Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Tdo 477/2005

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 10. 9. 2004, sp. zn. , byli obvinění J. Č. a J. K. uznáni vinnými trestnými činy porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2 tr. zák. a krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák. spáchanými ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. a odsouzeni podle § 238 odst. 2 tr. zák., § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnným trestům odnětí svobody obviněný J. Č. na 18 měsíců a obviněná J. K. na 12 měsíců, oba se zařazením do věznice s ostrahou podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. V dalším bylo rozhodnuto o náhradě škody.

Odvolání obviněných byla usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 10. 11. 2004, sp. zn. , podle § 256 tr. ř. zamítnuta.

Obviněný J. Č. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze. Napadl výrok, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání. Odkázal na důvod dovolání stanovený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že soudy nesprávně aplikovaly ustanovení § 31 odst. 1 a násl. tr. zák., tj. ustanovení o ukládání trestu. Vytkl, že nesprávně zhodnotily stupeň nebezpečnosti jeho činu a jeho osobní poměry. Uvedl, že v rozporu s hmotným právem nepřihlédly v jeho prospěch k polehčujícím okolnostem. V podrobnostech pak obviněný rozvedl, které polehčující okolnosti zůstaly podle jeho názoru pominuty. Zdůraznil také důvody, pro které označil za neopodstatněné, že mu byl uložen přísnější trest než obviněné J. K.. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil ohledně něho napadené usnesení a aby přikázal Krajskému soudu v Praze věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Nejvyšší soud shledal, že obviněný J. Č. podal dovolání ve skutečnosti z jiného důvodu, než je uvedeno v § 265b tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

V rámci tohoto dovolacího důvodu není možné namítat nepřiměřenost trestu, a to ani s odkazem na ustanovení § 31 odst. 1 a násl. tr. zák., která jinak mají hmotně právní povahu. Vyplývá to z toho, že ve výčtu zákonných dovolacích důvodů se k výroku o trestu vztahuje zvláštní dovolací důvod, který je upraven v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a který spočívá v tom, že byl uložen nepřípustný druh trestu nebo trest ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. Vztahuje-li se k výroku o trestu zvláštní důvod dovolání, znamená to, že z jiného než z tohoto důvodu nelze výrok o trestu dovoláním napadat. Pokud by zákon koncipoval důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tak, že se vztahuje i na výrok o trestu a že zahrnuje jakékoli porušení hmotného práva při ukládání trestu, bylo by ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. nadbytečné, nemělo by žádný význam a bylo by zcela nefunkční, protože to, co je jeho předmětem, tj. uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu, by bylo nutně vždy zahrnuto již ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jako porušení hmotného práva. Výslovným zakotvením zvláštního dovolacího důvodu týkajícího se výroku o trestu ve speciálním ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. bylo vyjádřeno takové pojetí dovolání jako mimořádného opravného prostředku, které je založeno na tom, že cestou dovolání lze dosáhnout nápravy jen těch nejzávažnějších pochybení, tj. pochybení, jejichž podstatou je uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení přípustného druhu trestu, avšak ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. Z toho à contrario plyne, že byl-li uložen přípustný druh trestu ve výměře spadající do rámce trestní sazby stanovené na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným, nelze výrok o trestu napadat z toho důvodu, že uložený trest je nepřiměřený a že neodpovídá hlediskům stanoveným v § 31 odst. 1 a násl. tr. zák.

Jiný výklad by v podstatě znamenal popření toho, že dovolání je mimořádný opravný prostředek, a to na rozdíl od odvolání, které jako řádný opravný prostředek připouští, aby byla namítána nepřiměřenost uloženého trestu, byť jde o přípustný druh trestu uložený ve výměře v rámci zákonné trestní sazby, a se kterým koresponduje ustanovení § 258 odst. 1 písm. e) tr. ř., podle něhož odvolací soud zruší rozsudek, je-li uložený trest nepřiměřený. Na podporu těchto závěrů lze odkázat i na ustanovení o stížnosti pro porušení zákona, která je dalším mimořádným opravným prostředkem s tím, že proti výroku o trestu může být podle § 266 odst. 2 tr. ř. podána jen tehdy, jestliže trest je ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost nebo k poměrům pachatele nebo jestliže uložený druh trestu je ve zřejmém rozporu s účelem trestu. Z toho je jasné, že ani k podání stížnosti pro porušení zákona jako mimořádného opravného prostředku nestačí pouhá nepřiměřenost trestu.

V posuzovaném případě obviněný nepodal dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a nepřicházelo to ani v úvahu, protože mu byl uložen takový druh trestu, který zákon připouští, ve výměře, která spadá do rámce zákonné trestní sazby. Z jiného důvodu, než je důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., obviněný nemohl podat dovolání proti výroku o trestu. Námitky ohledně nepřiměřenosti uloženého trestu z hledisek stanovených v § 31 odst. 1 a násl. tr. zák. nelze podřadit pod žádný zákonný dovolací důvod.

Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž z jeho podnětu přezkoumal napadené usnesení a předcházející řízení podle § 265i odst. 3, 5 tr. ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 13. dubna 2005

Předseda senátu:

JUDr. Petr Hrachovec