Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 Tdo 465/2005

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný Z. K. byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. , ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 3. 11. 2004, sp. zn. , uznán vinným pokusem trestného činu ublížení na zdraví podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 222 odst. 1 tr. zák., trestným činem výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. a trestným činem poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák., kterých se dopustil jednáním popsaným ve výroku o vině rozsudku soud prvního stupně, tedy tím, že dne 10. 1. 2004 v době od 21:30 hodin do 22:30 hodin v P.-K., ulici S., fyzicky napadl poškozeného A. R., člena posádky vozu rychlé záchranné služby, která se na uvedené místo dostavila za účelem poskytnutí první pomoci J. K., a to tak, že po předchozí slovní potyčce ohledně neprovedení ošetření svého podnapilého otce chytil poškozeného A. R. rukama kolem krku a začal ho rdousit, následně se opakovaně pokoušel poškozeného udeřit pěstmi do hlavy a poté, co poškozený po úderu nad levé ucho do oblasti spánku upadl na zem, minimálně jedenkrát ho kopl do hlavy do oblasti čela, přičemž tímto jednáním mu způsobil otřes mozku, pohmoždění hlavy s krevní podlitinou v levé spánkově-temenní oblasti, pohmoždění krku s poúrazovou blokádou krční páteře a pohmoždění hrudníku vlevo, tato poranění si vyžádala hospitalizaci poškozeného v době od 10. 1. do 12. 1. 2004 s následným domácím léčením, přičemž kopnutí nohou podle intenzity, typu obuvi a zasažené horní poloviny těla je mechanizmem způsobilým pro vznik těžkého poranění charakteru vážné poruchy zdraví; během tohoto útoku obviněného vůči A. R. přijel na místo další vůz rychlé záchranné služby, jehož posádka se snažila napadenému pomoci, ale po tom, co obviněný začal slovně napadat i ji, se obě posádky včetně poškozeného A. R. ukryly do sanitek, přičemž obviněný pokřikoval, že je zabije, a začal sanitky demolovat; na vozidle tov. zn. I.D., utrhl anténu a pěstí rozbil čelní sklo a na vozidle tov. zn. N., rozbil přední výstražné světlo a odtrhl upevnění výstražného majáku ke karoserii, v dalším jednání mu zabránila přivolaná hlídka P. Č. r.; tímto svým jednáním způsobil obviněný Z. z. s. h. m. P., územnímu středisku záchranné služby se sídlem v P., ul. K., škodu ve výši 10.770,- Kč.

Za to byl obviněný Z. K. odsouzen podle § 222 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 roky, k jehož výkonu byl podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem.

Citovaný rozsudek Městského soudu v Praze byl vydán z podnětu odvolání státního zástupce podaného v neprospěch obviněného Z. K. proti rozsudku soudu prvního stupně, když odvolací soud tento rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu zrušil ve výroku, jímž byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. výkon trestu odnětí svobody obviněnému podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 roky a podle § 259 odst. 3 tr. řádu odvolací soud sám znovu rozhodl tak, že se obviněný pro výkon uloženého úhrnného trestu odnětí svobody v trvání 2 roky zařazuje podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. do věznice s dozorem. Opis rozsudku odvolacího soudu byl obviněnému Z. K.doručen dne 14. 12. 2004, jeho obhájci dne 6. 12. 2004 a příslušnému státnímu zastupitelství také dne 6. 12. 2004.

Proti citovanému rozsudku Městského soudu v Praze podal obviněný Z. K. prostřednictvím svého obhájce dne 27. 1. 2005 dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Pochybení odvolacího soudu shledává obviněný v tom, že údajně v rozporu s hmotně právním předpisem mu bylo původní podmíněné odsouzení změněno na nepodmíněný trest odnětí svobody. Podle názoru obviněného přitom odvolací soud nesprávně vyhodnotil některé okolnosti, zejména pokud jde o jeho předchozí odsouzení. V této souvislosti obviněný rovněž zdůrazňuje, že svého jednání litoval, poškozenému se omluvil a uhradil způsobenou škodu. V uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody tak spatřuje rozpor s účelem trestu vymezeným zákonem.

Obviněný Z. K. proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) zrušil podle § 265k odst. 1 tr. řádu napadené rozhodnutí ve výroku o trestu a aby podle § 265l tr. řádu přikázal soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, nebo aby podle § 265m odst. 1 tr. řádu Nejvyšší soud sám rozhodl tak, že se obviněnému uložený trest podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání 3 roky.

Nejvyšší státní zástupkyně se k dovolání obviněného Z. K. vyjádřila prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru je dovolání sice formálně podáno z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve skutečnosti však směřuje toliko proti výroku o uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody, který dovolatel považuje za nepřiměřeně přísný. Výrok o trestu přitom státní zástupce považuje z hlediska jeho druhu a výše za napadnutelný toliko z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, když však v posuzovaném případě napadený výrok takovými vadami netrpí a ty ani nejsou v dovolání namítány. Státní zástupce proto navrhl odmítnout podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.

Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání podal obviněný Z. K. jako oprávněná osoba [§ 265d odst. 1 písm. b) tr. řádu], učinil tak prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 tr. řádu), včas a na správném místě (§ 265e tr. řádu), dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je obecně přípustné [§ 265a odst. 2 písm. a) tr. řádu], a obsahuje stanovené náležitosti (§ 265f odst. 1 tr. řádu).

Pokud jde o dovolací důvod, obviněný Z. K. opírá jeho existenci o ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. K tomuto dovolacímu důvodu Nejvyšší soud připomíná, že ho lze dovodit zejména tehdy, pokud skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy obou stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotně právním posouzení, které existuje jen tehdy, jestliže byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo.

V rámci své dovolací argumentace potom obviněný Z. K. shledává pochybení v postupu odvolacího soudu, který zrušil rozhodnutí soudu prvního stupně o podmíněném odkladu uloženého trestu odnětí svobody a rozhodl o jeho uložení jako nepodmíněného. Obviněný má v podstatě za to, že nepodmíněný trest odnětí svobody je pro něj ve vztahu ke konkrétním okolnostem případu nepřiměřeně přísný.

K tomu Nejvyšší soud uvádí, že v dovolacím řízení lze ve vztahu k výroku o trestu prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu uplatňovat toliko nesprávnosti v hmotně právním posouzení, což v dané souvislosti může znamenat nesprávnost např. při ukládání úhrnného trestu podle § 35 odst. 1 tr. zák., souhrnného trestu podle § 35 odst. 2 tr. zák., dalšího trestu podle § 36 tr. zák., společného trestu za pokračování v trestném činu podle § 37a tr. zák. apod. K tomu však v posuzované věci nedošlo a obviněný Z. K. ani takové pochybení nevytýká. Námitka nepřiměřenosti uloženého trestu potom z výše uvedených důvodů není způsobilá naplnit citovaný dovolací důvod, neboť případná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu jsou dovolacím důvodem jen za podmínek obsažených v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, tj. byl-li uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou trestním zákonem za trestný čin, jehož spácháním byl obviněný uznán vinným. Protože o žádnou z uvedených alternativ u obviněného Z. K. nejde a ten se ve svém dovolání ani takového dovolacího důvodu nedomáhá, nenaplňují jeho výhrady stran uloženého trestu žádný z dovolacích důvodů podle tr. řádu, neboť jím nemůže být ani nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v až tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak mírného trestu (srov. rozhodnutí pod č. rozh. tr.).

Nejvyšší soud tudíž dospěl k závěru, že obviněný Z. K. i přes své slovní vyjádření dovolacího důvodu obsaženého v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu podal dovolání z jiných důvodů, než jaké činí dovolání přípustným. Proto dovolací soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, aniž mohl věcně přezkoumat zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí a správnost řízení mu předcházejícího, dovolání obviněného odmítl a rozhodl tak podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 14. dubna 2005

Předseda senátu:

JUDr. František P ú r y