Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 603/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudců JUDr. Roberta Waltra a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobců a) P. W., b) L. W., c) M. W., d) J. W., e) J. S., f) J. S., zastoupených advokátem, proti žalovaným 1) J. G., zastoupenému advokátem, 2) J. G., o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. , o dovolání prvního žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. října 2004, č.j. -79, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ústí nad Labem (soud odvolací) usnesením ze dne 26. 10. 2004, č.j. -79, potvrdil usnesení ze dne 25. 8. 2004, č.j. -71, jímž Okresní soud v Teplicích odmítl pro opožděnost odvolání prvního žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 4. 11. 2002, č.j. -37, (jímž tento soud přivolil k výpovědi z nájmu tam označeného bytu), a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Usnesení odvolacího soudu napadl první žalovaný, zastoupený advokátem, včasným dovoláním, jímž brojí výslovně proti posouzení otázky včasnosti podání předmětného odvolání.

Dovolání není přípustné.

Podle (dále jen „ “) lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení až

Dovolání není přípustné podle ustanovení , neboť usnesení o odmítnutí odvolání není rozhodnutím ve věci samé.

Ustanovení , a a 2 nezakládají přípustnost dovolání proto, že rozhodnutí o odmítnutí odvolání v jejich taxativních výčtech uvedeno není.

Přípustnost dovolání nelze důvodně dovozovat ani z ustanovení , neboť podle tohoto ustanovení lze podat dovolání jen tehdy, bylo-li potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž byla postupem podle ustanovení odmítnuta žaloba, popřípadě jímž byl podle tohoto ustanovení odmítnut jiný návrh na zahájení řízení, a nikoliv odmítl-li soud prvního stupně podle ustanovení odvolání pro opožděnost.

Lze tedy uzavřít, že dovolání proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení o odmítnutí odvolání pro opožděnost, není podle právní úpravy přípustnosti dovolání v účinné od 1. ledna 2001 přípustné (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2001, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2003, pod č. 41).

Na uvedených závěrech nic nemění okolnost, že napadené usnesení odvolacího soudu obsahuje nesprávné poučení, že dovolání proti němu je přípustné, neboť takovéto poučení přípustnost dovolání – nestanoví-li ji zákon – nezakládá (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura 7/2002, pod č. 140).

Z uvedeného vyplývá, že dovolání prvního žalovaného směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud proto (aniž ve věci nařizoval jednání podle věty první ) dovolání žalovaného podle ustanovení věty první a odmítl.

K náhradě nákladů dovolacího řízení žalobcům je povinen první žalovaný, který podal nepřípustné dovolání ( , , a ). Tyto náklady spočívají v částce 750,- Kč představující sazbu odměny advokáta za řízení v jednom stupni ( a , ve znění pozdějších předpisů), zvýšenou o 20% podle vyhlášky a sníženou o 50% podle vyhlášky, a v částce 6x75,- Kč paušální náhrady ve smyslu a 3 , ve znění pozdějších předpisů.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou oprávnění podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 12. dubna 2005

JUDr. Miroslav Ferák, v. r.

předseda senátu