Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 895/2004

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví uvedeným rozhodnutím městský soud potvrdil usnesení ze dne 9. 9. 2003, č.j. -83, kterým Obvodní soud pro Prahu 2 zamítl návrh, jímž se povinný domáhal zastavení výkonu rozhodnutí (nařízeného podle rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 5. 2000, sp. zn. , ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 4. 2001, sp. zn. , usnesením ze dne 6. 5. 2002, č.j. -20, k vynucení splnění povinnosti zaslat oprávněné omluvný dopis a strpět jeho uveřejnění / , ve znění účinném do 31. 3. 2005, viz čl. II, bod 3. , dále jen „“/). Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění, k nimž hodnocením provedených důkazů (výpovědí účastníků, svědků J. S., A. S., M. H., obsahu listin /podacího lístku zásilky R 038446, zprávy Č. p., s.p., z 10. 4. 2003/ a výsledků vážení obálky s jedním a dvěma listy papíru) dospěl soud prvního stupně, a uzavřel, že povinnému, na němž leželo v tomto směru důkazní břemeno, se nepodařilo prokázat splnění povinnosti uložené exekučním titulem; oprávněné totiž zaslal dopis (obálku) s nepopsaným listem papíru, tedy neobsahujícím text omluvy, takže důvod zastavení výkonu ve smyslu dán není.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení (za otázku zásadního významu po stránce právní označuje způsob, kterým soudy obou stupňů přistoupily k hodnocení důkazů ve smyslu ). Ve výpovědích svědkyň J. S. a A. S. není podle dovolatele podstatných rozporů, stejně tak je nevýznamné, že si při účastnickém výslechu nevzpomněl, kdo vložil list s textem omluvy do obálky; věrohodnost výpovědí obou svědkyň je navíc zvýrazněna tím, že na výsledku sporu nemají osobní zájem. Naproti tomu, argumentuje dovolatel, výpověď svědka M. H., jehož výslech oprávněná navrhla „se značným časovým odstupem,“ nevyvrací tvrzení povinného, že do obálky byl vložen i list s textem omluvy, neboť o okolnostech souvisejících s bezprostředním otevřením zásilky po doručení oprávněné se vyjádřit nemohl. Jelikož ani výsledky vážení obálky s jedním a dvěma listy papíru nevylučují alternativu ve prospěch povinného, mělo hodnocení důkazů ústit ve skutkový závěr, podle něhož obsahem zásilky byl i dopis s textem omluvy. Pokud odvolací soud, pokračuje dovolatel, uzavřel, že tomu tak nebylo proto, že omylem nebyl do obálky vložen omluvný dopis, dopustil se navíc odlišného hodnocení důkazů, aniž by je v odvolacím řízení opakoval. Z uvedených důvodů navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci zastavení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu přípustné za podmínek vymezených v nebo c/ (srov. ). Protože použití ustanovení je vyloučeno (usnesení, jímž soud prvního stupně návrh na zastavení výkon zamítl, nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení , které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu; dovolání lze proto odůvodnit jen ustanovením (nesprávným právním posouzením věci). Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel zpochybnil – je dovolací soud uvedeným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (, věta první, ).

K přípustnosti dovolání, jež může být založena toliko na úvaze o zásadním právním významu rozhodnutí odvolacího soudu, nemohou vést argumenty podřaditelné ustanovení (řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci) a ustanovení (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování); právě na nich je (výlučně) dovolání vybudováno. Namítá-li dovolatel, že v hodnocení důkazů, resp. jiných poznatků, je z hlediska jejich závažnosti, zákonnosti, pravdivosti či věrohodnosti logický rozpor, anebo jestliže výsledek hodnocení důkazů neodpovídá tomu, co mělo být zjištěno podle až , jde typicky o uplatnění důvodu podle Výtka, že se odvolací soud bez opakování či doplnění dokazování odchýlil v určení příčiny odeslání dopisu bez listu s textem omluvy od skutku zjištěného v řízení před soudem prvního stupně, je podřaditelná důvodu podle ; tento důvod může být z pohledu ustanovení relevantní jen výjimečně, jestliže otázka, zda řízení vadou trpí, splňuje podmínku zásadního právního významu, tj. vychází-li její řešení ze střetu odlišných právních názorů na výklad právní normy procesního charakteru. V projednávaném případě tomu tak zjevně není, pročež k vytýkané vadě (pokud by jí řízení skutečně bylo postiženo), stejně jako k ostatním vadám vyjmenovaným v , větě druhé, , lze přihlédnout jen za předpokladu, že by dovolací soud shledal napadené rozhodnutí po právní stránce zásadně významným; pro absenci způsobilého dovolacího důvodu je však takový závěr nemožný.

Nejsou-li dány podmínky přípustnosti ani podle ustanovení , Nejvyšší soud dovolání odmítl (, věta první, ).

O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení , a (oprávněné náklady v tomto stadiu řízení nevznikly).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. dubna 2005

JUDr. Pavel K r b e k , v.r.

předseda senátu