Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
9 C 232/2021-46
Okresní soud v Pardubicích rozhodl soudkyní Mgr. Jaroslavou Sádovskou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
t.č. stát. instituce, obec a číslo, obec
o zaplacení 36 483,37 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalobní návrh, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 36 483,37 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 43,17 Kč a dále smluvní úrok ve výši 13,9 % ročně z částky 41 380,49 Kč od 23. 3. 2021 do 18. 4. 2021, z částky 39 980,88 Kč od 19. 4. 2021 do 16. 5. 2021, z částky 38 264,57 Kč od 17. 5. 2021 do 16. 6. 2021, z částky 36 483,37 Kč od 17. 6. 2021 do 21. 6. 2021 a úrok ve výši 8,25 % ročně z částky 41 380,49 Kč od 2. 4. 2021 do 18. 4. 2021, z částky 39 980,88 Kč od 19. 4. 2021 do 16. 5. 2021, z částky 38 264,57 Kč od 17. 5. 2021 do 16. 6. 2021, z částky 36 483,37 Kč od 17. 6. 2021 do zaplacení, a z částky 36 483,37 Kč od 22. 6. 2021 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalobní návrh, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 36 483,37 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 43,17 Kč a dále smluvní úrok ve výši 13,9 % ročně z částky 41 380,49 Kč od 23. 3. 2021 do 18. 4. 2021, z částky 39 980,88 Kč od 19. 4. 2021 do 16. 5. 2021, z částky 38 264,57 Kč od 17. 5. 2021 do 16. 6. 2021, z částky 36 483,37 Kč od 17. 6. 2021 do 21. 6. 2021 a úrok ve výši 8,25 % ročně z částky 41 380,49 Kč od 2. 4. 2021 do 18. 4. 2021, z částky 39 980,88 Kč od 19. 4. 2021 do 16. 5. 2021, z částky 38 264,57 Kč od 17. 5. 2021 do 16. 6. 2021, z částky 36 483,37 Kč od 17. 6. 2021 do zaplacení, a z částky 36 483,37 Kč od 22. 6. 2021 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 2. 7. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 36 483,37 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že s žalovaným uzavřela dne 20. 11. 2015 rámcovou smlouvu číslo na jejímž základě byl žalovanému aktivován běžný účet č. bankovní účet, který mohl využívat. Dne 24. 4. 2017 uzavřel žalovaný s žalobkyní dodatek číslo k rámcové smlouvě, jehož podpisem požádal o poskytnutí úvěru ve výši 107 000 Kč Smlouva o úvěru byla schválena dne 24. 4. 2007 pod číslem HU00395132, neboť žalovaný splnil všechny smluvní předpoklady pro poskytnutí úvěru. Tento mu byl vyplacen na běžný účet v plné výši. Žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru na základě informací, které jí žalovaný sám poskytl v žádosti o úvěr. Osobní údaje ověřil z klientových dokladů a údaje o finanční situaci poskytl žalobkyni sám klient a žalobkyně dle potřeby provádí ověření. Informace posuzuje z interních a externích databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti klienta. Dle podmínek úvěrové smlouvy byl žalovaný zavázaný měsíčně hradit pravidelnou konstantní splátku úvěru v celkové výši 3 053 Kč skládající se ze splátky jistiny a úroku ve výši 13,9 % ročně, a to vždy k 16. dni měsíce počínaje 16. 5. 2017. Předpokládané datum splacení celého úvěru bylo stanoveno na 16. 2. 2021. Dne 18. 5. 2018 uzavřel žalovaný s žalobkyní dodatek číslo na základě kterého byla provedena změna výše splátky z 3 053 Kč na 2 000 Kč, změna splatnosti na 20. den v měsíci. Žalovaný splátky od 16. 5. 2017 do 20. 12. 2020 splácel, na splátku dne 20. 1. 2021 byla uhrazena dne 17. 2. 2021 pouze částka 1 006,11 Kč, přičemž tuto částku si žalobkyně započetla na úhradu jistiny splátky. Počínaje splátkou ke dni 20. 1. 2021 nebyly tedy splátky ze strany žalovaného hrazeny řádně a včas. Vzhledem k závažnému porušení smluvních povinností přistoupila žalobkyně v souladu se smluvním ujednáním dne 23. 3. 2021 k zesplatnění úvěru a vyzvala žalobce k zaplacení dne 23. 3. 2021. Ke dni zesplatnění byla dlužná pohledávka tvořena nesplacenou jistinou ve výši 41 380,49 Kč a nesplaceným smluvním úrokem – kapitalizovaným ve výši 1 446,05 Kč. Po zesplatnění úvěru uhradil žalovaný dne 19. 4. 2021 částku 993,89 Kč, dne 19. 4. 2021 částku 906,11 Kč, dne 17. 5. 2021 částku 1 093,89 Kč a částku 1 106,11 Kč, dnem 17. 6. 2021 částky 893,89 Kč a 1 306,11 Kč. Aktuální výše pohledávky je tak tvořena nesplacenou jistinou ve výši 36 483,37 Kč a nesplaceným úrokem z úvěru ve výši 40,37 Kč. Zároveň jsou požadovány i smluvní úroky ve výši 13,9 % ročně a úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně.
2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který byl doručen žalovanému dne 9. 8. 2021 a proti němuž podal dne 23. 8. 2021 žalovaný odpor. Uvedl, že má za to, že nebyl důvod k vydání uvedeného platebního rozkazu, když od května roku 2018 je ve výkonu trestu odnětí svobody a před nástupem učinil vše potřebné, aby úvěr byl řádně hrazen, a to v podobě trvalého příkazu, který je platný a platby odcházejí. Pokud žalobce provedl zesplatnění a zaslal mu předžalobní výzvu, tyto písemnosti mu nebyly nikdy doručeny, jinak by na ně reagoval a učinil potřebné kroky. Z důvodu výkonu trestu nemá možnost si zásilky vyzvedávat a koncem roku 2019 mu byl také ukončen trvalý pobyt.
3. Žalobkyně k obsahu odporu žalovaného uvedla, že nesouhlasí s jeho tvrzením, že předmětný úvěr byl a je hrazen. Splátky byly hrazeny pouze do 20. 12. 2020, na splátku dne 20. 1. 2021 bylo ze strany žalovaného zasláno pouze 1 006,11 Kč dne 17. 2. 2021. Po zesplatnění uhradil žalovaný určité splátky, kdy poslední byla uhrazena 17. 6. 2021, dále nejsou platby evidovány. Informace o zesplatnění a předžalobní výzvy byly zaslány na adresu, která byla ve smlouvě uvedena. K výzvě soudu žalobkyně doplnila i žalobní návrh. Uvedla, že osobní údaje žalovaného ověřila proti informacím z klientových dokladů, údaje o finanční situaci jí poskytl sám klient a tuto ověřuje dle potřeby. Detailnější přehled je uveden v žádosti o úvěr – aplikační data. Dále byly posouzeny informace z interních a externích databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti klienta. Bylo přihlédnuto při posouzení úvěruschopnosti ke skutečnosti, že žalovaný řádně splácel dříve poskytnuté úvěry, neměl důvod pochybovat o jeho schopnosti splácet i nově poskytnutý úvěr. Uvedl, že žalovaný sdělil, že bydlí v nájmu, je svobodný, má jednu vyživovací povinnost, jiné splátky jsou ve výši 1 200 Kč a 3 780 Kč, hlavní příjem činí 18 800 Kč u společnosti právnická osoba, a jedná se o klienta s aktivními produkty.
4. Oba účastníci konkludentně souhlasili s rozhodnutím na základě listinných důkazů bez nařízení jednání. Soud proto rozhodl dle § 115a ) občanského soudního řádu , dále jen o.s.ř. , bez nařízení jednání na základě účastníky předložených listinných důkazů.
5. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník – dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Dle ust. § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
7. Dle ust. § 1969 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.
8. Dle ust. § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
9. Soud měl na základě rámcové smlouvy číslo ze dne 20. 11. 2015, dodatku číslo ze dne 24. 4. 2017 prokázáno, že žalobkyně žalovanému na základě shora citované rámcové smlouvy zřídila běžný účet č. bankovní účet a poskytla úvěr pod č. HU00225102 ve výši 50 000 Kč na dobu 20 měsíců. Dodatkem číslo byl poskytnut úvěr ve výši 107 000 Kč převodem na běžný účet se splatností v 47 měsíčních splátkách po 3 053 Kč. Úroková sazba byla dohodnuta 13,90 % ročně, celková dlužná částka, kterou bude muset žalovaný uhradit, byla stanovena ve výši 137 565,13 Kč v případě základní sazby.
10. Výpisem z účtu žalovaného bylo prokázáno, že částka 107 000 Kč mu byla připsána na účet dne 24. 4. 2017, počáteční zůstatek na účtu žalovaného v té době byl 114 Kč. Z přehledu plateb žalovaného vyplývá, že dosud byla uhrazena celková částka 108 995,11 Kč.
11. Dle dat poskytnutých žalobkyní (aplikační data) vyplývá, že žalovaný je svobodný, má 1 vyživovací povinnost, jeho příjem činí 18 800 Kč, bydlí v nájmu, jiné splátky činí 1 200 Kč a dle úvěrové smlouvy činí 3 780 Kč / 10 000 Kč a jedná se o klienta s aktivními produkty.
12. Předžalobní výzva byla žalovanému zaslaná na adresu uvedenou ve smlouvě dne 23. 2. 2021 s výzvou k úhradě do 1. 4. 2021.
13. Uvedené skutková zjištění byla základem pro následující právní závěr soudu. Ten se musel nejprve zabývat otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo tak nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, a to zejména ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Dle těchto ustanovení poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
14. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
15. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je pak povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
16. Nutnost zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru respektoval shora uvedená ustanovení, vyplývá již z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (viz např. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 či 33 Cdo 201/2018 ) i z příjmení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, který uvedl, že poskytovatel úvěru, v případě, že dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Řádným splněním povinnosti zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr není chráněn jen samotný spotřebitel, ale i věřitel a celá širší společnost jako taková.
17. Je sice skutečností, že výše uvedená rozhodnutí se v zásadě týkala posouzení úvěruschopnosti spotřebitele dle zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném do 30. 11. 2016 (viz § 9 odst. 1 citovaného zákona), nicméně nutno zdůraznit, že důvod ke změně náhledu, pokud jde o důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele v podobě absolutní neplatnosti smlouvy, zde zjevně není ani při posouzení dané otázky dle zákona č. 257/2016 Sb. O tom jednoznačně svědčí rozsudek SDEU z 5. 3. 2020 ve věci C číslo, z něhož plyne, že„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnout jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době‘‘.
18. Vycházeje z uvedených hledisek je třeba trvat na tom, že poskytovatel úvěru je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Při získávání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem. V případě nezbytnosti též z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Na místě je přitom taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení.
19. V daném případě je z žalobkyní předložených listinných důkazů zřejmé, že vycházela pouze z údajů uvedených žalovaným z tzv. aplikačních dat, ale žádným způsobem příjmy ani výdaje neověřila. Z uvedených dat vyplývá, že žalovaný bydlí v nájmu, jeho výše však není uvedena ani doložena, příjem žalovaného je sice uveden, ale není doložen – ověřen, ani není zřejmé, zda se jedná o příjem čistý či hrubý. Dále dle údajů má mít žalovaný i 1 vyživovací povinnost, její výše ale není uvedena. Nebyla předložena pracovní ani nájemní smlouva, nemohly tak být porovnány příjmy a výdaje žalovaného, který již splácel i další půjčky (1 200 Kč a 3 780 Kč), současná splátka měla být 3 053 Kč. Z výpisu z účtu žalovaného také vyplývalo, že v době poskytnutí úvěru měl na účtu pouze částku 114 Kč. Žalobkyně se také nemohla pouze spoléhat na to, že žalovaný předchozí půjčku splácel, neboť mohlo dojít ke změně podstatných skutečností, které si však nijak neověřila. Soud proto musel uzavřít, že prověření úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně neodpovídalo kritériím uvedeným v ustanovení § 86 a 87 zák. o spotřebitelském úvěru, naopak si vystačila pouze s informacemi od žalovaného, aniž by byly doloženy a ověřeny a nebyly soudu ani předloženy. Absence objasnění životních výdajů a závazků žalovaného tak neumožňuje zjistit a posoudit poměr mezi jeho příjmy a výdaji a je tak nutno konstatovat, že právní předchůdkyně žalobce se zabývala úvěruschopností žalovaného zcela povrchně. Vztah účastníků by proto bylo možno posoudit pouze jako bezdůvodné obohacení dle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. Dle tohoto ustanovení je žalovaný povinen žalobkyni vrátit to, co od ní obdržel a dosud nevrátil, tedy svůj majetkových prospěch získaný bez právního důvodu vzhledem k neplatnosti úvěrové smlouvy. Jak však bylo z výpisu splátek žalovaného zjištěno, tento již celkem uhradil částku 108 995,11 Kč, tedy částku vyšší, než mu byla poskytnuta, tato byla ve výši 107 000 Kč. Soud proto musel žalobní návrh žalobkyně zamítnout, neboť nedošlo na straně žalovaného ani k bezdůvodnému obohacení.
20. K námitkám žalovaného soud pouze uvádí, že žalobkyni nemohlo být bez jeho oznámení známo jeho bydliště, aby mohly být zásilky zaslány na skutečný pobyt žalovaného.
21. Žalobkyně nebyla ve sporu úspěšná, proto jí nemohly být přiznány vynaložené náklady řízení. Žalovaný měl ve věci úspěch, ale žádné náklady řízení, jak vyplývá ze spisu, mu nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemně, dvojmo, prostřednictvím Okresního soudu v Pardubicích ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích.