Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 720/2004

U S N E S E N Í

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 8.11.2002, č.j. -16, kterým okresní soud nařídil podle rozhodnutí rozhodčí komise jmenované přednostou Okresního úřadu v K. V. ze dne 17.10.2001 na majetek povinného exekuci, jejímž provedením pověřil soudního exekutora Mgr. M. T. Dospěl k závěru, že předpoklady pro nařízení exekuce včetně formální vykonatelnosti podkladového rozhodnutí jsou splněny, jestliže povinný v 15 denní lhůtě stanovené ustanovením , o myslivosti, nevyjádřil nesouhlas s rozhodnutím rozhodčí komise. Námitku o nedostatku zastoupení považoval za „účelovou“, byla – li uplatněna teprve v reakci na vyjádření oprávněného, který v něm poukazoval právě na zákonnou úpravu pro počátek lhůty k podání nesouhlasu.

V dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení odst. l písm. c/ , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ “), a důvodnost z ustanovení a odst. 3 , povinný uvedl, že doporučeným dopisem ze dne 8.11.2001 vyslovil s rozhodnutím komise nesouhlas a že následným doporučeným dopisem sdělil předseda rozhodčí komise, že původní rozhodnutí rozhodčí komise pozbývá účinnosti a že poškozený může uplatnit svůj nárok v občanskoprávním řízení. Protože povinnost povinného zaplatit 179.000,- Kč byla zrušena, bylo rozhodnutí soudu prvního stupně i soudu odvolacího vydáno „bez právního důvodu“. Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil.

Oprávněný ve vyjádření uvedl, že rozhodnutí rozhodčí komise ze dne 17.10.2001 je vykonatelné, neboť povinný v zákonem stanovené lhůtě neoznámil svůj nesouhlas s ním, ale učinil tak teprve 9.11.2001. Názor rozhodčí komise, že povinný vyjádřil svůj nesouhlas včas, není správný a nemá žádné účinky na vykonatelnost rozhodnutí. Navrhl, aby dovolací soud dovolání povinného zamítl podle

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení odst. l lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení – jež podle platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení , je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (v tomto ohledu je poučení poskytnuté odvolacím soudem neúplné a tedy nesprávné, srov. též usnesení Nejvyššího soudu z 27. 6. 2002, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 6. ročník 2003 pod poř. č. 51); ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem ( ). Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen důvod podle , jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Protože uplatněným důvodem je dovolací soud vázán ( , věta první, ), lze otázku, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou právě tomuto důvodu podřaditelné.

Dovolatel, jenž přípustnost dovolání vyvozuje z pouhého odkazu na ustanovení odst. l písm. c/ , však argumenty ve prospěch názoru, že podmínky vyžadované tímto ustanovením jsou v daném případě splněny, dovolacímu soudu nepřednesl; hodnocením samotných námitek vznesených v dovolání k závěru o splnění těchto podmínek dospět nelze.

O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů, a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu předpokládá), totiž v dané věci nejde.

Povinný předně ani důvod způsobilý založit přípustnost dovolání podle odst. l písm. c/ (tedy dovolací důvod podle , jímž lze namítat nesprávné právní posouzení věci) neuplatnil. Své námitky kvalifikoval jednak jako vadu řízení podle a jednak jako nesprávné skutkové zjištění podle , aniž by však blíže obsahově vymezil, v čem spatřuje vadu, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a v čem je nesprávné skutkové zjištění. Dovolací důvody podle uvedených ustanovení však nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání podle odst. l písm. c/ (vyjma případu – o který zde nejde – kdy by samotná vada, pokud by jí bylo řízení stiženo, splňovala podmínku zásadního právního významu).

Protože dovolání není přípustné podle žádného v úvahu přicházejícího ustanovení, Nejvyšší soud je podle ustanovení věty první, jako nepřípustné odmítl.

O nákladech, jež oprávněnému vznikly v dovolacím řízení, rozhodne soudní exekutor ( odst. l ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. února 2005

JUDr. Vladimír Mikušek, v .r.

předseda senátu