Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 315/2004

U S N E S E N Í

28. listopadu 2002, č. j. -103, takto:

I. Dovolání žalobce se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit 2. žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 5.075,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobou podanou u Okresního soudu v Chomutově dne 19.2.1997 se žalobce domáhal určení, že „kupní smlouva uzavřená mezi ním a panem Ing. JUDr. P. S. je neplatná a že nemovitost zastavěná plocha – občanská vybavenost na st. parcele č. 621/1 v k.ú. Kadaň je v jeho vlastnictví“.

Usnesením ze dne 25.9.2001, č.j. -58, Okresní soud v Chomutově zastavil řízení (výrok I.); rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit 2. žalované

na nákladech řízení částku 1.150,- Kč, a to do tří dnů od právní moci usnesení k rukám jejího právního zástupce (výrok II.); 1. žalované nepřiznal náhradu nákladů řízení proti žalobci (výrok III.) a rozhodl o vrácení soudního poplatku ve výši 1.000,- Kč žalobci (výrok IV.). Na základě zjištění, že v téže věci vydal Obvodní soud pro Prahu 7 dne 20.6.1996 platební rozkaz, sp. zn. , který nabyl právní moci dne 21.6.1997,

a kterým bylo žalovanému JUDr. Ing. P. S. uloženo, aby žalobci zaplatil částku 7.000.000,- Kč s příslušenstvím, Okresní soud v Chomutově dospěl k závěru, že „je zde dána překážka věci pravomocně rozhodnuté (rozsouzené)“.

K odvolání žalobce Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 28.11.2002, č.j. -103, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Vycházel

ze shodného právního názoru jako soud prvního stupně, že „pravomocné rozhodnutí

o žalobě na plnění představuje vždy překážku věci pravomocně rozsouzené pro žalobu na určení“ a že „v daném případě se jedná o neodstranitelnou podmínku řízení“.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolaní. Přípustnost dovolání dovozuje z ustanovení Namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, že „přiznání práva na plnění rozsudkem jiného soudu je překážkou věci pravomocně rozsouzené a že se jedná o neodstranitelnou překážku v řízení“. Navrhuje, aby dovolací soud „rozsudky“ soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Druhý žalovaný ve vyjádření k dovolání žalobce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě ( ) a že jde o usnesení, proti kterému je podle ustanovení dovolání přípustné, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení bez nařízení jednání

( věta první ) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.

Podle ustanovení jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu závaznosti výroku rozsudku pro účastníky

a popřípadě jiné osoby věc projednávána znovu.

Uvedená ustanovení, která jsou v citovaném znění účinná od 1.1.2003, bylo třeba užít i v projednávané věci (Čl. XXV bod 2 ).

Překážka věci pravomocně rozhodnuté (rei iudicatae) patří k podmínkám řízení, jejichž nedostatek soudu znemožňuje, aby rozhodl ve věci samé. Překážka věci pravomocně rozhodnuté ( ) znemožňuje, aby byla znovu projednána věc, o níž již bylo dříve (v jiném řízení) pravomocně rozhodnuto, je-li pravomocné soudní rozhodnutí závazné pro účastníky nového řízení. Nedostatek uvedených podmínek řízení nelze odstranit; jakmile vyjdou najevo, je soud povinen řízení

v kterékoliv jeho fázi zastavit ( ).

Překážka věci pravomocně rozhodnuté nastává mimo jiné tehdy, jde-li v novém řízení o tentýž nárok nebo stav, o němž již bylo pravomocně rozhodnuto, a týká-li se stejného předmětu řízení a týchž osob.

Tentýž předmět řízení je dán, jestliže tentýž nárok nebo stav vymezený žalobním petitem vyplývá ze stejných skutkových tvrzení, jimiž byl uplatněn (ze stejného skutku). Podstatu skutku (skutkového děje) lze přitom spatřovat především v jednání (a to

ve všech jeho jevových formách) a v následku, který jím byl způsoben; následek je

pro určení skutku podstatný proto, že umožňuje z projevů vůle jednajících osob vymezit ty, které tvoří skutek. Pro posouzení, zda je dána překážka věci pravomocně rozhodnuté, není významné, jak soud skutek, který byl předmětem řízení, posoudil po právní stránce. Překážka věci pravomocně rozhodnuté je dána i tehdy, jestliže soud skutek posoudil

po právní stránce nesprávně, popřípadě neúplně (např. skutek byl posouzen jako vztah ze smlouvy, ačkoliv ve skutečnosti šlo o odpovědnost za bezdůvodné obohacení).

Co do totožnosti osob není samo o sobě významné, mají-li stejné osoby v různých řízeních rozdílné procesní postavení (např. vystupují-li v jednom řízení jako žalovaní

a ve druhém jako žalobci). Týchž osob se řízení týká i v případě, jestliže v pozdějším řízení vystupují právní nástupci (z důvodu universální nebo singulární sukcese) osob, které jsou (byly) účastníky dříve zahájeného řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31.1.2001, sp.zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí

a stanovisek pod č. 60, ročník 2001).

Pravomocný rozsudek o žalobě na určení, zda tu právo nebo právní vztah je nebo není (§ 80 písm. c/ o s.ř.), nevytváří - zásadně - překážku věci rozsouzené pro žalobu

na plnění ( ) vycházející ze stejného skutkového základu (ze stejného skutku); tuto překážku tvoří jen ve vztahu k nové žalobě na určení. Naopak platí, že pravomocný rozsudek o žalobě na plnění vytváří z hlediska identity předmětu řízení překážku věci rozsouzené pro řízení o žalobě na určení, zda tu právo nebo právní vztah je nebo není, vycházející z téhož skutkového základu (ze stejného skutku). Je tomu tak proto, že pravomocný rozsudek o žalobě na plnění v sobě zahrnuje (ať již výslovně nebo mlčky) kladné nebo záporné řešení otázky (ne)existence práva nebo právního vztahu, jež by měla být postavena najisto určovací žalobou, a staví tedy na stejném skutkovém základě (na stejné části skutku) jako žaloba určovací (shodně v právní teorii srov. např. Handl, V. - Rubeš, J. a kol., , Komentář, Panorama Praha 1985,

I. díl, str. 709 a v soudní praxi např. usnesení Ústavního soudu ze dne 7. ledna 1994, sp.zn. , uveřejněné ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazku 2, části II., pod číslem 5, a usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 12.12.2001, sp.zn.

, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 85, ročník 2003).

Protože rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správný, a protože nebylo zjištěno (a ani dovolatelem tvrzeno), že by rozsudek odvolacího soudu byl postižen vadou uvedenou v ustanovení , a b) a nebo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce podle ustanovení , části věty před středníkem zamítl.

S ohledem na to, že dovolání žalobce bylo zamítnuto, je žalobce povinen

ve smyslu ustanovení věty první, , , nahradit žalovaným náklady, které v dovolacím řízení vynaložili.

První žalované žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly. Druhý žalovaný vynaložil v dovolacím řízení náklady na zastoupení advokátem. Protože dovolací řízení v této věci bylo zahájeno (dovolání bylo podáno) po 1.1.2001, řídí se rozhodování

o odměně za zastupování advokátem právními předpisy účinnými ode dne 1.1.2001 (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, body 1. a 10. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), tj. , kterou se stanoví paušální sazby výše odměny

za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů

v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, ve znění Z této vyhlášky (srov. její ustanovení , , ) vyplývá, že advokátu zastupujícímu v dané věci druhého žalovaného náleží odměna ve výši 5.000,- Kč a paušální částka náhrad ve výši 75,- Kč (srov. , , ve znění a č. ). Celkovou částku 5.075,- Kč je žalobce povinen zaplatit v zákonné lhůtě ( ) k rukám advokáta, který druhého žalovaného v dovolacím řízení zastupoval

( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. dubna 2005

JUDr. Roman Fiala, v. r.

předseda senátu