Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (6)No categories available
6 C 150/2021-30
Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Kuchaříkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky částka od datum do zaplacení do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do částky částka, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši částka, kapitalizovaného úroku ve výši částka, zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky částka od datum do datum, zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a úroku ve výši 18,96 % ročně z částky částka od datum do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá co do částky [částka], kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaného úroku ve výši [částka], zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a úroku ve výši 18,96 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobkyně domáhala, aby jí žalovaná zaplatila částku uvedenou v záhlaví tohoto rozsudku z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo uzavřené s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, dne datum. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši částka v hotovosti v den podpisu smlouvy. Žalovaná se poskytnutý úvěr zavázala vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši částka, sestávající ze součtu kapitalizovaných úroků za poskytnuté peněžní prostředky ve výši částka (úroková sazba 18,96 % ročně), odměny za administrativní činnost ve výši částka a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši částka Kč, a to v 60 týdenních splátkách po částka Poslední splátka měla být uhrazena dne datum. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky, před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalované. Sjednané splátky však žalovaná včas a řádně nehradila, naposledy zaplatila dne datum, celkem právní předchůdkyni žalobkyně uhradila částka. Právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo v souladu se smluvními podmínkami právo požadovat uhrazení zbývajících dlužných částek, a to marným uplynutím týdenní lhůty po úhradě poslední splátky. Původní věřitelka postoupila s účinností ke dni datum svou pohledávku za žalovanou na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek z téhož dne, o čemž byla žalovaná písemně informována. Po postoupení pohledávky žalovaná již ničeho neuhradila. Žalobkyně nadále požaduje dlužnou jistinu ve výši částka a dlužný poplatek ve výši částka. Před podáním žaloby byla žalovaná žalobkyní písemně vyzvána k úhradě dlužných částek. Vzhledem k prodlení žalované požadovala žalobkyně přiznat též kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši částka (úrok ve výši 9,75 % ročně z dlužné jistiny částka, který žalobkyně nárokuje za období od datum, tedy od data uplynutí týdenní lhůty ode dne, kdy měla být uhrazena poslední splátka, do datum, kdy došlo k postoupení pohledávky), kapitalizovaný úrok ve výši částka (úrok ve výši 18,96 % ročně z dlužné jistiny částka, který žalobkyně nárokuje za období od datum, ode dne následujícího po dni, kdy měla být uhrazena poslední splátka, do datum, kdy došlo k postoupení pohledávky), úrok ve výši 18,96 % ročně z dlužné jistiny částka od datum do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z dlužné jistiny částka od datum do zaplacení.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k jednání soudu se bez omluvy nedostavila, ačkoliv byla k jednání řádně předvolána. Žalobkyně se z jednání řádně omluvila a vyjádřila souhlas s jednáním v její nepřítomnosti. Soud proto ve smyslu § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “), jednal v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.
3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum má soud prokázáno, že mezi společností právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, a žalovanou byla uzavřena smlouva, na základě které byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši částka v hotovosti, převzetí žalovaná potvrdila svým podpisem na smlouvě. Žalovaná se zároveň zavázala vrátit věřiteli poskytnuté prostředky spolu s poplatkem ve výši částka, který sestává z úroku ve výši částka, částky za administrativní činnost ve výši částka, částky za hotovostní inkaso ve výši částka. Úvěr byl splatný v 60 týdenních splátkách po částka. Splátky byly vždy splatné nejpozději do konce následujícího týdenního splátkového období. Výše výpůjční úrokové sazby činila 32,15 % ročně.
4. Z karty zákazníka ze dne datum má soud prokázáno, že totožnost žalované byla ověřována z číslo obč. průkazu s platností do datum. Jako ověřené dokumenty byly zaškrtnuty nájemní smlouva, bankovní výpisy, složenky. Žalovaná uvedla v údajích o zaměstnání, že pobírá starobní důchod. Ve finančních informacích je uvedeno, že pravidelný měsíční příjem žalované činil částka hlavní státní podpora (důchod starobní/invalidní, mateřská/rodičovský, podpora v nezaměstnanosti) a částka vedlejší státní podpora (důchod vdovský/sirotčí, příspěvky na bydlení/živobytí/děti). Běžné měsíční výdaje se pak skládaly z výdajů na bydlení částka, osobních výdajů částka, splátek úvěru částka (celkem tak částka). Použitelný příjem tak měl činit částka. Žalovaná uvedla, že bydlí v nájmu od roku 2005, ve společné domácnosti žije s jednou další osobou, nemá vyživovací povinnosti, je vdova, má jinou půjčku u právní předchůdkyně žalobkyně. Správnost těchto údajů žalovaná potvrdila čestným prohlášením a podpisem.
5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum a seznamu postoupených pohledávek má soud za prokázané, že mezi společností právnická osoba a žalobkyní bylo dohodnuto postoupení pohledávky za žalovanou.
6. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne datum a podacího lístku bylo zjištěno, že žalované bylo dne datum zasláno vyrozumění o postoupení pohledávek.
7. Z rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 Co 231/2020 -97, má soud za prokázané, že v odstavci 17 obsahuje právní názor Krajského soudu v Českých Budějovicích k právní úpravě zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru.
8. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne datum a podacího lístku k této výzvě má soud prokázáno, že žalovaná byla výzvou odeslanou dne datum upozorněna na prodlení s úhradou závazku a byla vyzvána ke splacení dlužné částky nejpozději do datum na účet žalobkyně.
9. Shora uvedená skutková zjištění jsou dostatečná pro právní posouzení této věci.
10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o.z. “), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
11. Podle § 419 o.z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.
12. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
13. Podle § 75 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
14. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.
15. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.
16. Podle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
17. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
18. Podle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 věty první o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
19. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva o úvěru byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda žalobkyně před uzavřením této smlouvy o úvěru dostatečně a odborným způsobem zkoumala schopnost žalované jakožto spotřebitele sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 a § 87 ZoSÚ, neboť soud nepochyboval o tom, že předmětná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ZoSÚ, kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně coby poskytovatel a na straně druhé žalovaná coby spotřebitel. Soud dospěl k závěru, že tuto otázku je nutno posuzovat z úřední povinnosti, bez ohledu na to, zda žalovaná uplatnila námitku neplatnosti smlouvy.
20. Soudní dvůr Evropské unie – druhý senát v rozsudku ze dne datum ve věci anonymizováno právnická osoba proti anonymizováno, C -679-18, uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
21. Ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele je tedy třeba vykládat v souladu s citovaným rozsudkem Soudního dvora Evropské unie – tedy tak, že zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní (k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti).
22. Poskytovatel úvěru je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalované byla posuzována podle informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením smlouvy a získané informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované a následně zaneseny do zákaznické karty. Výše shrnutý způsob, jakým žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované, však soud považuje za zcela formální a nedostatečný. Žalobkyně neposoudila řádně výdělkové poměry žalované, neboť tyto nejsou ničím doloženy. Ohledně výdajů žalované se žalobkyně, resp. právní předchůdkyně žalobkyně, spokojila pouze s jednostranným a ničím nedoloženým prohlášením žalované, že její celkové výdaje činí částka měsíčně, a že její volné příjmy činí částka. Má-li poskytovatel úvěru povinnost ověřovat jednotlivá tvrzení žadatelů o spotřebitelské úvěry z příslušných dokladů, pak však s touto povinností musí jít ruku v ruce i povinnost v případě potřeby doložit, že tímto způsobem bylo při posuzování úvěruschopnosti žadatele o spotřebitelský úvěr postupováno. V řízení žalobkyně signalizovala, že předmětné doklady nemá k dispozici, neboť po jejich analýze byly vráceny právním předchůdcem žalobkyně zpět žalované. Verifikace jednotlivých osobních, příjmových a výdajových poměrů žalované ze strany žalobkyně tak zůstala toliko v rovině jejích tvrzení, kdy žalobkyně označila k prokázání tohoto tvrzení pouze zákaznickou kartu. V této souvislosti je významné, že žalobkyně důkazy nepředložila ani poté, co byla vyzvána a poučena o následcích nesplnění této výzvy. Za této situace pak soud musí považovat informace zanesené do žádosti o úvěr toliko za jednostranná prohlášení (tvrzení) žalované, což je ve smyslu citovaných judikátů zcela nedostatečné, tudíž lze konstatovat, že v tomto případě nebylo postupováno s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalované splácet předmětný spotřebitelský úvěr.
23. Soud ještě doplňuje, že žalobkyní předložený rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích není pro zdejší soud právně závazný a v dané věci bylo postupováno podle zákona č. 257/2016 Sb.
24. Vzhledem k výše uvedenému soud učinil závěr, že žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované zcela nedostatečně. Soud proto smlouvu o úvěru posoudil jako neplatnou podle § 87 odst. 1 ZoSÚ. Žalovaná je tak povinna uhradit žalobkyni toliko částku, která jí byla poskytnuta na základě neplatné smlouvy a kterou dosud nesplatila.
25. Z dokazování vyplynulo, že byla žalované poskytnuta částka ve výši částka, přičemž uhradila částka. Žalovaná je tak povinna žalobkyni vrátit částka (částka – částka).
26. Soud proto žalobě vyhověl toliko do částky částka, kdy rovněž uložil žalované zaplatit žalobkyni tuto částku spolu se zákonným úrokem z prodlení, a to od datum do zaplacení, neboť ve výzvě podle § 1958 o.z. ze dne datum byla žalovaná žalobkyní vyzvána k úhradě dluhu do datum.
27. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobě výrokem II. nevyhověl, a to s ohledem na absolutní neplatnost předmětné smlouvy. Lhůta pro splnění povinnosti uložené tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř.
28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř. Náhrada nákladů řízení by v poměrné výši příslušela žalované, nicméně té v řízení žádné náklady nevznikly, a proto nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.