Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 570/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Kůrky ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného Celního úřadu B., proti povinnému F. H., zastoupenému advokátem, pro 3.840.389,- Kč, prodejem nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. srpna 2003, č.j. -93, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 5. 5. 2003, č.j. -81, jímž okresní soud zamítl návrh povinného na zastavení výkonu rozhodnutí. Odvolací soud přitom dospěl k závěru, že důvod k zastavení výkonu rozhodnutí není dán, jelikož platební výměry oprávněného, na základě nichž byl výkon rozhodnutí nařízen, jsou vykonatelné a že soud nemůže přezkoumat rozhodnutí z věcného hlediska. I kdyby platební výměry byly zatíženy vadami namítanými v návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí i v odvolání, vyvolají zamyšlené právní účinky, nabudou-li právní moci. V souzené věci se nejedná ani o „nicotná“ rozhodnutí; o ně by šlo pouze v případě, kdyby jako rozhodnutí měla sloužit , která by vůbec rozhodnutím nebyla, nebo kdyby takové rozhodnutí bylo vydáno beze všech pochyb mimo pravomoc správního orgánu.

V dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení odst. l písm. c/, odst. 3 a odst. l písm. d/ , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ “), povinný uplatňuje jako dovolací důvod vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ), a nesprávné právní posouzení věci ( ). Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že platební výměry jsou vykonatelné. Rozhodnutí vykazují pouze správné označení oprávněného a určení lhůty ke splnění povinnosti, povinné osoby v nich nejsou uvedeny. Celní dluh byl vyměřen několika dlužníkům, kteří podle celního zákona odpovídají společně a nerozdílně, různými platebními výměry, přičemž všichni dlužníci nejsou v platebním výměru uvedeni. Z rozhodnutí není zřejmý jejich obsah, zkratky „DPH“ a „SPD“ bez odkazu na právní předpis jsou neurčité. Dále namítá, že se odvolací soud nevypořádal s jeho námitkou zániku celního dluhu splynutím pohledávky a dluhu. Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího i usnesení soudu prvního stupně zrušil a výkon rozhodnutí zastavil.

Oprávněný k námitce nevykonatelnosti platebních výměrů a v nich použitých zkratek ve vyjádření odkázal na usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 13. 5. 2003, sp. zn. , které se v obdobné věci (dovoz ropných produktů) vykonatelností platebního výměru zabývalo. Odůvodňuje-li dovolatel své námitky také poukazem na stanovisko Veřejného ochránce práv, pak podle oprávněného tato instituce není oprávněna zasahovat do činnosti a rozhodování správních úřadů a státních orgánů. Navrhl, aby dovolací soud dovolaní povinného odmítl.

Dovolání není přípustné.

Podle odst. l lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení – jež podle platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem ( ). Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen důvod podle , jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Protože uplatněným důvodem je dovolací soud vázán ( , věta první, ), lze otázku, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou právě tomuto důvodu podřaditelné.

Závěr, že k výkonu rozhodnutí navržené platební výměry jsou vykonatelné, a že tak není dán důvod k zastavení výkonu rozhodnutí, je závěrem právním, jehož přezkum v dovolacím řízení je možný v intencích dovolacího důvodu podle V daném případě však není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování otázek rozhodných ve stadiu zastavení výkonu rozhodnutí uplatnil právní názory nestandardní, resp. vybočující z mezí ustálené soudní praxe.

S ohledem na požadavek právní jistoty se u správních aktů uplatňuje zásada presumce jejich správnosti, podle jíž jsou tyto akty považovány za bezvadné, tedy mající právní účinky, dokud nejsou stanoveným postupem opraveny nebo zrušeny (k tomu srov. též rozsudky Nejvyššího soudu z 26. 11. 1997, sp. zn. , a ze 17. 12. 1998, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 2/1999 a 2/2000 pod poř. č 9 a 11). Uvedená judikatura zaujala též názor, že věcnou správnost správního aktu soud mimo rámec správního soudnictví oprávněn zkoumat není a že tedy zkoumá jen to, zda (vůbec) jde o správní akt, zda se tedy nejedná o tzv. paakt, zda tento akt byl vydán v mezích pravomoci příslušného správního orgánu a zda je pravomocný a vykonatelný. Nedostatek pravomoci povinný nenamítal a platební výměry žádnou z vad způsobilých založit nedostatek jejich materiální vykonatelnosti ( ) netrpí.

Z obsahu spisu vyplývá, že byly vydány dne 19. 10. 1995 a v odvolacím řízení potvrzeny dne 20. 11. 1995, tedy za účinnosti celního před jeho novelizací provedenou s účinností od l. 7. 1997 Podle celního zákona ve znění před touto novelizací se v řízení před celními orgány s výjimkou věcí týkajících se celních přestupků použily obecné předpisy o správním řízení, tedy i , o správním řízení (dále též jen „ “). Ze žádného ustanovení pak nelze dovodit, že by z výroku rozhodnutí celního úřadu mělo vyplývat, z jakých dílčích částek se sestává částka výsledná (celní dluh), k jejímuž zaplacení byl povinný zavázán Z tohoto pohledu pozbývá na významu dovolatelova námitka, že u dílčích částek bylo použito nevysvětlených zkratek. Nepřípadná je i námitka, že ve vykonávaném platebním výměru nejsou uvedeni všichni solidárně odpovídající dlužníci (z čehož povinný dovozuje jeho nevykonatelnost), neboť nezávisle na závěru povinného o pluralitě dlužníků jediným subjektem těmito výměry k plnění zavázaný je on.

Právní závěr odvolacího soudu, že není důvodu k zastavení výkonu rozhodnutí, dovolatel také zpochybnil tvrzením, že celní dluh zanikl. Namítal tedy prostřednictvím dovolacího důvodu podle neúplná skutková zjištění. Vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (k nimž patří i dovolatelem vyčítané pochybení soudu při zjišťování, zda nešlo k zániku dluhu), stejně jako vady uvedené v odst. l, odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 (tzv. zmatečnosti), však přípustnost dovolání ve smyslu odst. l písm. c/ (vyjma případu – o který zde nejde – kdy by samotná vada, pokud by jí řízení trpělo, splňovala podmínku zásadního právního významu) založit nemohou (dovolací soud je zohlední jen, je-li dovolání přípustné / , věta druhá /, a tento předpoklad v projednávaném případě, kdy napadené rozhodnutí není zásadního právního významu, naplněn není). Dovolatel navíc svá tvrzení o zániku celního dluhu uplatnil až v dovolacím řízení (předtím pouze v návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí). Takové uplatnění skutkových novot je však výslovně vyloučeno ustanovením

Lze tedy uzavřít, že dovolání není přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení ; Nejvyšší je proto bez jednání ( odst. l věta první ) odmítl ( věta první, ).

Výrok o nákladech dovolacího řízení je ve smyslu ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. l a § 146 odst. 3 odůvodněn skutečností, že oprávněnému, jež by jinak měl právo na jejich náhradu, náklady v tomto stadiu řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. února 2005

JUDr. Vladimír Mikušek

předseda senátu