Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
30 C 144/2021-18
Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl samosoudcem Mgr Janem Koberou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 34 735,59 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 34 165,59 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2,76 Kč od 12. 9. 2020 do 14. 10. 2020 a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 34 165,59 Kč od 15. 10. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 570 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 745,08 Kč od 12. 9. 2020 do 14. 10. 2020 a úroku ve výši 20,9 % ročně z částky 34 165,59 Kč od 15. 10. 2020 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 11 554 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 34 165,59 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2,76 Kč od 12. 9. 2020 do 14. 10. 2020 a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 34 165,59 Kč od 15. 10. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 570 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 745,08 Kč od 12. 9. 2020 do 14. 10. 2020 a úroku ve výši 20,9 % ročně z částky 34 165,59 Kč od 15. 10. 2020 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 11 554 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se žalobou domáhala na žalovaném zaplacení v záhlaví uvedené částky s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdkyně žalobkyně (společnost právnická osoba) uzavřela s žalovaným dne datum smlouvu o půjčce na kliknutí číslo, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 41 000 Kč. Žalovaný se zavázal tento úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách spolu se smluvním úrokem ve výši 20,90 % ročně a s dalšími poplatky smlouvou sjednanými. Vzhledem k tomu, že žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, přistoupila právní předchůdkyně žalobkyně k zesplatnění úvěru ke dni 11. 9. 2020. Dlužná částka sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 34 165,59 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 745,08 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2,76 Kč a z dlužných poplatků ve výši 570 Kč. Dne 26. 10. 2020 došlo k uzavření smlouvy o postoupení pohledávek, na základě které byla postoupena pohledávka za žalovaným ze společnosti právnická osoba na právnická osoba a.s., o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 27. 11. 2020. Dne 7. 11. 2020 došlo k uzavření smlouvy o postoupení pohledávek, na základě které byla postoupena pohledávka za žalovaným ze právnická osoba a.s. na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 26. 1. 2021. Žalovaný ode dne zesplatnění úvěru na něj neuhradil ničeho dalšího, ačkoliv byl dne 26. 1. 2021 vyzván předžalobní upomínkou.
2. Žalovaný zůstal nečinný a k podané žalobě se nevyjádřil.
3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , (dále jen o. s. ř. o. s. ř. ), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Z provedených listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba dne datum smlouvu o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 41 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně poskytnutý úvěr v pravidelných měsíčních splátkách spolu se smluvním úrokem ve výši 20,90 % ročně a s dalšími poplatky (Smlouva o půjčce na kliknutí číslo ze dne datum, včetně Všeobecných obchodních podmínek, Ceníku produktů a služeb a Pokutových podmínek). Žalovaný úvěr čerpal v plné výši 41 000 Kč, avšak nesplácel jej řádně a včas, pročež dne 11. 9. 2020 došlo k jeho zesplatnění a následnému vyčíslení dlužné částky, tvořené nesplacenou jistinou úvěru ve výši 34 165,59 Kč, kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 3 745,08 Kč od 12. 9. 2020 do 14. 10. 2020, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2,76 Kč od 12. 9. 2020 do 14. 10. 2020 a dlužnými poplatky ve výši 570 Kč (Výpis spotřebitelského úvěru, splatnost pohledávky). Pohledávka za žalovaným byla postoupena ze společnosti právnická osoba na právnická osoba a.s. na základě smlouvy ze dne 26. 10. 2020 (Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 26. 10. 2020, včetně přílohy), což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 27. 11. 2020 (Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 27. 11. 2020). Ze právnická osoba a.s. byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni na základě smlouvy ze dne 7. 11. 2020 (Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 7. 11. 2020, včetně přílohy), což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 26. 1. 2021 (Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 26. 1. 2021). Žalovaný na svůj dluh ode dne jeho zesplatnění neuhradil ničeho dalšího, ačkoliv byl vyzván k úhradě před podáním žaloby (předžalobní upomínka ze dne 26. 1. 2021, včetně podacího lístku).
5. Soud žalobkyni vyzval, aby doplnila svá tvrzení o tom, zda a jakým způsobem byla zkoumána úvěryschopnost žalovaného a současně, aby tato svá tvrzení osvědčila listinnými důkazy. Žalobkyně k výzvě soudu pouze uvedla, že nikdy nebyla účastníkem uzavřené smlouvy o úvěru, tudíž nezná konkrétní okolnosti, které předcházely uzavření smlouvy. Právní předchůdkyně žalobkyně dle jejího prohlášení přiměřeně ověřila schopnost žalovaného úvěr splácet, a proto žalobkyně navrhuje, aby se ke sdělení těchto informací soud obrátil přímo na právní předchůdkyni žalobkyně.
6. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon č. 257/2016 Sb. ), se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb. , poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen o. z.), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z., postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1882 odst. 1 o. z., dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
7. Nejvyšší soud ČR v rozsudku pod sp. zn. spisová značka uvedl, že povinnost posouzení úvěryschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence. V neposlední řad chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěryschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěryschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu tímto zákonem, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, majetkových a výdělkových poměrech.
8. Soud uzavřel, že tvrzená smlouva mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným ze dne 14. 6. 2017 je svou povahou smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 zákona č. 257/2016 Sb. , přičemž právní předchůdkyně žalobkyně nedostála odborné péči náležitě zjistit schopnost žalovaného úvěr splatit. Pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nezbytným minimem alespoň prokázání pravidelných měsíčních příjmů spotřebitele, a to i v případě úvěrů menšího rozsahu (ať již potvrzením zaměstnavatele, pracovní smlouvou či výplatní páskou, výpisem z běžného účtu, daňovým přiznáním atd.), a porovnání měsíčních obvyklých příjmů spotřebitele s jeho obvyklými prokázanými, tvrzenými či v místě a čase obvyklými měsíčními výdaji. Čím vyšší je poskytnutá částka úvěru, tím pečlivěji musí věřitel zvažovat jaké„ nezbytné, spolehlivé, dostatečné a přiměřené informace“ musí od spotřebitele získat tak, aby mohl odpovídajícím způsobem jeho úvěryschopnost posoudit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. spisová značka). Vzhledem k tomu, že právní předchůdkyně žalobkyně shora uvedeným požadavkům nedostála, stala se spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o. z., neplatnou, přičemž k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 o. z.). Žalovaný předmět úvěru prokazatelně převzal, a proto je povinen tuto částku žalobkyni, na kterou pohledávka za žalovaným v souladu s § 1879 řádně přešla, vrátit v souladu s § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení. Nad to soud podotýká, že důraz je třeba klást i na povinnost vést a uchovávat záznamy týkající se jak učiněných zjištění, tak postupů, jimiž k těmto zjištěním věřitel dospěl, proto se nemůže povinnosti řádně doložit posouzení úvěryschopnosti žalovaného zprostit ani žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena její právní předchůdkyní. Z tohoto důvodu soud ani nevyzýval právní předchůdkyni žalobkyně ke sdělení a prokázání skutečností týkajících se způsobu ověření schopnosti žalovaného úvěr splácet, jak žalobkyně navrhovala.
9. S ohledem na skutečnost, že žalovaný čerpal finanční prostředky ve výši 41 000 Kč, avšak na jejich vrácení do data splatnosti 11. 9. 2020 neuhradil částku 34 165,59 Kč, vznikl žalobkyni nárok na zaplacení těchto finančních prostředků představujících jistinu úvěru. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho dalšího ani po výzvě k plnění, je proto povinen uhradit žalobkyni jistinu ve výši 34 165,59 Kč včetně úroku z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyni se předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat, že žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 41 000 Kč, jejichž nesplacená část ve výši 34 165,59 Kč se stala splatnou ke dni 11. 9. 2020, a proto soud rozhodl o této části nároku žalobkyně tak, jak uvedeno ve výroku pod bodem I. tohoto rozsudku.
10. Naopak žalobkyni se nepodařilo jakkoliv prokázat, že by před uzavřením smlouvy o úvěru bylo dostáno povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného úvěr splatit. Tímto jednáním došlo dle citovaných zákonných ustanovení k neplatnosti spotřebitelské smlouvy a vyjma bezdůvodného obohacení ve výši 34 165,59 Kč nemá žalobkyně na zbývající část svého uplatňovaného nároku právo, tedy konkrétně na částku ve výši 570 Kč představující poplatek za poskytnutí úvěru, stejně jako na smluvní úrok ve výši 20,9 % z částky 34 165,59 Kč od 15. 10. 2020 do zaplacení a kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 3 745,08 Kč od 12. 9. 2020 do 14. 10. 2020. S ohledem na tento závěr, soud ve výroku pod bodem II. tohoto rozsudku žalobní nárok v rozsahu 570 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 3 745,08 Kč a smluvní úrok ve výši 20,9 % z částky 34 165,59 Kč od 15. 10. 2020 do zaplacení, zamítl.
11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež měla v řízení neúspěch pouze v nepatrné části, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 11 554 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 390 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 34 735,59 Kč sestávající z částky 2 500 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 8 400 Kč ve výši 1 764 Kč.
12. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 7. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.