Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Odo 290/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a Víta Jakšiče ve věci žalobkyně „S. 2000“ s.r.o., proti žalovanému Ing. M. M., zastoupenému, advokátem, o žalobě na obnovu řízení podané žalovaným, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. září 2004, č. j. -21, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Nejvyšší soud České republiky pokládá za nutné v prvé řadě předeslat, že soud prvního stupně i soud odvolací v řízení o žalobě na obnovu řízení nesprávně označily účastníky řízení, když jejich procesní postavení zaměnily. V řízení o žalobě na obnovu řízení je totiž třeba označovat účastníky podle jejich procesního postavení v původním řízení (srovnej R V/68). Účastníci proto budou nadále označováni tak, jak vyplývá ze záhlaví tohoto rozhodnutí.

Žalovaný Ing. M. M. se žalobou domáhal, aby byla povolena obnova řízení vedeného u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí, jenž rozsudkem ze dne 27. 4. 2001, č . j. -149, a usnesením ze dne 7. 5. 2001, č. j. -154, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 2. 2002, č. j. -176, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni „S. 2000“ s.r.o. se sídlem D. D. 322 částku 419.917,90 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky 380.974,30 Kč od 2. 2. 1999 do zaplacení a ve výši 10 % z částky 38.943,60 Kč od 19. 3. 2000 do zaplacení. Přiznaná částka představovala dlužnou cenu díla zhotoveného žalobkyní. Návrh odůvodnil tvrzením, že dne 28. 6. 1997 předal matce A. M. částku 100.000,- Kč za účelem zaplacení zálohy na stavební práce prováděné žalobkyní a matka mu zapomněla sdělit, že částku skutečně předala. Teprve dne 1. 10. 2003 si vzpomněla, že částku žalobkyni zaplatila, a téhož dne našla příjmový doklad vystavený dne 1. 7. 1997 žalobkyní na uvedenou částku. Toto pokládá za novou skutečnost, kterou v původním řízení nemohl tvrdit, neboť nevěděl, že nastala, a za nový důkaz, o němž nevěděl, že existuje. Jeho provedení v původním řízení by pro něho mohlo přivodit příznivější rozhodnutí ve věci.

Okresní soud v Ústí nad Orlicí usnesením ze dne 24. března 2004, č. j. -9, zamítl žalobu na obnovu řízení ve věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. a rozhodl o nákladech řízení.

Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 10. září 2004, č. j. -21, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Oba soudy dovodily, že nejsou dány předpoklady povolení obnovy řízení ve smyslu a b/ , , v platném znění (dále jen „ “). Shodně konstatovaly, že žalovanému bylo již v roce 1997 známo, že své matce předal částku 100.000,- Kč na zaplacení zálohy na stavební práce prováděné žalobkyní a mohl tedy již v průběhu původního řízení vedeného u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. dotazem u matky zjistit, zda peníze žalobkyni předala a mohl navrhnout důkaz jejím výslechem bez ohledu na to, zda věděl o příjmovém dokladu ze dne 1. 7. 1997 či nikoli. Sdělení matky dne 1. 10. 2003, že částku žalobkyni předala a že našla i uvedený příjmový doklad, proto nepředstavují skutečnost a důkaz, které bez své viny žalovaný nemohl použít v původním řízení.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opřel o , a označil v něm dovolací důvody podle a b/ a odst. 3 Odvolacímu soudu vytkl, že shodně se soudem prvního stupně nezjišťoval okolnosti rozhodné pro posouzení věci a neprovedl k nim žádné důkazy. V této souvislosti podrobně zrekapituloval tvrzení, jimiž odůvodnil žalobu na obnovu řízení. Namítl, že když měl odvolací soud za to, že odvolání proti usnesení soudu prvního stupně postrádá některá tvrzení a důkazy, měl ho ve smyslu vyzvat, aby je doplnil a navrhl. Dále odvolacímu soudu vytkl, že v rozporu s vydal ve věci rozhodnutí, aniž nařídil jednání. Tímto postupem mu odejmul ve smyslu , y, v platném znění, a usnesení předsednictva České národní rady č. , v platném znění ( ), právo na ústní jednání a projednání této věci v jeho přítomnosti. S poukazem na dovolací důvod podle namítl, že odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) vydal rozhodnutí, jež vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, neboť vycházel pouze z obsahu žaloby na obnovu řízení a nesprávně dovodil, že žalovaný již v roce 1997 musel vědět o zaplacení částky 100.000,- Kč žalobkyni, aniž tento skutkový závěr ze žaloby zjevně vyplýval. Z uvedených důvodů navrhl rozhodnutí soudů obou stupňů zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, k tomu oprávněným subjektem (účastníkem řízení) při splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele ( , a 4 ), se dále zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

Podle dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení, jsou obsaženy v , a

Podle je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení. Podle odstavce 2 téhož ustanovení platí ustanovení obdobně.

Protože dovolání žalobce směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno v pořadí první usnesení soudu prvního stupně, jímž byla zamítnuta žaloba na obnovu řízení, může být přípustnost dovolání zvažována výlučně v intencích , a

Podle je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( , a ). Přípustnost dovolání není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci zásadní právní význam, nýbrž až tehdy, dospěje-li dovolací soud k závěru, že tomu tak skutečně je.

Z toho, že přípustnost dovolání ve smyslu je spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních, které se navíc vyznačují zásadním významem. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tudíž výlučně důvod podle , prostřednictvím kterého je možno namítat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Není jím naopak důvod, jímž lze namítat, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ), či důvod, kterým je možno vytýkat nesprávnost skutkových zjištění ( ). Jelikož ve smyslu je dovolací soud (s výjimkami v něm uvedenými) vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahové konkretizace, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, relevantní jen ty právní otázky, jejichž posouzení dovolatel napadl.

V napadeném rozhodnutí byla řešena výlučně otázka, zda jsou splněny předpoklady pro povolení obnovy řízení ve smyslu , tedy zda žalovaný v řízení o povolení obnovy původního řízení prokázal existenci nových skutečností a důkazů, které bez své viny nemohl použít v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v ustanovení a též před odvolacím soudem, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci ( ). Žalobce přehlíží, že obnova řízení není určena k nápravě zmatečnostních vad (k tomu slouží žaloba pro zmatečnost). Proto namítá-li žalobce, že nebylo v rozporu s nařízeno ústní jednání a tím mu byla odňata možnost jednat před soudem, uplatnil tím ve skutečnosti zmatečnostní vadu. Tato námitka ovšem není podřaditelná pod způsobilý dovolací důvod podle Obdobné platí i pro výtku, že odvolací soud neprovedl důkazy k prokázání žalobních tvrzení, která představuje uplatnění dovolacího důvodu podle , jenž při zvažování přípustnosti dovolání podle nemá žádnou relevanci. Ani námitka, že odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) vycházel pouze z obsahu žaloby na obnovu řízení a nesprávně dovodil, že žalovaný již v roce 1997 musel vědět o zaplacení částky 100.000,- Kč žalobkyni, nemohla založit přípustnost dovolání, neboť jde o dovolací důvod podle , který (jak již bylo výše vyloženo) je při zvažování přípustnosti dovolání podle bez významu. Protože žalovaný žádnou právní otázku, kterou odvolací soud řešil a pro jejíž posouzení by bylo možno přiznat napadenému usnesení zásadní právní význam, v dovolání nenastolil, dovolací soud uzavřel, že dovolání není ve smyslu a ve spojení s přípustné. K vadám řízení uvedeným v , a b/ a přitom dovolací soud přihlíží z úřední povinnosti jen tehdy, je-li dovolání přípustné ( ); samy o sobě, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání nezakládají.

Se zřetelem k uvedenému Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo, než dovolání žalovaného podle věty první a odmítnout.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalobkyni v této fázi řízení podle obsahu spisu nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla proti žalovanému právo ( věta první, , a ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 26. dubna 2005

JUDr. Blanka Moudrá,v.r.

předsedkyně senátu