Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
10C8158E287322DEC1257A4E0064DB9E.html
HTML · 14.61 KB
No categories available
20 Cdo 2351/2004
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Kůrky ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného JUDr. S. P., správce konkurzní podstaty úpadce P. G. – H. „v likvidaci“, zastoupeného advokátem, proti povinnému Ing. F. H., zastoupenému advokátem, za účasti manželky povinného R. H., zastoupené advokátem, pro 3.600.000 Kč, prodejem nemovitostí, vedené u Okresního soudu Praha – východ pod sp. zn. E 2530/2001 , o dovolání povinného a jeho manželky proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 12. prosince 2003, č.j. 20 Co 574/2003 -36, takto:
I. Dovolání se odmítají.
O d ů v o d n ě n í:
Usnesením ze dne 22. 2. 2002, č.j. E 2530/2001 -8, Okresní soud Praha – východ nařídil na základě rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 sp. zn. 1 T 7/2000 k vydobytí pohledávky 3.600.000,- Kč výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí ve výroku usnesení uvedených. Krajský soud usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že nařídil podle téhož rozsudku ve znění usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 8. 2001, sp. zn. 9 To 280/2001 , k uspokojení téže pohledávky výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí ve společném jmění povinného a jeho manželky, a to: objektu bydlení č. p. 409 na st. p. č. 1048, jiné stavby bez čp./če na st. p. č. 818, stavební parcely č. 818 o výměře 30 m² - zastavěná plocha a nádvoří, stavební parcely č. 1048 o výměře 75 m² - zastavěná plocha a nádvoří, a parcely č. 638/33 o výměře 1608 m² - zahrada, zapsaných na listu vlastnictví č. 479 pro katastrální území Š., obec Š., u Katastrálního úřadu P.; povinnému uložil zaplatit oprávněnému náklady výkonu rozhodnutí 92.900 Kč, rozhodl, že nařízený výkon se vztahuje i na tyto náklady a dále náklady, které budou oprávněnému v průběhu řízení přiznány, v dalším usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Stejně jako okresní soud dospěl k závěru, že předpoklady pro nařízení výkonu byly splněny a že výkon rozhodnutí lze vést na majetek patřící do společného jmění manželů (dále jen „SJM“), neboť závazek povinného vznikl za trvání manželství; důvodem změny výroku o nařízení výroku rozhodnutí byla pouze skutečnost, že soud prvního stupně opomněl v tomto výroku uvést jako další exekuční titul usnesení Městského soudu v Praze, sp. zn. 9 To 280/2001 , a nemovitosti označil v rozporu s ustanovením § 5 zákona č. 344/1992 Sb. , o katastru nemovitostí České republiky ve znění pozdějších předpisů.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadli povinný a jeho manželka obsahově shodným dovoláním, jehož důvodnost opírají o ustanovení § 241a odst. 2 písm. a/ a b/ zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů /dále též jen „o.s.ř. “/). Namítají, že výkon rozhodnutí nelze nařídit a vést proti manželce povinného, neboť exekuční titul směřuje pouze proti povinnému, tj. Ing. F. H., a proto pouze on je ve věci (pasivně) věcně legitimován. Dovolatelé odkázali na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2003, sp. zn. 20 Cdo 2304/2002 , a navrhli, aby dovolací soud zrušil usnesení soudů obou stupňů.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení § 236 odst. l o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (odvolací soud, byť výrok o nařízení výkonu rozhodnutí změnil, posoudil předpoklady pro nařízení výkonu rozhodnutí shodně jako soud prvního stupně), je dovolání ve smyslu § 238a odst. l písm. c/ o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v § 237 odst. l písm. b/ a c/ o.s.ř. (srov. § 238a odst. 2 o.s.ř. ). Protože použití ustanovení § 237 odst. l písm. b/ o.s.ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější – odvolacím soudem zrušené – rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení § 237 odst. l písm. c/ o.s.ř. , které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř. ).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. , jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Protože uplatněným důvodem je dovolací soud vázán (§ 242 odst. 3 , věta první, o.s.ř. ), lze otázku, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou právě tomuto důvodu podřaditelné.
Otázku, kterou dovolatelé předestřeli pro účely dovolacího přezkumu (zda lze nařídit a vést výkon rozhodnutí proti manželovi povinného, směřuje-li exekuční titul pouze proti povinnému), výše uvedené znaky nesplňuje a odvolací soud ji vyřešil v souladu s ustálenou soudní praxí.
V souzené věci je povinnou osobou Ing. F. H., kterému exekuční titul ukládá povinnost zaplatit oprávněnému 3,600.000,- Kč, a proti němu byl také výkon rozhodnutí nařízen. Dovolatelé se tedy mýlí v úsudku, že výkon rozhodnutí byl nařízen proti manželce povinného. Ta se stala účastnicí řízení až v okamžiku nařízení výkonu rozhodnutí, kterým byly postiženy nemovitosti patřící do společného jmění manželů. Její postavení účastníka řízení vyplývá přímo ze zákonné úpravy (§ 255 odst. 2 o.s.ř. ), která umožňuje provést výkon rozhodnutí i proti ni, aniž by zde existoval samostatný (zvláštní) exekuční titul, a to proto, že se v řízení má jednat o majetku (SJM), ke kterému má také právo. Z tohoto důvodu je nepatřičný odkaz dovolatelů na rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 20 Cdo 2304/202 , ze dne 23. 10. 2003, řešící postavení manžela, proti němž byl výkon rozhodnutí nařízen, ačkoliv exekuční titul směřuje proti druhému z manželů.
Nejsou-li dovolání přípustná podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu , Nejvyšší soud je odmítl (§ 243b odst. 5 , věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř. ).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto, jak je uvedeno ve výroku proto, že oprávněnému, jenž by měl právo na jejich náhradu podle § 243b odst. 5 , věty první, § 224 odst. l a § 146 odst. 3 o.s.ř. , náklady (podle obsahu spisu) nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. dubna 2005
JUDr. Pavel K r b e k
předseda senátu