Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 905/2004

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 23. 4. 2002, č. j. -46, jímž okresní soud nařídil výkon rozhodnutí. S námitkou nevhodnosti způsobu výkonu ( /dále též jen „ “/), vznesenou povinným, se odvolací soud vypořádal závěrem, že „vzhledem k právním vztahům na (dalších, povinným k exekuci nabídnutých) nemovitostech váznoucích by uspokojení vymáhané pohledávky bylo oddáleno, ne-li znemožněno.“ Dále pak nevyhovění odvolání odůvodnil skutečností, že úvěr, jehož splacení je vymáháno, byl poskytnut v roce 1991, a že exekuovaný titul je vykonatelný od počátku roku 1995.

V dovolání, jehož přípustnost dovozuje – pouze – z ustanovení , bývalá manželka povinného s poukazem na ustanovení namítá, že okresní ani krajský soud se nezabývaly otázkou existence dalšího nemovitého majetku povinného; v opačném případě by totiž podle dovolatelky výkon rozhodnutí nebyl nařízen prodejem rodinného domku s parcelou v Podbořanech, v němž (jako bezpodílová spoluvlastnice s předkupním právem) bydlí dovolatelka se synem, nýbrž prodejem domu (ve výhradním vlastnictví povinného) č.p. 4 v L., jehož hodnota byla posledním oceněním stanovena částkou 1,000.000,- Kč, takže by (s eventuálním dalším výkonem rozhodnutí srážkami z důchodu povinného pro případ druhého dražebního jednání s „menším“ nejnižším podáním) postačila k uspokojení vymáhané pohledávky i s příslušenstvím. Skutečnost, že tento dům (v L.) stojí na pozemku, jehož vlastníkem je P. f. ČR, podle dovolatelky provedení jeho dražby nebrání.

Protože soud prvního stupně ve věci rozhodl (svým v pořadí druhým usnesením) dne 23. 4. 2002, tedy po 1.1.2001, odvolací soud správně (srov. též usnesení Krajského soudu v Ostravě z 24. 8. 2001, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 2, ročník 2002 pod poř. č. 32) aplikoval , , ve znění , a se zřetelem k bodu 17. (a contr.) a bodu 1. hlavy první, části dvanácté tohoto zákona, rozhodl podle v tomto znění i soud dovolací.

Ten se nejprve zabýval otázkou, zda je dovolání přípustné, a v tomto ohledu dospěl k závěru, že tomu tak není.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení – jež podle platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení , je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (v tomto ohledu je poučení poskytnuté odvolacím soudem neúplné a tedy nesprávné, srov. též usnesení Nejvyššího soudu z 27. 6. 2002, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 6. ročník 2003 pod poř. č. 51); ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem ( ). Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen důvod podle , jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Takový dovolací důvod však dovolatelka, jež ostatně – opomíjejíc ustanovení ve spojení s – pojem „zásadní právní význam“ ani nepoužila, neuplatnila. Argumentuje-li totiž (navíc s nesprávným /viz níže/ poukazem na ustanovení , což je však pro posouzení přípustnosti dovolání v předmětné věci právně nevýznamné) tím, že „se soud touto otázkou (míněno otázkou existence dalšího nemovitého majetku povinného postižitelného exekucí, aniž by musely být dotčeny nemovitosti k exekuci navržené) nezabýval,“ pak tím ve skutečnosti uplatňuje dovolací důvod podle , jímž lze namítat, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Takovýto dovolací důvod je totiž dán mimo jiné i tehdy, jestliže v rozporu s ustanovením nebyly vůbec zjišťovány okolnosti rozhodné pro posouzení věci (zde z hlediska ustanovení , což dovolatelka právě namítá), tedy jestliže se jimi soud – ač byly tvrzeny a ač byly k jejich prokázání nabídnuty důkazy – nezabýval.

Tento dovolací důvod však – byť by existoval (v souzené věci ostatně /viz poslední odstavec třetí strany napadeného usnesení na č.l. 68/ dán není) – sám o sobě založit přípustnost dovolání způsobilý není, jelikož k vadám řízení podle dovolací soud přihlédnout (a to dokonce i z úřední povinnosti) sice musí, avšak pouze za – zde ovšem nenaplněného – předpokladu, že totiž je dovolání přípustné (ustanovení ).

Protože dovolání není přípustné podle žádného v úvahu přicházejícího ustanovení, Nejvyšší soud je – aniž nařídil jednání ( ) – podle ustanovení věty první, odmítl.

Dovolání bylo odmítnuto, oprávněné náklady tohoto řízení, na jejichž náhradu by jinak měla právo, (podle obsahu spisu) nevznikly; této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení , a výrok, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. dubna 2005

JUDr. Vladimír M i k u š e k , v.r.

předseda senátu

.