Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1366/2004

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

O d ů v o d n ě n í:

Krajský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 18. března 2004, č. j. -39, změnil vyhovující rozsudek Okresního soudu v Příbrami (soudu prvního stupně) ze dne 18. prosince 2003, č. j. -17, tak, že zamítl žalobu na přivolení k výpovědi z nájmu „bytu žalované č. 29, o velikosti 1+3 s příslušenstvím, v šestém podlaží domu č. p. 146 v P.“ (dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“), a rozhodl o nákladech řízení účastníků před soudy obou stupňů.

Na základě skutkového zjištění, že žalovaná (nájemkyně předmětného bytu) nezaplatila žalobci (pronajímateli) nájemné a úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu za období červenec 2001, leden až duben 2002 a srpen a září 2003, soud prvního stupně usoudil na naplněnost uplatněného výpovědního důvodu podle , , ve znění platném v době dání výpovědi z nájmu bytu (dále jen „obč. zák.“); proto žalobě vyhověl, aniž se zabýval posouzením věci podle obč. zák. Naproti tomu odvolací soud – po doplnění dokazování v odvolacím řízení – dovodil, že jsou zde dány důvody, pro něž je na místě podle obč. zák. výkon práva žalobce odepřít, byť jinak byla žaloba na přivolení k výpovědi z nájmu bytu podána důvodně. Přihlédl přitom k věku žalované, jejímu zdravotnímu stavu, dále k tomu, že je poživatelkou starobního důchodu v částce 5.700,- Kč měsíčně, že nešlo o souvislou delší dobu neplacení nájemného a že žalovaná zaplatila po rozhodnutí soudu prvního stupně žalobci z titulu dlužného nájemného dne 28. ledna 2004 částku 25.000,- Kč a dne 10. března 2004 částku 12.553,- Kč. Na základě těchto skutkových zjištění učinil skutkové závěry, že uvedenými platbami bylo uhrazeno dlužné nájemné a úhrada za plnění poskytovaná s užíváním bytu do konce roku 2003 a že příčinou neplacení nájemného byla tíživá sociální situace žalované.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení , , ve znění po novele provedené s účinností od 1. ledna 2001 (dále jen „ “). Uplatněné dovolací námitky podřadil dovolacímu důvodu podle V rámci užitého dovolacího důvodu zpochybnil správnost právního závěru, že v projednávané věci jsou dány důvody, pro něž je na místě podle obč. zák. výkon jeho práva odepřít. Současně odvolacímu soudu vytkl, že při posouzení věci podle obč. zák. nepřihlédl k tomu, že žalovaná je dlužna z titulu vyúčtování služeb za rok 2003 částku 10.611,70 Kč, že dosud neuhradila poplatek z prodlení, který ke dni sepisu dovolání činil 37.131,50 Kč, a že už v minulosti se musel vůči žalované domáhat zaplacení nájemného a úhrad za služby poskytované s užíváním bytu soudní cestou. V této souvislosti poukázal na právní závěry přijaté Nejvyšším soudem České republiky v rozsudku ze dne 21. dubna 1998, sp. zn. , a namítl, že v řízení nebyla najisto postavena příčinná souvislost tíživé sociální situace žalované s neplacením nájemného. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) shledal, že dovolání bylo podáno včas, subjektem k tomu oprávněným – účastníkem řízení ( ), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele ( a 4 ) a je přípustné podle , neboť směřuje proti rozsudku, jímž odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.

Podle a 3 dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil. Z ustanovení věty druhé vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám řízení uvedeným v , a b/ a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ), i když nebyly v dovolání uplatněny. Existence zmíněných vad tvrzena nebyla a tyto vady nevyplynuly ani z obsahu spisu.

Dovolatel – s přihlédnutím k obsahu dovolání ( ) – uplatnil vedle dovolacího důvodu podle rovněž dovolací důvod podle

Podle je-li dovolání přípustné podle a b/ (v projednávané věci je dovolání přípustné podle ), popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení ( a ), lze dovolání podat také z důvodu, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.

Za skutkové zjištění, které nemá podle obsahu spisu oporu v provedeném dokazování, je třeba ve smyslu citovaného ustanovení pokládat výsledek hodnocení důkazů, který neodpovídá postupu vyplývajícímu z ustanovení , protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo z přednesů účastníků nevyplynuly ani jinak nevyšly za řízení najevo, protože soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, nebo protože v hodnocení důkazů, popř. poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, je z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti logický rozpor, nebo který odporuje ustanovení až Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro posouzení věci z hlediska hmotného (popřípadě i procesního) práva (srov. , komentář, 5. vydání 2001, nakladatelství C. H. BECK, strana 1003 - 1004).

Dovolacím důvodem podle lze napadnout výsledek činnosti soudu při hodnocení důkazů, na jehož nesprávnost lze usuzovat – jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů – jen ze způsobu, jak k němu soud dospěl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry (např. namítat, že soud měl uvěřit jinému svědkovi, že měl vycházet z jiného důkazu, že některý důkaz není ve skutečnosti pro skutkové zjištění důležitý apod.). Znamená to, že hodnocení důkazů, a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, z jiných než z výše uvedených důvodů nelze dovoláním úspěšně napadnout.

Již na tomto místě je zapotřebí zdůraznit, že pro posouzení, zda výpověď pronajímatele z nájmu bytu daná nájemci z důvodu neplacení nájemného je či není v rozporu s dobrými mravy, je právně významná okolnost, že nájemce ke dni rozhodování soudu nezaplatil pronajímateli dluh na poplatku z prodlení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 11. září 2002, sp. zn. , uveřejněný pod č. C 1421 ve svazku 20 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaného nakladatelstvím C.H.BECK, a dále např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 14. ledna 2005, sp. zn. ).

V projednávané věci učinil odvolací soud skutkový závěr, že platbami ze dne 28. ledna 2004 v částce 25.000,- Kč a ze dne 10. března 2004 v částce 12.553,- Kč žalovaná zaplatila dlužné nájemné a úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu do konce roku 2003. V rozporu s ustanovením věty za středníkem (a současně rovněž s judikaturou uvedenou v předchozím odstavci odůvodnění) však nepřihlédl k tomu, co v této souvislosti vyšlo najevo ohledně dluhu na poplatku z prodlení u odvolacího jednání dne 11. března 2004; opomenul totiž, že účastníci při tomto odvolacím jednání shodně uvedli, že žalovaná dosud nezaplatila žalobci dluh z titulu poplatku z prodlení. Z toho vyplývá, že skutkový závěr o zaplacení dlužného nájemného (v širším slova smyslu) a úhrady za plnění poskytovaná s užíváním bytu nemá podle obsahu spisu oporu v provedeném dokazování, protože soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo přinejmenším vyšly za řízení najevo; dovolací důvod podle byl proto užit opodstatněně.

Pominul-li odvolací soud skutkové zjištění, jež přinejmenším vyšlo za řízení najevo, a přitom šlo o skutkové zjištění, které bylo právně významné pro posouzení věci podle § 3 odst. 1 obč. zák., tj. skutkové zjištění, že dosud nebyl zaplacen dluh z titulu poplatku z prodlení, neobstojí – především z důvodu předčasnosti – ani jeho právní závěr, že výpověď z nájmu bytu je v rozporu s dobrými mravy ve smyslu citovaného ustanovení.

Lze uzavřít, že rozsudek odvolacího soudu není z hlediska uplatněných dovolacích důvodů a jejich obsahové konkretizace správný. Nejvyšší soud České republiky jej proto zrušil ( věta za středníkem ) a podle věty první vrátil věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

V dalším řízení odvolací soud nepřehlédne, že skutečnost, že nájemce dlužné nájemné (v širším smyslu) po doručení výpovědi uhradil, může mít význam jen při posouzení toho, zda přivolení k výpovědi z nájmu bytu není v rozporu s dobrými mravy (§ 3 odst. 1 obč. zák.). Přitom v rozsudku ze dne 21. dubna 1998, sp. zn. , uveřejněném na straně 425 v sešitě č. 8 z roku 1998 časopisu Právní rozhledy (v rozsudku, na nějž správně odkázal dovolatel), Nejvyšší soud dovodil, že nezaplatil-li nájemce bytu nájemné nebo úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu za dobu delší než tři měsíce (§ 711 odst. 1 písm. d/ obč. zák.) výlučně z důvodu objektivně existující tíživé sociální situace a byla mu proto dána výpověď z nájmu bytu, avšak v době soudního řízení o přivolení k výpovědi z nájmu bytu dlužné nájemné uhradí a nadále nájemné řádně platí, není vyloučeno posoudit jednání pronajímatele, který nadále na výpovědi trvá, jako výkon práva, který je v rozporu s dobrými mravy. Objektivní existence tíživé sociální situace a příčinná souvislost této situace s neplacením nájemného však musí být postaveny najisto. Při úvaze, zda výpověď z nájmu bytu je v rozporu s dobrými mravy (§ 3 odst. 1 obč. zák.), přihlíží soud též k době, která uplynula od porušení povinností zakládajících výpovědní důvod podle § 711 odst. 1 písm. d/ obč. zák. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. března 1999, sp. zn. , uveřejněný pod č. 86 v sešitě č. 9 z roku 1999 časopisu Soudní judikatura). Rozhodnutí o tom, zda jsou splněny podmínky pro použití ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák., je nutno učinit (zejména v případě, že se účastník řízení tohoto ustanovení výslovně dovolává) po pečlivé úvaze, v jejímž rámci musí být zváženy jak důvody, pro něž se použití citovaného ustanovení dožaduje nájemce (zde může jít např. o rodinné a sociální poměry vyklizovaného apod.), tak všechny rozhodné okolnosti na straně toho, kdo se přivolení k výpovědi z nájmu bytu domáhá (pronajímatele) – srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. června 1997, sp. zn. . Takovými rozhodnými okolnostmi jsou ty, které mohou ovlivnit odpověď na otázku, zda lze po žalobci – pronajímateli – spravedlivě požadovat, aby mu byla ochrana jeho práva (práva domáhat se přivolení k výpovědi) dočasně odepřena. Není-li právní posouzení důvodnosti aplikace § 3 odst. 1 obč. zák. podloženo úvahou zabývající se všemi výše uvedenými okolnostmi (tedy také okolnostmi na straně pronajímatele), jde o posouzení neúplné a tedy nesprávné. Přitom úvaha soudu tu musí být podložena konkrétními zjištěními, jak to vyplývá z rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. dubna 1994, sp. zn. , uveřejněného pod č. 36 v sešitě č. 7 z roku 1996 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci ( věta druhá ).

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 20. dubna 2005

JUDr. Miroslav F e r á k , v. r.

předseda senátu