Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
18 C 133/2021
Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Sekerovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 55 590 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení, aby žalovaná byla povinna uhradit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 10% ročně z částky 15 645,37 Kč, se zastavuje.
II. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci rozsudku uhradit žalobkyni 12 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 14 800 Kč od 19. 1. 2021 do zaplacení.
III. Žaloba, aby žalovaná byla povinna uhradit žalobkyni 43 100 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% z částky 39 944,63 Kč od 24. 5. 2020 do 18. 1. 2021, s 10% úrokem ročně z částky 25 144,63 Kč od 19. 1. 2021 do zaplacení, s úrokem 1,75% ročně z částky 14 800 Kč od 19. 1. 2021 do zaplacení, se zamítá.
IV. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Řízení, aby žalovaná byla povinna uhradit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 10% ročně z částky 15 645,37 Kč, se zastavuje. II. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci rozsudku uhradit žalobkyni 12 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 14 800 Kč od 19. 1. 2021 do zaplacení. III. Žaloba, aby žalovaná byla povinna uhradit žalobkyni 43 100 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% z částky 39 944,63 Kč od 24. 5. 2020 do 18. 1. 2021, s 10% úrokem ročně z částky 25 144,63 Kč od 19. 1. 2021 do zaplacení, s úrokem 1,75% ročně z částky 14 800 Kč od 19. 1. 2021 do zaplacení, se zamítá. IV. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 27.1.2021 domáhala zaplacení částky 55 590 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaná pomocí prostředků komunikace na dálku uzavřela dne 23.4.2019 se společností právnická osoba, se sídlem adresa, anonymizováno příjmení příjmení, Sliema SLM číslo, Malta (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě níž mohla žalovaná čerpat úvěr až do výše úvěrového rámce, jehož výši však žalobkyně neuvedla. Žalovaná na základě předmětné smlouvy načerpala úvěr v konečné výši 45 700 Kč. Peněžní prostředky byly žalované poskytnuty na její bankovní účet. a to pod variabilním symbolem číslo.
K uzavření smlouvy žalobkyně uvedla, že se žalovaná nejprve zaregistrovala na webové stránce právní předchůdkyně žalobkyně a že po dokončení registrace zaslala žalovaná žádost o poskytnutí úvěru, kdy po posouzení její úvěruschopnosti jí byl zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy. Žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně před poskytnutím úvěru prověřovala schopnost žalované úvěr splácet, a to na základě porovnání žalovanou doloženými příjmy a výdaji. Rovněž prověřovala platební minulost a úvěrovou angažovanost žalované v databázích, zejména v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí, a v bankovních i nebankovních databázích klientských informací. Úvěr měl být žalovanou uhrazen dle úvěrové smlouvy do 23.5.2020.
Následně postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovanou na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 20.12.2019.
Uvedla, že po žalované požaduje uhradit částku 55 590,19 Kč, která se skládá z neuhrazené jistiny, smluvních úroků ve výši 13 793,57 Kč a náhrady vynaložených nákladů ve výši 750 Kč.
2. Žalovaná při jednání soudu uvedla, že je pravdou, že si vzala úvěr od Ferratum bank, a že nevylučuje, že něco dluží, avšak neví kolik. Výslovně popřela, že by před poskytnutím úvěru bance cokoliv dokládala, že by po ni chtěl někdo dokládat výši jejích výdajů či závazků.
3. Žalobkyně soudu předložila Smlouvu o revolvingovém úvěru datovanou dnem 23.4.2019, jejímiž účastníky měla být na straně věřitele právnická osoba a na straně klienta žalovaná. Smlouva nemá žádné identifikační označení, např. číslem smlouvy, variabilním symbolem, neobsahuje vlastnoruční ani elektronický podpis žádného z účastníků. Dle čl. IX. bod 8. měla smlouva nabýt platnosti a účinnosti podpisem oběma smluvními stranami. Soudu byly rovněž předložen dokument nazvaný Standardní informace o spotřebitelském úvěru, který se vztahují k revolvingovému úvěr, avšak kdy byl vytvořen a pro koho byl určen, z listiny nevyplývá.
4. Žalobkyně dále soudu jako doklad o uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru s žalovanou předložila listinu nazvanou Loan application info, když však z této listiny žádný závazek právní předchůdkyně žalobkyně ani žalované nevyplývá. Nelze ani přehlédnout, že listina je datována dnem vzniku závazku 21.11.2019. Existence smlouvy pak není prokázána ani listinou nazvanou Platební informace z ledna až května 2020, z níž se sice podává, že právní předchůdkyně žalobkyně informuje žalovanou o výši jejího závazku vedeného pod variabilním symbolem číslo, avšak v jakém vztahu má být tento závazekk tvrzeném úvěrové smlouvě z listiny nevyplývá. Shodně jako, zda byla listina doručena do dispozice žalované.
5. Z 10 potvrzení o provedené platbě má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poukázala v 10 platbách v období od 23.4.2019 do 21.11.2019 celkem částku 45 700 Kč na bankovní účet č. bankovní účet právnická osoba, ze dne 20.5. 2021 má soud za prokázané, že majitelem bankovního účtu č. bankovní účet je právě žalovaná.
6. Z platební bilance ve spojení s žalobním tvrzením žalobkyně má soud za prokázané, že žalovaná uhradila právní předchůdkyni žalobkyně částku 30 900 Kč a z tvrzení žalobkyně, že po postoupení pohledávky ještě částku 2 000 Kč přímo k rukám žalobkyně, tedy celkem 32 900 Kč.
7. Ze smlouvy o opakovaném postoupení pohledávek uzavřené mezi právnická osoba a žalobkyní dne 13.1.2021 ve spojení s přílohou k této smlouvě obsahující přehled postupovaných pohledávek vyplývá, že došlo k postoupení„ balíku“ pohledávek na žalobkyni, kdy předmětem postoupení byla i pohledávka za žalovanou.
8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 13.1.2021 a podacího lístku ze dne 13.1.2021 má soud za prokázané, že žalované bylo oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni, a že zároveň byla vyzvána k úhradě dlužné částky přípisem - výzva k úhradě před podáním žaloby - ze dne 13.1.2021.
9. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř., vzal soud za prokázané, že společnost právnická osoba poskytla v období od 23.4.2019 do 21.11.2019 na účet žalované vedený u právnická osoba peněžní prostředky v celkové výši 45 700 Kč. V řízení nebylo prokázáno, že mezi účastníky došlo k uzavření konkrétní smlouvy o revolvingovém úvěru a že by byla zkoumána úvěruschopnost žalované před jeho poskytnutím.
10. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), podle něhož platí, že k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.
11. Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.
12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
15. Podle § 2991 odst. 1 o.z. podle kterého platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
16. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
17. Podle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1882 odst. 1 občanského zákoníku dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.
18. Podle § 1968 věta prvá o.z., podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále z ustanovení § 1970 o.z., podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Při posouzení výše úroku z prodlení požadovaného žalobcem vycházel soud z nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
19. Žalobkyně vzala před prvním jednáním ve věci svoji žalobu podáním ze dne 26.7.2021 v rozsahu výroku I. částečně zpět. Proto soud ve smyslu ustanovení § 96 odst. 1, 2 a 4 o.s.ř. bez souhlasu žalované zastavil (výrok I.)
20. V daném případě dospěl soud k závěru, že mezi účastníky nebylo prokázáno, že došlo k uzavření úvěrové smlouvy a že by byla zkoumána úvěruschopnost žalované. Soudu byla předložena Smlouva o revolvingovém úvěru datovaná dnem 23.4.2019 (tedy datem, o němž žalobkyně tvrdila, že k tomuto datu byla smlouva uzavřena), která však neobsahuje podpis žádného z účastníků, a to ani vlastnoruční či v elektronické podobě. Soud tak nemá za prokázané, že by mezi původním věřitelem a žalovanou došlo k uzavření tvrzené smlouvy, tím, méně s jakým konkrétním obsahem.
21. I v případě, že by soud dospěl k závěru, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru, má soud za to, že tato smlouva nebyla uzavřena platně. Ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, pokud poskytovatel poskytl úvěr spotřebiteli, ač z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že jsou zde důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V daném případě však z předložených důkazů nevyplývá, že by žalobkyně dostatečným způsobem zjišťovala, zda je žalovaná schopna úvěr řádně splácet, a že si ani od žalované tyto skutečnosti nevyžádala. Žalobkyně sice tvrdila, že k posouzení úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru došlo, a to na základě porovnání příjmů a výdajů žalované, a na základě prověření externích databázích zejména v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí, a v bankovních i nebankovních databázích klientských informací, avšak tato tvrzení žádným způsobem neosvědčila, neboť k nim neoznačila žádné důkazy. Žalovaná pak v řízení výslovně popřela, že by po ní právní předchůdkyně žalobkyně požadovala doložit výši jejích příjmů, výdajů či dalších závazků. Soud proto dospěl k závěru, že by pro tuto vadu byla úvěrová smlouva neplatná v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelských úvěrech ve spojení s ustanovením § 588 o.z..
22. V řízení bylo prokázáno, že právnická osoba postupně zaslala na účet žalované částku v celkové výši 45 700 Kč. Zároveň nebyl v řízení prokázán žádný právní důvod poskytnutí této částky žalované. Na straně žalované se tak jedná o bezdůvodné obohacení ve výši 45 700 Kč, kterou byla žalovaná povinna vydat. Z tvrzení žalované ve spojení s platební bilancí má soud za prokázané, že žalovaná uhradila právní předchůdkyni žalobkyně 30 900 Kč a následně i žalobkyni ještě částku 2 000 Kč, tedy celkem částku 32 900 Kč. Výše neuhrazeného bezdůvodného obohacení tak činí ke dni rozhodnutí soudu 12 800 Kč a v tomto rozsahu soud žalobě vyhověl. Pokud jde o požadovaný zákonný úrok z prodlení, přiznal soud žalobkyni nárok na jeho zaplacení ve výši 8,25 % ročně od 19.1.2021, tj. ode dne následujícího po uplynutí tří pracovních dnů ode dne odeslání předžalobní výzvy k úhradě částky žalované, tj. po dni, kdy ve smyslu ustanovení § 573 o.z. má zásilka za doručnou (když dřívější výzva k úhradě dluhu nebyla v řízení tvrzena ani prokázána) do zaplacení. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce trvání 3 dnů (výrok II. rozsudku) a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl (výrok III. rozsudku).
23. Úspěšné žalované náleží ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. náhrada nákladů soudního řízení. Žalované však žádné náklady řízení nevznikly, proto soud náhradu nákladů nepřiznal žádnému z účastníků (výrok IV.).
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí (exekuci).