Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 630/2005

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka Pardubice, ze dne 29. března 2004, č. j. -892, a rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 30. října 2002, č. j. -855, ve znění usnesení ze dne 9. prosince 2002, č. j. -865 a usnesení ze dne 3. června 2004, č. j. -916, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Pardubicích k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Pardubicích (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 30. října 2002, č. j. -855, ve znění usnesení ze dne 9. prosince 2002, č. j. -865 a usnesení ze dne 3. června 2004, č. j. -916, vypořádal zaniklé bezpodílové spoluvlastnictví manželů (dále jen „BSM“) účastníků. Mimo jiné výrokem pod bodem I. rozhodl, že z věcí, které měli žalobkyně a žalovaný v bezpodílovém spoluvlastnictví manželů připadá do výlučného vlastnictví žalobkyně zůstatková hodnota členského podílu k družstevnímu bytu č. 7 v ulici M. (dříve D.) č. p. 1315 stavebního bytového družstva v H. v hodnotě 12.507,- Kč. Do výlučného vlastnictví žalovaného soud přikázal též zahradní chatu s příslušenstvím a oplocením na pozemku č. 1312/4 (zapsaný na listu vlastnictví č. 2407 pro obec H. a katastrální území P. u Katastrálního úřadu v H.) v hodnotě 280.000,- Kč. Výrokem pod bodem II. uložil žalobkyni povinnost „zaplatit žalovanému na vyrovnání jeho podílu z BSM částku 391.740,- Kč do 6 měsíců od právní moci rozsudku“. Výrokem pod bodem III. zrušil „podílové spoluvlastnictví účastníků k pozemkové parcele č. 2263 o výměře 18 m², zapsané na listu vlastnictví č. 1896 pro obec H. a katastrální území P. u Katastrálního úřadu v H. v hodnotě 20.000,-Kč“, přikázal „pozemkovou parcelu č. 2263 o výměře 18 m², zapsané na LV č. 1896 pro obec H. a katastrální území P. u Katastrálního úřadu v H. do výlučného vlastnictví žalovaného“ a žalovanému uložil povinnost „zaplatit žalobkyni na vyrovnání jejího podílu z vypořádání podílového spoluvlastnictví částku 10.000,-Kč do 6 měsíců od právní moci rozsudku“. Výroky pod body IV. a V. rozhodl o nákladech řízení.

Soud prvního stupně vyšel ze skutečnosti, že manželství účastníků bylo rozvedeno k 31. 3. 1982 a o vypořádání BSM se nedohodli. Věc posoudil podle a (dále „ “) ve znění vyhlášeném pod č. 70/1983 Sb. Zůstatkovou hodnotu členského podílu k družstevnímu bytu přikázal žalobkyni, neboť ta se stala výlučnou uživatelkou bytu, který posléze převedla na syna účastníků; zůstatek členského podílu u Stavebního bytového družstva v H. ve výši 3.000,- Kč přikázal žalovanému. Hodnota členského podílu tohoto bytu byla stanovena zůstatkovou cenou, nikoliv cenou obvyklou, která by se dala dosáhnout převodem členských práv k tomuto bytu.

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka Pardubice jako soud odvolací, rozhodující k odvolání žalovaného, rozsudkem ze dne 29. března 2004, č. j. -892, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích pod body I. a III.; ve výroku pod bodem II. jej změnil tak, že žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému „vypořádací podíl“ 415.600,- Kč do dvou měsíců od právní moci rozsudku. Dále rozhodl o nákladech řízení.

Odvolací soud shledal odvolání žalovaného důvodným jen částečně. Odkázal na skutkové i právní závěry soudu prvního stupně týkající se zániku BSM, jeho rozsahu a stanovení cen věcí. Ve shodě se soudem prvního stupně vyšel ze skutečnosti, že vypořádací podíly jsou stejné. K otázce ocenění členských práv k družstevnímu bytu vzal v úvahu rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , ale s ohledem na konkrétní situaci v daném sporu dospěl k závěru, že je na místě aplikovat rozhodnutí Nejvyššího soudu publikované pod R 43/72 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek. Odvolací soud nevyhověl ani výhradě žalovaného ohledně tvrzeného investování vlastních prostředků do BSM pro jeho neprůkaznost. K jeho námitce týkající se ocenění zahradní chaty s příslušenstvím odvolací soud uzavřel, že ohodnocení provedené znalcem nebylo tvrzeními žalovaného zpochybněno.

Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaný dovolání. Jeho přípustnost opírá o a c) (dále „OSŘ“) a odůvodňuje je odkazem na a b), 3 . Odvolacímu soudu vytýká, že jako věcně správný potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v části, v níž do vlastnictví žalobkyně přikázal zůstatkovou hodnotu členského podílu k předmětnému družstevnímu bytu ve výši pouze 12.507,- Kč, a že jako věcně správnou potvrdil část výroku soudu prvního stupně, kterou do výlučného vlastnictví žalovaného přikázal zahradní chatku s příslušenstvím a oplocením na pozemku č. 1312/4 v hodnotě 280.000,-Kč. Otázku zmíněné hodnoty členského podílu družstevního bytu považuje za zásadní a namítá, že faktická hodnota, ať již zůstatková členského podílu či hodnota členského podílu spojeného s družstevním bytem a členstvím v bytovém družstvu, je mnohonásobně vyšší, než jak ji zohlednil soud. Nesouhlasí s tím, že odvolací soud vyšel při posuzování věci z rozhodnutí Nejvyššího soudu publikovaného pod č. 43/1972 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. S podrobnějším vyjádřením k této otázce pak dovolatel uzavírá, že to byl on, kdo byl postižen dobou trvání sporu a částku 12.507,- Kč nepovažuje za obnos odpovídající zásadě spravedlivého vypořádání. Zásadní právní otázkou tedy je, jakým způsobem a postupem oceňovat členské podíly v bytových družstvech před rokem 1992 při vypořádávání zaniklých BSM. Aplikace R 43/1972 by znamenala vycházet z rozhodnutí, jež fakticky mělo zamezit volným cenám družstevních bytů, vycházelo z politických podmínek tehdejší doby a mělo vyvolat zdání jakési regulace cen družstevních bytů. Pokud jde o zahradní domek, byl soud prvního stupně při svém rozhodování vázán právním názorem odvolacího soudu vysloveném v usnesení z 11. 2. 1988, sp. zn. , podle něhož má náležet nemovitost na cizím pozemku do zaniklého BSM; takové skutkové zjištění nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Dovolatel vždy tvrdil, že chata do zaniklého BSM nepatří, neboť stavební povolení bylo vydáno v září 1981 a manželství účastníků bylo rozvedeno 31. 3. 1982; za šest měsíců nebyla chata v takovém stupni rozestavěnosti, aby se stala věcí v právním smyslu, když byl toliko vyhlouben stavební otvor a ještě nedošlo k betonování základů. Žalobkyně ostatně původně u procesního soudu uznala, že chata v době rozvodu neexistovala. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Ve vyjádření k dovolání žalobkyně namítá, že dovolání obsahuje „plno lží“, které jsou v dovoláním napadeném rozsudku odvolacího soudu vyvráceny. Upozorňuje, že spor v dané věci trvá dvacet let.

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné podle (ve vztahu k zahrádkářské chatě) a (ve vztahu k ocenění členského podílu), že jsou uplatněny dovolací důvod upravené v a v a že jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího řízení (zejména , ), napadené rozhodnutí přezkoumal a zjistil, že dovolání je důvodné.

Za otázku, která činí z přezkoumávaného rozsudku rozhodnutí, které má po právní stránce zásadní význam [ ], považuje dovolací soud ocenění členského podílu člena stavebního bytového družstva v případě, že BSM účastníků zaniklo a společné užívání bytu manžely bylo zrušeno před 1. 1. 1992, k vypořádání BSM však dochází až po tomto dni.

Otázkou, „zda při stanovení hodnoty, které se dostává účastníkům řízení o vypořádání společného jmění manželů, je třeba vycházet z tzv. účetní zůstatkové hodnoty členského podílu v bytovém družstvu nebo z tzv. tržní hodnoty členského podílu“, se zabýval velký senát občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu v rozsudku ze 14. 11. 2002, sp. zn. . Sjednotil soudní praxi v tom smyslu, že v případě zániku společného nájmu družstevního bytu manžely a jejich společného členství v bytovém družstvu v rámci vypořádání BSM, může být předmětem vypořádání jen členský podíl, jehož hodnotu je třeba vyjádřit obvyklou (tržní) cenou a nikoliv zůstatkovou hodnotou členského podílu nebo hodnotou vypořádacího podílu. To proto, že pojem „zůstatková hodnota členského podílu“ počínaje dnem 1. ledna 1992, tj. počínaje účinností , obchodního zákoníku, platná právní úprava družstev nezná“ a vypořádací podíl, který je odrazem hospodářské bilance družstva, se váže k zániku členství v družstvu, nikoli k tzv. přeměně členství, jak je tomu v případě, kdy jeden z manželů zůstává nájemcem bytu a členem družstva.

Členský podíl ve stavebním bytovém družstvu je a byl obecně předmětem vypořádání BSM, kteří byli společnými členy bytového družstva a jejichž společné právo užívání či nájmu družstevního bytu a jejich společné členství ve stavebním bytovém družstvu zaniklo. Tak je tomu nejen v současnosti podle platné právní úpravy, ale bylo tomu tak i v době, která je určující pro vypořádání účastníků v daném řízení, tj. za účinnosti ve znění před novelou provedenou ( v návaznosti na čl. VIII. odst. 5 ). K tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze 17. 1. 2001, sp. zn. , publikovaný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu vydávaného nakladatelstvím C. H. Beck pod C 45, svazek 1, podle kterého „jestliže bezpodílové spoluvlastnictví účastníků zaniklo před 1. lednem 1992, je třeba v řízení o vypořádání takového spoluvlastnictví aplikovat příslušná ustanovení ve znění před novelou provedenou Sb“.

Po sjednocení judikatury výše označeným rozsudkem velkého senátu občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu již není sporu o tom, že v těch případech, kdy došlo k zániku společného nájmu družstevního bytu manželů a jejich společného členství v družstvu po 1. 1. 1992, kdy nabyl účinnosti obchodní zákoník, je při vypořádání jejich bezpodílového spoluvlastnictví, nyní společného jmění manželů, určující obvyklá cena členského podílu.

K otázce, zda by tato cena měla být určující i pro dosud nevypořádané právní vztahy manželů v případě, kdy se podle právní úpravy platné v době zániku BSM vycházelo ze zůstatkové hodnoty členského podílu, Nejvyšší soud uvedl v rozsudku z 30. 11. 2004, sp. zn. (publikovaného v Právních rozhledech č. 7/2005), že „nejpozději do 1. 1. 1992 odpovídalo tehdejším předpisům i právní praxi, že určující pro ocenění do té doby vypořádávaného členského podílu byla zůstatková hodnota členského podílu. Jestliže však do uvedeného data nedošlo k vypořádání členského podílu mezi manžely (jako je tomu v daném případě), odpovídá již zákonu, aby se při oceňování členského podílu pro účely vypořádání BSM vycházelo z ceny obvyklé. Konkrétně to znamená, že je třeba vycházet z toho, jaká byla hodnota vypořádávaného členského podílu v době rozhodování soudu, kdyby byl ve stavu, v jakém byl v době zániku společného členství bývalých manželů v družstvu. Dovolací soud zkrátka neshledává důvodu, aby při oceňování členského podílu bylo postupováno odlišně od oceňování věcí, např. od oceňování nemovitosti v rámci řízení o vypořádání BSM, kdy je v zásadě rozhodující její stav v době zániku BSM a ocenění se provádí podle cen platných v době rozhodování. Je-li rozhodováno v současnosti, vychází se z cen obvyklých, přestože v době, kdy došlo k zániku BSM byly určující ceny dané cenovými předpisy.“ Pokud odvolací soud vycházel z jiné úvahy, spočívá jeho rozhodnutí na nesprávném právním posouzení věci [ ].

Žalovaný v průběhu řízení uvedl, že zahradní chata na pozemku p. č. 1312/4 v katastrálním území Pražské Předměstí nepatří do BSM účastníků, neboť byla zřízena až po roce 1982 (t. j. po zániku BSM účastníků – viz č. l. 831). Soud prvního stupně se touto námitkou nezabýval, neboť se cítil být vázán právním názorem odvolacího soudu vysloveným v usnesení ze dne 11. února 1988, č. j. -273, podle něhož tato chata je součástí BSM. Avšak před vydáním tohoto usnesení se soudy nezabývaly dobou výstavby chaty, v citovaném usnesení odvolacího soudu tento právní závěr není nijak odůvodněn a navíc v dalším usnesení vydaném dne 21. dubna 2004, č. j. , odvolací soud uvedl: „V průběhu dalšího řízení proto okresní soud účastníky podrobně vyslechne k vlastnickým vztahům ohledně mezi nimi sporné chaty“. Je tedy zřejmé, že ani odvolací soud nepovažoval vzhledem k novým tvrzením účastníků předchozí závěr o chatě jako součásti BSM za definitivní. Proto povinností soudu bylo na základě tvrzení žalovaného na č. l. 831 poučit o povinnosti tvrzení doplnit a o povinnosti navrhnout důkazy k němu ( , 4 ); pokud tak neučinil, zatížil tím řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [ ], přičemž tuto vadu neodstranil ani odvolací soud. Ten též dospěl k závěru, že pozemek uvedený v bodu III. rozsudku soudu prvního stupně je v BSM účastníků; přesto však rozsudek soudu prvního stupně, vycházející v této části z existence podílového spoluvlastnictví účastníků, potvrdil.

Z uvedeného je zřejmé, že dovolání je důvodné. Proto nezbylo, než rozhodnutí odvolacího soudu zrušit; vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i pro rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (243b odst. 2, 3 ).

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 21. dubna 2005

JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.

předseda senátu