Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Odo 1038/2003

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 31. března 2003, č. j. -55, a rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 19. března 2002, č. j. -39, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Pardubicích k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně po žalovaném požadovala zaplacení částky 24.194,- Kč s příslušenstvím z titulu dlužného pojistného. Uváděla, že účastníci uzavřeli dne 21. 4. 1999 pojistnou smlouvu o pojištění motorového vozidla na dobu od dubna 1999 do dubna 2000 s jednorázovým pojistným ve výši 24.149,- Kč. Žalovaný jako pojistník toto pojistné žalobkyni jako pojistiteli nezaplatil, pojistná smlouva proto v souladu s ustanovením , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), dne 21. 10. 1999 zanikla a žalobkyni náleží podle ustanovení sjednané jednorázové pojistné.

Okresní soud v Pardubicích rozsudkem ze dne 19. 3. 2002, č. j. -39, uložil žalovanému povinnost ve lhůtě patnácti dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni částku 24.149,- Kč s 12 % úrokem z prodlení od 22. 4. 1999 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení. Vycházel ze zjištění, že mezi žalobkyní (jako pojistitelem) a žalovaným (jako pojistníkem) byla dne 21. 4. 1999 uzavřena pojistná smlouva na pojištění motorového vozidla s ročním pojistným ve výši 24.149,- Kč splatným dne 21. 4. 1999. Podle Všeobecných pojistných podmínek, jimiž se podle pojistné smlouvy sjednané pojištění řídí a s nimiž byl pojištěný seznámen (byly mu v písemné formě předány), je sjednané pojistné pojistným jednorázovým. Žalovaný sjednané pojistné žalobkyni nezaplatil. Na základě takto zjištěného skutkového stavu soud prvního stupně uzavřel, že pojištění v důsledku nezaplacení pojistného ve lhůtě tří měsíců od jeho splatnosti s koncem této lhůty (tedy dne 21. 7. 1999) v souladu s ustanovením zaniklo. Protože podle ustanovení vzniká pojistníkovi závazek zaplatit jednorázové pojistné společně s uzavřením pojistné smlouvy, tzn. v posuzovaném případě dne 21. 4. 1999, vznikl k tomuto dni žalobkyni současně nárok na zaplacení jednorázového pojistného v plné výši, přičemž z hlediska vzniku popsaného nároku je nepodstatné, že pojištění zaniklo před uplynutím doby, na kterou bylo sjednáno. Tento závěr dovodil soud prvního stupně výkladem ustanovení , z něhož se podává, že jednorázové pojistné náleží pojistiteli vždy celé, tedy nejen v případech v něm předvídaných. Odkázal přitom na rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 11. 1996, sp. zn. , kde bylo ustanovení interpretováno obdobně. Úrok z prodlení byl žalobkyni přiznán od 22. 4. 1999, kdy se žalovaný ocitl s placením žalované částky v prodlení.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 31. 3. 2003, č. j. -55, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Po skutkové i právní stránce se plně ztotožnil se závěry soudu prvního stupně. Ani on neshledal důvodnou námitku žalovaného, že pojistná smlouva je neplatná proto, že nebyl žalobkyní seznámen se Všeobecnými pojistnými podmínkami. V řízení bylo totiž prokázáno, že s těmito podmínkami byl žalovaný před uzavřením pojistné smlouvy seznámen. Odvolací soud nepřisvědčil ani námitkám žalovaného, že žalobkyni – pro případ platného uzavření pojistné smlouvy – svědčí podle právo na jednorázové pojistné nejvýše za dobu do zániku pojištění a že soudem prvního stupně aplikované ustanovení na posuzovaný případ nedopadá. S odkazem na rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 11. 1996, sp. zn. , a dále na komentář k (Jehlička, O., Švestka, J., Škárová, M. a kol. . Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck 2002, 1028) zaujal stanovisko, že byť je právo na pojistné v případě zániku pojištění zásadně přiznáváno pojistiteli jen za dobu trvání pojištění, pro případ zániku pojištění před uplynutím sjednané doby pojištění tíží pojistitele povinnost vrátit zbývající část uhrazeného (nespotřebovaného) pojistného jen v případě běžného pojistného, nikoliv pojistného jednorázového, které bylo sjednáno mezi účastníky v daném případě.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení Je přesvědčen, že napadené rozhodnut má po právní stránce zásadní význam, neboť jsou v něm - v rozporu s hmotným právem - řešeny právní otázky dovolacím soudem dosud neřešené. Je sice srozuměn se závěrem, že v důsledku nezaplacení jednorázového pojištění mu zaniklo pojištění dnem 21. 7. 1999, odmítá však akceptovat závěr, že žalobkyni svědčí právo na úhradu jednorázového pojistného v plné výši. Pro soudy obou stupňů byl v tomto směru rozhodující okamžik vzniku povinnosti pojistníka zaplatit jednorázové pojistné. Ten však nemá podle názoru dovolatele žádný vliv na posouzení, zda v případě, že pojištění zanikne před uplynutím doby, na kterou bylo sjednáno, náleží pojistiteli jednorázové pojistné v plné výši. Ustanovení totiž ve svém prvém odstavci neupravuje nic jiného, než možnost smluvních stran dohodnout se, že pojistné bude zaplaceno za celou dobu pojištění najednou, ve druhém odstavci pojednává o splatnosti takového pojistného. Dovozovat z něho, že pojistitel má právo na celé jednorázové pojistné v případě, že pojištění zaniklo před uplynutím doby, na kterou bylo sjednáno, však nelze. O právu pojistitele na pojistné pojednává ustanovení , které bylo soudy obou stupňů nesprávně vyloženo. Třetí odstavec , jímž soudy obou stupňů odůvodnily oprávněnost nároku žalobkyně, na daný případ podle názoru dovolatele nedopadá, neboť jeho aplikace předpokládá vznik pojistné události; ta v posuzované věci nenastala. Protože speciálně neřeší právní režim jednorázového pojistného pro případ, že pojištění předčasně zanikne, aniž dojde k pojistné události, je třeba obecnou úpravu obsaženou v ustanovení analogicky aplikovat i na pojistné jednorázové. V posuzovaném případě by žalobkyni mohlo svědčit právo na pojistné nejvýše za dobu do zániku pojištění ve smyslu ustanovení . Opačný závěr by vedl k bezdůvodnému obohacení žalobkyně na úkor žalobce, neboť by byl nucen plnit i za období po zániku pojištění, ve kterém již však žalobkyně tomu odpovídající povinnost k plnění pro případ pojistné události neměla. Rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, kterého se dovolaly soudy obou stupňů, nepovažuje dovolatel za správné a připomíná, že jím nejsou soudy v této věci vázány. Z odkazem na uvedené důvody navrhl, aby rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( zákona ) po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení k tomu legitimovaným subjektem (žalobkyní) řádně zastoupeným advokátem (, 4 ), se zabýval nejdříve otázkou, zda je dovolání v dané věci přípustné.

Podle ustanovení dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Směřuje-li dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně (jak tomu bylo i v posuzované věci), připouští zákon dovolání pouze v případě, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam ( ). Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Z toho, že přípustnost dovolání je podle spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních, navíc takových, které se vyznačují zásadním významem. Pro úsudek dovolacího soudu, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, jsou relevantní jen ty právní otázky, na kterých napadené rozhodnutí spočívá, které mají obecný přesah a jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl

V rámci způsobilého dovolacího důvodu (tím je výlučně důvod podle , jímž je možno vytýkat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci) žalovaný otevřel dovolacímu přezkumu kontrolu správnosti právního závěru odvolacího soudu, že žalovaný je povinen žalobkyni zaplatit jednorázové pojistné v plné výši bez ohledu na skutečnost, že pojištění předčasně zaniklo. Dovolací soud nemá poznatky o tom, že by tato právní otázka, na níž odvolací soud své rozhodnutí založil a jejíž řešení žalovaný v dovolání zpochybnil, byla dovolacím soudem již v minulosti vyřešena, a proto shledal dovolání ve smyslu přípustným.

Právní posouzení věci je činnost soudu spočívající v podřazení skutkového stavu příslušné právní normě, jež vede soud k závěru o právech a povinnostech účastníků. Právní posouzení je nesprávné, dopustil-li se soud při této činnosti omylu, tzn. když na správně zjištěný skutkový stav aplikoval jinou právní normu nebo aplikoval sice správnou právní normu, ale nesprávně ji vyložil, nebo ze skutečností najisto postavených vyvodil nesprávné právní závěry.

Podle ustanovení a 2 ten, kdo s pojistitelem uzavřel pojistnou smlouvu, je povinen platit pojistné, a to za dohodnutá pojistná období (běžné pojistné); lze též dohodnout, že pojistné bude zaplaceno najednou za celou dobu, na kterou bylo pojištění sjednáno (jednorázové pojistné). Nebylo-li dohodnuto jinak, je běžné pojistné splatné prvního dne pojistného období a jednorázové pojistné dnem počátku pojištění.

Placení pojistného, tj. plnění základního závazku účastníka, který uzavřel pojistnou smlouvu, má vliv nejen z hlediska prodlení a jeho důsledků, nýbrž především pro existenci tohoto závazkového vztahu vůbec. Pojištění tak může zaniknout nejen výpovědí ( ) či odstoupením od pojistné smlouvy ( ), ale rovněž i v důsledku nezaplacení pojistného, které je vlastně konkludentním projevem vůle účastníka v pojištění nepokračovat. Posledně zmiňovaný způsob zániku pojištění je upraven v ustanovení , podle něhož pojištění zanikne rovněž tím, že pojistné za první pojistné období nebo jednorázové pojistné nebylo zaplaceno do tří měsíců anebo pojistné za další pojistné období nebylo zaplaceno do šesti měsíců od jeho splatnosti; tyto lhůty lze dohodou prodloužit. Pojištění zanikne uplynutím příslušné lhůty. Totéž platí, byla-li zaplacena jen část pojistného.

Vycházeje ze zjištění, že mezi účastníky bylo sjednáno jednorázové pojistné, odvolací soud - shodně jako před ním již soud prvního stupně - v posuzované věci správně dovodil, že ve smyslu ustanovení bylo jednorázové pojistné, k jehož zaplacení žalobkyni se žalovaný v pojistné smlouvě zavázal, splatné dnem počátku pojištění, tzn. dne 21. 4. 1999. Tímto dnem vznikla žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni jednorázové pojistné v dohodnuté výši. Vzhledem k tomu, že v zákonné lhůtě vyplývající z ustanovení sjednané jednorázové pojistné žalovaným zaplaceno nebylo, je správný rovněž závěr odvolacího soudu, že pojištění ke dni 21. 7. 1999 zaniklo.

Problematiku práva pojistitele na pojistné pro případ zániku pojištění upravuje ustanovení . V jeho prvním odstavci se obecně stanoví, že pojistitel má právo na pojistné za dobu do zániku pojištění. Druhý odstavec citovaného ustanovení upravuje vztahy mezi pojistitelem a pojistníkem v případě zániku pojištění před uplynutím doby, za kterou bylo zaplaceno běžné pojistné (stanoví pojistiteli povinnost vrátit pojistiteli tzv. nekonzumované běžné pojistné). Třetí odstavec ustanovení dopadá na situace, kdy nastala pojistná událost a důvod dalšího pojištění tím odpadl.

Protože v dané věci nejde ani o případ, kdy mezi účastníky pojistné smlouvy bylo sjednáno běžné pojistné, ani o případ, kdy by nastala v době trvání pojištění pojistná událost a důvod dalšího pojištění tím odpadl, nelze na něj ustanovení a 3 aplikovat a vztah účastníků je nutné posoudit výlučně podle ustanovení . Lze proto přisvědčit dovolateli, že odvolací soud pochybil, přiznal-li žalobkyni právo na jednorázové pojistné v plné výši právě s odkazem na ustanovení .

Zatímco upravuje počátek doby, za kterou je pojistník povinen platit pojistné, určuje konec této doby; je jím zánik pojištění podle . Z této úpravy vyplývá nutnost stanovení důsledků zániku pojištění před koncem doby, za niž bylo zaplaceno pojistné, současně však i nároky pojistitele na doplacení dlužné částky pojistného za dobu do zániku pojištění pro neplacení pojistného. Vzhledem k tomu, že po dobu tří měsíců od splatnosti jednorázového pojistného až do zániku pojištění zákon pojištěnému zachovává právo na plnění ze strany pojistitele, jeví se logickým, že trvá i právo pojistitele na pojistné až do dne zániku pojištění. Toto pojistné je pak ekvivalentem práva na plnění pojistitele v době do skončení pojištění. Z ustanovení nelze dovodit jiný závěr, než že pojistiteli náleží pojistné (bez rozlišení zda běžné či jednorázové) jen za dobu do zániku pojištění, neboli po zániku pojištění mu pojistné již nenáleží. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že jednorázové pojistné je – nebylo-li dohodnuto jinak - splatné již dnem počátku pojištění (tj. v okamžiku uzavření pojistné smlouvy). Splatnost pojistného má vliv pouze na posouzení okamžiku zániku pojištění pro neplacení pojistného, není však významná z hlediska úvahy, zda pojistitel má v případě zániku pojištění nárok na jednorázové pojistné v plné výši. Domoci se splatného jednorázového pojistného v plné výši by totiž mohl pojistitel pouze v době trvání pojištění, zánik pojištění je právě důsledkem toho, že jednorázové pojistné nebylo (v době uvedené v ) zaplaceno. Jinak řečeno vymohl-li by pojistitel na pojistníkovi jednorázové pojistné v době od jeho splatnosti do uplynutí 3 měsíců od této splatnosti, pojištění by vůbec nezaniklo.

Lze uzavřít, že dospěl-li odvolací soud k závěru, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni dlužné jednorázové pojistné v plné výši přesto, že pojištění zaniklo podle , je jeho právní posouzení věci nesprávné a dovolací důvod vycházející z argumentu nesprávného právního posouzení věci ve smyslu ustanovení byl tudíž dovolatelem uplatněn důvodně. Nejvyšší soud České republiky proto rozsudek odvolacího soudu podle ustanovení věty za středníkem zrušil; jelikož důvody, pro které byl rozsudek odvolacího soudu zrušen, platí i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil i rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení ( ).

Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný (, věta první za středníkem ); v novém rozhodnutí soud rozhodne nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (, věta druhá ).

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně 19. dubna 2005

JUDr. Ivana Zlatohlávková, v.r.

předsedkyně senátu