Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

10 Azs 131/2019 - 21

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudce Zdeňka Kühna a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobkyně: N. K., zast. Mgr. Pavlem Bednaříkem, advokátem se sídlem Bartolomějská 291/11, Praha 1, proti žalované: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2176/2, Praha 3, proti rozhodnutím žalované ze dne 8. 2. 2019, čj. CPR-24355-2/ČJ-2017-930310-V235 a čj. CPR-24355-3/ČJ-2017-930310-V235, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. 4. 2019, čj. -24,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

[1] Žalobkyně se kasační stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku krajského soudu, kterým byla zamítnuta její žaloba proti shora uvedeným rozhodnutím žalované. Rozhodnutím ze dne 8. 2. 2019, čj. CPR-24355-2/ČJ-2017-930310-V235, žalovaná zamítla odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, Odboru cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 4. 8. 2017, čj. KRPS-170063-33/ČJ-2017-010026, kterým bylo žalobkyni uloženo správní vyhoštění dle bodu 3 , o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „ “), a stanovena doba, po kterou jí nelze umožnit vstup na území členských států Evropské unie v délce 6 měsíců, a potvrdila jej. Žalovaná v odůvodnění svého rozhodnutí vyšla ze skutečnosti, že žalobkyně minimálně dne 25. 5. 2017 vykonávala ve společnosti Initial Ecotex na adrese Kralupy nad Vltavou, ul. V Pískovně 2058, bez platného povolení k zaměstnání pracovní činnost jako pomocná dělnice na lince čištění prádla (oddělení šití), tj. byla na území České republiky zaměstnána bez povolení k zaměstnání.

[2] Rozhodnutím ze dne 8. 2. 2019, čj. CPR-24355-3/ČJ-2017-930310-V235, pak žalovaná zamítla odvolání žalobkyně proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 4. 8. 2017, čj. KRPS-170063-34/ČJ-2017-010026, kterým byla žalobkyni uložena povinnost nahradit náklady řízení spojené s řízením o správním vyhoštění paušální částkou ve výši 1 000 Kč.

[3] Proti rozhodnutí žalovaného brojila stěžovatelka žalobou u krajského soudu, který její žalobu zamítl.

[4] Krajský soud přisvědčil závěrům správních orgánů, přičemž vyšel ze skutkového stavu, který tu byl v době rozhodování žalované tak, jak byl zjištěn správními orgány. Žalobkyně jako účastnice řízení vypověděla, že dne 23. 5. 2017 vycestovala z Ukrajiny a přes Polsko dne 24. 5. 2017 přicestovala do České republiky. Polské vízum si zajistila sama na ambasádě v Kyjevě. V Polsku neměla uzavřenu žádnou pracovní smlouvu a ani tam nepracovala. Do České republiky ji nikdo nevyslal. Práci jí nabídl neznámý (rusky mluvící) muž. Pracovala na základě ústní dohody, písemnou smlouvu nepodepisovala. V době kontroly pracovala první den. Na Ukrajině se má kam vrátit, neboť tam má manžela a dceru s dítětem. Podle písemných podkladů měla žalobkyně uzavřít pracovní smlouvu se společností OVD-TEMYRTRANS SP.Z O.O. se sídlem v Polsku dne 24. 5. 2017. Téhož dne také měla být „poučena“ o tom, že jako zaměstnanec uvedené společnosti byla vyslána na území České republiky k plnění zakázky pro společnost Vidininvest, s. r. o. Společnost OVD-TEMYRTRANS přitom již od 1. 1. 2017 měla uzavřenou smlouvu o poskytování přeshraničních služeb se společností Vidininvest Trade, s. r. o., v níž se zavázala provádět dokončovací stavební práce, balicí práce a úklidové práce na území České republiky. Podle rámcové smlouvy o dílo uzavřené mezi společností ISS Facility Services, s. r. o., jako objednatelem a společností Vidininvest jako zhotovitelem bylo předmětem smlouvy provádění úklidových a dalších služeb zhotovitelem na provozních střediscích objednatele. Podle dodatku č. 2 k uvedené rámcové smlouvě byl zúžen rozsah středisek tak, že nadále nemělo být poskytováno dílo v provozovně TESCO; přílohou tohoto dodatku bylo stanovení jednotkové ceny za provádění služeb (úklidové práce), konkrétně i v areálu společnosti Initial Ecotex.

II. Obsah kasační stížnosti

[5] Včas podanou kasační stížností se stěžovatelka domáhá zrušení výše uvedeného rozsudku krajského soudu z důvodů, jež lze dle jejího názoru podřadit pod , b) a c) zákona

[6] Stěžovatelka uvádí shodnou argumentaci jako v podané žalobě se zaměřením na pochybení správních orgánů i městského soudu v právním posouzení skutkového stavu, neboť na něj měl být aplikován § 98 písm. k) zákona o zaměstnanosti. Na území České republiky nevykonávala práci neoprávněně, neboť byla pouze vyslána svým polským zaměstnavatelem v rámci přeshraničního poskytování služeb v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady č. 96/71/ES, o vyslání pracovníků v rámci poskytování služeb, a proto žádné pracovní povolení ani jiný doklad k výkonu pracovní činnosti na území České republiky nepotřebovala.

[7] Dále namítla, že krajský soud (stejně jako správní orgány) vycházel z její výpovědi ve správním řízení, přičemž není znalá obchodních a smluvních vztahů zúčastněných společností, a proto nemohla být schopna stěžejní otázky posoudit. Tyto nejasnosti mohly být zhojeny, pokud by byly provedeny navrhované důkazy a zopakován její výslech. Ze všech výše uvedených důvodů navrhuje zrušení rozsudku krajského soudu a vrácení věci k dalšímu řízení.

III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu

[8] Kasační stížnost není důvodná.

[9] Úvodem NSS předesílá, že po skutkové i právní stránce obdobné věci řešil již např. v rozsudcích ze dne 6. 9. 2018, čj. -19, ze dne 21. 11. 2018, čj. -14, ze dne 10. 1. 2019, čj. -19, ze dne 6. 6. 2019, čj. -14, či ze dne 13. 6. 2019, čj. -15. Ve všech těchto věcech jako zaměstnavatel vyhošťovaných cizinců figurovala společnost OVD-TEMYRTRANS, spojuje je také obdobný způsob „zaměstnávání“ a uplatněné žalobní a kasační námitky. Na závěrech v těchto rozsudcích uvedených nemá NSS co měnit, a proto z nich vychází i v této věci.

[10] NSS je v souladu s a 4 vázán rozsahem kasační stížnosti a důvody, pro které je podána. Jediným přípustným důvodem kasační stížnosti, pro který by mohl zdejší soud uvažovat o zrušení rozsudku krajského soudu, je nesprávné posouzení právní otázky spočívající v neaplikaci zákona o zaměstnanosti na zjištěný skutkový stav. K případnému zpochybnění zjištěného skutkového stavu směřuje druhá kasační námitka stran neprovedení stěžovatelkou navrhovaných důkazů ve správním řízení stejně jako opakování vlastního výslechu. Tato druhá námitka je však dle nepřípustná, protože nebyla uplatněna v řízení před krajským soudem, přestože stěžovatelce nic nebránilo ji uplatnit.

[11] Ze zjištěného skutkového stavu, zejména z okolností, za jakých vznikl pracovně-právní vztah stěžovatelky, k jeho změnám (změna místa výkonu práce ve stejný den, kdy byla uzavřena pracovní smlouva), jakož i vzhledem k údajným předcházejícím smluvním ujednáním mezi zaměstnavatelem stěžovatelky a společností Vidininvest a mezi touto společností a společností ISS Facility Services, je nepochybně zřejmé, že již v okamžiku údajného přijetí stěžovatelky do pracovního poměru byly vytvořeny podmínky pro zprostředkování pracovní síly u posledně jmenované společnosti. Stěžovatelka netvrdila, že by kdy vůbec v Polsku po uzavření pracovní smlouvy vykonávala pro svého zaměstnavatele jakoukoliv pracovní činnost. Naopak uvedla, že nikdy ani žádnou pracovní smlouvu v Polsku, resp. s jakoukoli polskou společností, ani neuzavřela (práce byla údajně podle její výpovědi sjednána až v České republice na základě ústní dohody s neznámým mužem). Stěžovatelkou předloženými písemnostmi dokladovaný způsob výkonu závislé práce krajský soud správně posoudil jako agenturní zprostředkovávání práce, na nějž nelze aplikovat výjimku z povinnosti získat pracovní povolení dle § 98 písm. k) zákona o zaměstnanosti. Oprávnění k výkonu pracovní činnosti na území České republiky by stěžovatelka nepotřebovala pouze v případě, pokud by vykonávala svou hlavní činnost v členském státě, v němž má její zaměstnavatel sídlo. Z ničeho však nevyplynulo, že by v Polsku jakoukoliv pracovní činnost v rámci pracovního poměru vykonávala, a proto je zcela v souladu s judikaturou zdejšího soudu (viz rozsudek NSS ze dne 31. 1. 2018, čj. , č. 3713/2018 Sb. NSS) závěr o neoprávněném výkonu závislé práce stěžovatelky na území České republiky.

[12] Na posuzovanou situaci tak nelze aplikovat výjimku z povinnosti získání pracovního povolení dle § 98 písm. k) zákona o zaměstnanosti. Nutnost aplikace této výjimky nevyplývá ani z práva EU, či ze stěžovatelkou akcentovaného vyjádření Evropské komise. K tomu též srov. rozsudek NSS ze dne 31. 5. 2018, čj. -18, který se jím zabýval a uzavřel, že „předložené vyjádření Evropské komise obsahuje toliko obecné závěry bez vazby na uvedené skutkové okolnosti případu, a pro jeho posouzení tak není relevantní“, s čímž se ztotožňuje i nyní rozhodující senát.

IV. Závěr a náklady řízení

[13] Na základě výše uvedeného tedy NSS kasační stížnost zamítl jako nedůvodnou ( věta poslední ). O náhradě nákladů řízení rozhodl podle za použití Stěžovatelka nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť ve věci neměla úspěch; žalované náklady řízení nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 13. listopadu 2019

Ondřej Mrákota

předseda senátu