Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 793/2004

U S N E S E N Í

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 25. 11. 2002, č.j. -5, kterým Okresní soud v Klatovech nařídil podle usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 8. 6. 2001, sp. zn. , k vymožení pohledávky 163.814,20 Kč s 21 % úroky z prodlení od 3. 3. 1999 do zaplacení a nákladů předcházejícího řízení exekuci, jejímž provedením pověřil JUDr. M. U., soudního exekutora ( , o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění , dále jen „“). Předpoklady pro nařízení exekuce měl odvolací soud za splněny, zejména uzavřel, že exekuční titul – usnesení, kterým soud schválil smír, jímž se povinná zavázala oprávněné zaplatit 177.314,20 Kč s 21 % úroky z prodlení od 3. 3. 1999 do zaplacení v měsíčních splátkách po 1.000,- Kč počínaje červnem 2001 vždy do každého 20. dne v měsíci předem, pod ztrátou výhody splátek, a náklady řízení ve výši 7.096,- Kč ve stejných splátkách splatných měsícem následujícím po uhrazení jistiny s příslušenstvím – je po obsahové stránce vykonatelný.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadla povinná dovoláním, jehož přípustnost opřela o ustanovení , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „“), namítajíc podle ustanovení nesprávnost závěru o materiální vykonatelnosti podkladového rozhodnutí. Ve smíru není uvedeno, „jak a kam by měla posílat splátky,“ nelze z něj dovodit, ve kterém měsíci nastala splatnost první splátky, a nejasnosti vzbuzuje i určení počátku plnění úroků, neboť – na rozdíl od data uvedeného ve výroku – se v odůvodnění usnesení „hovoří o tom, že faktura za odběr elektrické energie se stala splatnou až 13. 3. 1999.“ Dovolatelka dále namítla, že smír neměl být schválen, protože jej uzavřela „pod značným psychickým tlakem,“ přestože si byla vědoma, že dluh vůči oprávněné neexistuje. Navrhla proto, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Oprávněná ve vyjádření označila dovolání za nepřípustné a navrhla, aby bylo odmítnuto.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení, jímž soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce, viz ), je dovolání ve smyslu přípustné za podmínek vymezených v nebo c/ ( ). Protože užití ustanovení je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu), lze o přípustnosti dovolání uvažovat již jen z pohledu ustanovení , jež ji spojuje se závěrem dovolacího soudu o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Dovolací přezkum předjímaný ustanovením je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jedině ustanovením , tj. tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tímto důvodem, kterým dovolatelka správnost rozhodnutí poměřuje, je dovolací soud vázán (včetně jeho obsahového vymezení) a pouze v jeho intencích posuzuje, zda rozhodnutí odvolacího soudu má skutečně zásadní právní význam (, věta první, ).

Při bezcennosti námitek směřujících proti věcné správnosti podkladového rozhodnutí se k přezkumu nabízí toliko otázka materiální vykonatelnosti exekučního titulu co do vymezení rozsahu a obsahu vymáhané povinnosti ( ); jelikož odvolací soud při jejím řešení nevybočil z mezí ustálené soudní praxe, nelze přípustnost dovolání vyvozovat ani z ustanovení (o rozpor s hmotným právem nemůže jít již proto, že napadené rozhodnutí vychází z institutů procesního práva).

Dovolání, které není přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení , Nejvyšší soud odmítl (, věta první, ).

O nákladech, které oprávněné vznikly v tomto stadiu řízení, rozhodne soudní exekutor ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. dubna 2005

JUDr. Pavel Krbek, v. r.

předseda senátu