Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Odo 429/2004

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. září 2003, č. j. -47, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Přerově (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 3. října 2002, č. j. -27, zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky 45.000,- Kč s 15% úrokem z prodlení od 9. 3. 1999 do zaplacení, a rozhodl o nákladech řízení. Na základě zhodnocení provedených důkazů dospěl k závěru, že se žalobci nepodařilo prokázat tvrzení, že půjčil žalovanému a jeho bývalé manželce částku 150.000,- Kč, z níž mu dosud bylo vráceno pouze 105.000,- Kč, a žalobu opírající se o (dále jen „ “) tudíž neshledal důvodnou.

K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozsudkem ze dne 8. září 2003, č. j. -47, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 45.000,- Kč s 15% úrokem z prodlení od 9. 3. 1999 do zaplacení, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Zopakoval některé důkazy, které provedl soud prvního stupně, a po jejich zhodnocení vzal za prokázané, že když se žalovaný a jeho tehdejší manželka V. K. v roce 1996 rozhodli pro koupi nového automobilu, měli k dispozici vlastní finanční prostředky pouze ve výši 152.890,- Kč. Z této částky pocházelo 57.890,- Kč z vkladních knížek jejich dětí a 18.000,- Kč z prodeje cenných papírů bývalé manželky, částka 77.000,- Kč pak představovala hodnotu starého automobilu, která byla při koupi nového vozu vzata na protiúčet. Cena nového vozidla činila 301.906,- Kč, takže žalovanému a jeho manželce chybělo přibližně 150.000,- Kč. Žalovaný sice tvrdil, že si od žalobce půjčil jen 60.000,- Kč, které mu ještě v roce 1996 vrátil, ale odvolací soud konstatoval, že žalovaný nedokázal uspokojivě vysvětlit, kde získal oněch zbývajících 90.000,- Kč, a proto lze mít za prokázané, že mu žalobce půjčil ne 60.000,- Kč, ale 150.000,- Kč. Z této částky splatil zatím žalovaný 60.000,- Kč a V. K. 45.000,- Kč, a tak zbývajících 45.000,- Kč je žalovaný povinen žalobci podle a zaplatit i s úrokem z prodlení stanoveným podle a

Proti tomuto rozsudku podal žalovaný dovolání, v němž namítl, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Vytkl odvolacímu soudu, že v rozporu s (dále jen „OSŘ“) na něho přenesl důkazní břemeno, když vzal k jeho tíži, že se mu nepodařilo uspokojivě vysvětlit původ chybějící částky 90.000,- Kč, ač toto břemeno nese – pokud jde o existenci závazku – jednoznačně žalobce. Pokud jde o přijaté skutkové závěry, je v úvahách odvolacího soudu logický rozpor s obsahem spisu. Výpisem ze sporožirového účtu žalovaného bylo totiž prokázáno, že 8. března 1996, tedy v týž den, kdy on a bývalá manželka kupovali nový automobil, bylo z tohoto účtu vybráno 60.000,- Kč. Je tedy zřejmé, že v té době měli k dispozici částku kolem 213.000,- Kč a do celé kupní ceny za vozidlo jim tak chybělo jen přibližně 90.000,- Kč. Pak ovšem lze mít za prokázané, že si on a jeho bývalá manželka půjčili od žalobce jen 60.000,- Kč, které 28. 2. 1996 uložili na sporožirový účet, vybrali je opět 8. 3. 1996 a spolu s částkami pocházejícími z vkladních knížek dětí, z prodeje akcií a z prodeje starého vozu a s dalšími penězi, nacházejícími se běžně v domácnosti, tak měli dost prostředků na koupi nového vozu. Neměli proto žádný důvod, aby si půjčovali od žalobce dalších 150.000,- Kč. Pokud by odvolací soud při hodnocení důkazů postupoval podle , musel by k takovémuto skutkovému závěru dojít, tím spíše, že i svědci V. a P. ve svých výpovědích potvrdili, že žalovaný a jeho bývalá manželka potřebovali jen 60.000,- až 70.000,- Kč. Žalovaný navrhl, aby byl rozsudek odvolacího soudu zrušen a aby věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalobce se ve svém vyjádření ztotožnil se závěry odvolacího soudu a navrhl, aby „napadené rozhodnutí bylo potvrzeno“.

Nejvyšší soud ČR po zjištění, že dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou, že je přípustné podle a že jsou splněny podmínky uvedené v a 4 a , přezkoumal napadený rozsudek podle a 3 . Žalovaný netvrdí, že řízení bylo postiženo některou z vad uvedených v , a b) a , případně (s výjimkou poukazu na nesprávné posouzení otázky rozložení důkazního břemene, které považuje za vadu řízení) jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k nimž by dovolací soud musel podle přihlédnout, i když nebyly v dovolání uplatněny, a ani z obsahu spisu nic takového neplyne. Proto se dovolací soud zabýval pouze výslovně uplatněnými dovolacími důvody tak, jak je žalovaný vymezil, a dospěl k závěru, že jeho dovolání je opodstatněné.

Podle lze dovolání podat z důvodu, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Žalovaný spatřuje takovouto vadu v nesprávných úvahách odvolacího soudu o tom, který z účastníků je odpovědný za to, že nebyl prokázán původ prostředků potřebných k zaplacení kupní ceny za nový automobil. S touto jeho námitkou však nelze souhlasit. Především je třeba zdůraznit, že případné nesprávné úvahy o rozložení důkazního břemene by nebylo možno považovat za vadu řízení, nýbrž za nesprávné právní posouzení věci spočívající v nesprávném výkladu procesního předpisu, které lze napadnout dovolacím důvodem podle . K ničemu takovému ale v této věci nedošlo. Podle jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Žalovanému lze přisvědčit, že důkazní břemeno ohledně tvrzení, že byla uzavřena smlouva o půjčce a že podle ní dlužníku též plnil, spočívá ve sporu o vrácení půjčené částky na věřiteli (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. ledna 2002, sp. zn. , uveřejněný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, svazku 13, pod č. C 946). To ovšem neznamená, že není povinností dlužníka, pokud se brání žalobě tvrzením, že smlouva o půjčce nebyla uzavřena, případně že byla uzavřena ohledně nižší částky, protože pro účel, na který podle žaloby byla půjčka určena, získal potřebné prostředky jiným způsobem, aby svoji obranu v tomto směru podložil důkazními návrhy, a že v případě, že tyto důkazy nenavrhne nebo že navržené důkazy nebudou k prokázání dlužníkových tvrzení dostačující, nelze tuto jeho obranu považovat za nevěrohodnou. V procesu hodnocení důkazů podle pak může nevěrohodnost obrany žalovaného za určitých okolností logicky vést k závěru, že lze naopak uvěřit žalobci, a to i v případě, že je toto tvrzení podloženo pouze nepřímými důkazy. Pokud tedy odvolací soud považoval tvrzení žalovaného, že měl k dispozici tolik vlastních prostředků, že si nepotřeboval od žalobce půjčovat 150.000,- Kč, za nevěrohodné, a v důsledku toho uvěřil žalobci, nejde – z hlediska výkladu – o nesprávné právní posouzení věci.

Dovolacím důvodem podle lze namítat, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Tento dovolací důvod míří na pochybení soudu ve zjištění skutkového stavu věci spočívající ve vadnosti skutkových zjištění a z nich vyplývajícího skutkového závěru, jenž byl podkladem pro rozhodnutí odvolacího soudu. Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování, jestliže výsledek hodnocení důkazů soudem neodpovídá , protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly ani jinak nevyšly v řízení najevo, nebo naopak soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly v řízení najevo, případně v hodnocení důkazů či poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, je z hlediska závažnosti, zákonnosti, pravdivosti, event. věrohodnosti logický rozpor (srov. blíže rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 1. července 1998, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod č. 161/98). Z pohledu tohoto dovolacího důvodu je nutno námitkám žalovaného přisvědčit. Z výpisů z účtu č. … vedeného na jméno žalovaného u Č. s. a. s. za měsíce únor a březen 1996, jimiž byl proveden důkaz při jednání soudu prvního stupně dne 18. dubna 2002, totiž vyplývá, že 28. 2. 1996 byla na tento účet vložena částka 60.000,- Kč, která bylo opět vybrána 8. 3. 1996, tedy právě v den, kdy žalovaný a jeho bývalá manželka kupovali nové vozidlo. Odvolací soud však při úvahách o tom, jakou částku měli tehdejší manželé K. na zaplacení kupní ceny k dispozici, s touto částkou nepočítal, neboť vycházel pouze z částky 77.000,- Kč jako protihodnoty za starý automobil, z částky 18.000,- Kč za prodej akcií a z částky 57.890,- Kč vybrané z vkladních knížek. Vzhledem k jednoznačné časové souvislosti mezi výběrem částky 60.000,- Kč z účtu a zakoupením vozidla není důvodu pochybovat o tvrzení žalovaného, že i tyto prostředky byly použity na zaplacení kupní ceny. Za této situace se ovšem nejeví logické tvrzení žalobce, že v den zakoupení automobilu předal žalovanému částku 150.000,- Kč, které odvolací soud vzal za prokázané a učinil je součástí skutkových zjištění, na nichž pak založil právní posouzení věci. Naopak důkaz o výběru částky 60.000,- Kč, jež byla uložena na účet 28. 2. 1996, právě v den zakoupení vozu zcela koresponduje s tvrzeními, na nichž žalovaný od počátku staví svoji obranu, t. j. že od žalobce potřeboval jen 60.000,- Kč, které mu počátkem srpna 1996 vrátil. Samozřejmě zůstává stále otázkou, zda lze považovat za věrohodné vysvětlení žalovaného, že chybějících zhruba 90.000,- Kč pocházelo z prostředků, které „se nacházely běžně v domácnosti“, v každém případě však odvolací soud tím, že nevzal v úvahu výběr částky 60.000,- Kč dne 8. března 1996, pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány, a tím naplnil dovolací důvod uvedený v .

Dovolání žalovaného je tedy důvodné. Proto Nejvyšší soud ČR podle věty za středníkem napadený rozsudek zrušil a podle odst. 3 věty prvé téhož ustanovení vrátil věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

V dalším průběhu řízení bude odvolací soud vázán právním názorem dovolacího soudu, vysloveným v tomto rozsudku ( věta prvá, část věty za středníkem, ). O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci ( věta druhá ).

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 14. dubna 2005

Vít Jakšič, v. r.

předseda senátu