Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Odo 458/2004

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobce Ing. S. Z., zastoupeného, advokátem, proti žalovaným 1) K. J., 2) J. H., oběma zastoupeným, advokátem, o zaplacení 221 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. , o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. prosince 2003, č.j. -180, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. prosince 2003, č.j. -180, pokud jím byl výrokem II. změněn napadený zamítavý výrok rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 31. července 2002, č.j. -141, tak, že žalovaným 1) a 2) bylo uloženo zaplatit žalobci společně a nerozdílně částku 221 000 Kč s 15 % úrokem z prodlení od 22. 9. 1996 do zaplacení, se zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 10. prosince 2003, č.j. -180, v napadené zamítavé části změnil rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 31. července 2002, č.j. -141, tak, že žalovaným 1) a 2) bylo uloženo zaplatit žalobci společně a nerozdílně částku 221 000 Kč s 15 % úrokem z prodlení od 22. 9. 1996 do zaplacení, zároveň zrušil výrok o nákladech řízení a věc v rozsahu co do částky 349 000 Kč s příslušenstvím vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Krajský soud v Ostravě vyšel ze zjištění, která na základě jím provedeného dokazování učinil soud prvního stupně, a zopakoval důkaz přípisem K., spol. s r. o. se sídlem ve Z. ze dne 26. 9. 1996, z něhož mimo jiné vyplývalo, že tato společnost ve dnech 21. 8. 1996 až 26. 8. 1996, v době, kdy žalobci jako zhotoviteli díla plynula lhůta k tištění katalogů, vyrobila pro žalované kopie litografií, potřebných k vytištění objednaných katalogů. Ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že žalobce jako zhotovitel uzavřel s žalovanými jako objednateli dne 13. 8. 1996 platnou smlouvu o dílo podle § 536 obch. zák. vymezující předmět plnění, dobu plnění a cenu díla, a že žalobce splnil dílo zhotovením a předáním objednaných katalogů žalovaným, čímž mu vzniklo právo na zaplacení dohodnuté ceny díla ve výši 570 000 Kč. Zatímco soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobce jako zhotovitel nesplnil dílo včas, jestliže oproti smluvnímu závazku předat dílo do 31. 8. 1996, předal dílo žalovaným až 9. 9. 1996, a žalovaní si oprávněně započítali jím náležící smluvní pokutu ve výši 5 % z ceny díla za každý den prodlení oproti zaplacení kupní ceny v rozsahu této smluvní pokuty, odvolací soud uzavřel, že žalovaným právo na zaplacení uvedené smluvní pokuty nevzniklo, a nemají proti žalobci pohledávku ve výši 221 000 Kč, kterou si započetli oproti pohledávce žalobce na zaplacení ceny díla, neboť podle § 365 a § 370 obch. zák. po dobu prodlení žalovaných s dodáním slovenské a maďarské verze litografií potřebných k tisku katalogu žalobcem, nemohlo nastat prodlení žalobce v jeho plnění. Neexistuje-li pohledávka žalovaných, chybí předpoklad započtení vzájemných pohledávek podle § 580 obč. zák., proto zavázal žalované zaplatit žalobci společně a nerozdílně částku 221 000 Kč s příslušnými úroky z prodlení podle § 369 odst. 1 obch. zák.

Proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání z důvodů podle , b) a odst. 3 Vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ve smyslu spatřují v tom, že odvolací soud měl odvolání žalobce z 19. 9. 2002 odmítnout, když z něho nebylo patrno, v jakém rozsahu odvolatel rozsudek napadá, v čem je spatřována jeho nesprávnost a čeho se domáhá, přičemž k podání z 6. 1. 2003 nebylo možno pohlížet jako na řádně podaný opravný prostředek. Dovolací důvod, že napadené rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, a že odvolací soud věc nesprávně právně posoudil, spatřují v tom, že odvolací soud učinil závěr o prodlení žalovaných, které mělo za následek, že nenastalo prodlení žalobce, aniž by skutkové zjištění o jejich údajném prodlení mělo oporu v provedeném dokazování. Poukázali přitom, že žalobce již při uzavírání smlouvy věděl o tom, že bude nutné provést úpravu litografií do jazyka slovenského a maďarského a s ohledem na tuto skutečnost, že tato úprava bude trvat nějaký čas, si již tuto předpokládanou dobu zakalkuloval do termínu zhotovení díla–vytištění katalogů. Připomněli, že žalobce se do prodlení dostal i tím, že katalogy nechal tisknout v P., když původně měly být tištěny ve Z. Zdůraznili, že o změně termínu dodávky nebyla mezi účastníky uzavřena žádná dohoda. Namítli, že odvolací soud se nevypořádal ani s tvrzením žalovaných ohledně částky 500 DM, jako částky, která žalobci zbyla poté, co žalovaným vrátil poskytnutou zálohu. Dovolatelé navrhli zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( – dále jen ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a osobami k tomu oprávněnými ( ), řádně zastoupenými advokátem ( ), je přípustné podle a opírá se o způsobilé dovolací důvody podle , b) a odst. 3 , rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumal podle

Podle lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Uvedené vady řízení se z obsahu spisu nepodávají. Jestliže dovolatelé namítli, že odvolací soud měl odvolání žalobce z 19. 9. 2002 odmítnout, když z něho nebylo patrno, v jakém rozsahu odvolatel rozsudek soudu prvního stupně napadá, v čem je spatřována jeho nesprávnost a čeho se domáhá, pak je třeba konstatovat že v tomto případě se o vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nejedná. Odvolatel požádal soud o prodloužení lhůty k odůvodnění odvolání, soud jím určenou lhůtu do 6. 1. 2003 akceptoval, proto již odvolatele nevyzýval k doplnění odvolání, a odvolání poté v dané lhůtě doplněné splňovalo předpoklady pro jeho projednání.

Nejvyšší soud ČR proto dospěl k závěru, že dovolací důvod podle nebyl uplatněn právem.

Dovolateli uplatněný dovolací důvod podle se pojí s námitkami, jejichž obsahem je tvrzení, že skutkové zjištění, ze kterého napadené rozhodnutí vychází, nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Podstatnou částí se přitom rozumí takové skutečnosti, jež má odvolací soud za prokázané a které byly významné pro rozhodnutí věci při aplikaci hmotného práva. Uvedenému ustanovení odpovídá tvrzení, jehož prostřednictvím dovolatel zpochybní logiku úsudku soudu o tom, co bylo dokazováním zjištěno, eventuelně tvrdí-li, že soud z logicky bezchybných dílčích úsudků (zjištění) učinil nesprávné (logicky vadné) skutkové závěry. Skutková podstata vymezující dovolací důvod podle obsahuje dvě podmínky. První z těchto podmínek splní dovolatel tím, že namítá, že soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly, ani jinak nevyšly za řízení najevo, nebo že naopak pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo. Druhá z uvedených podmínek je splněna výhradou, že v hodnocení důkazů, popřípadě poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, je - z hlediska jejich závažnosti, zákonnosti, pravdivosti či věrohodnosti - logický rozpor, nebo že výsledek hodnocení důkazů neodpovídá tomu, co mělo být zjištěno způsobem vyplývajícím z ustanovení až

Dovolací soud dospěl k závěru, že v daném případě nastala situace, jež naplňovala předpoklady tohoto dovolacího důvodu.

Odvolací soud učinil závěr o prodlení žalovaných s plněním povinnosti dodat žalobci potřebné verze litografií pro tisk, čímž bylo způsobeno zpoždění žalobce s jeho plněním – vytištěním katalogů, přičemž za skutečnost významnou pro tento závěr považoval přípis K., spol. s r. o. se sídlem ve Z. ze dne 26. 9. 1996, z něhož vyplývalo, že tato společnost zhotovila ve dnech 21. 8. 1996 až 26. 8. 1996 pro žalované kopie litografií katalogu S. Z uvedeného přípisu a ani z ujednání v předmětné smlouvě o dílo z 13. 8. 1996 a rovněž z provedeného dokazování nebyla však zjištěna skutečnost, že žalovaní měli povinnost dodat žalobci slovenskou a maďarskou verzi litografií potřebnou k tisku katalogů v určitém termínu, a že nesplnění takové povinnosti by mělo mít vliv na konečný termín plnění žalobcem. Není proto možno učinit závěr, že žalovaní byli v prodlení s plněním povinnosti, která ve skutečnosti neexistovala. Soud vzal tedy v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly, ani jinak nevyšly za řízení najevo, tudíž dovolací důvod podle byl naplněn.

Dovolací soud se ve smyslu proto nadále zabýval věcí už jen z pohledu dovolacího důvodu podle , kterým lze namítat nesprávné právní posouzení věci.

Nesprávným právním posouzením věci ve smyslu je pochybení soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy případ, kdy byl skutkový stav posouzen podle jiného právního předpisu, než který měl být správně použit, nebo byl-li sice aplikován správně určený právní předpis, ale soud jej nesprávně interpretoval (vyložil nesprávně podmínky obecně vyjádřené v hypotéze právní normy a v důsledku toho nesprávně aplikoval vlastní pravidlo, stanovené dispozicí právní normy).

Podle § 365 obch. zák. je dlužník v prodlení, jestliže nesplní řádně a včas svůj závazek, a to až do doby poskytnutí řádného plnění nebo do doby, kdy závazek zanikne jiným způsobem. Dlužník však není v prodlení, pokud nemůže plnit svůj závazek v důsledku prodlení věřitele.

Aplikace § 365 obch. zák. by byla namístě, pokud by ze skutkového zjištění vyplynulo, že žalovaní byli povinni do určité lhůty žalobci předat slovenské a maďarské verze litografií a tuto povinnost nesplnili. Protože však takové skutkové zjištění z provedeného dokazování nevyplynulo, nesprávně odvolací soud uvedené ustanovení v dané věci použil.

Aplikoval-li odvolací soud dále ustanovení § 370 obch. zák., podle něhož věřitel je v prodlení, jestliže v rozporu se svými povinnostmi vyplývajícími ze závazkového vztahu nepřevezme řádně nabídnuté plnění nebo neposkytne spolupůsobení nutné k tomu, aby dlužník mohl splnit svůj závazek, pochybil v dané věci při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. Žalobce byl podle smlouvy o dílo povinen plnit dne 31. 8. 1996, avšak v tento den žalovaným plnění k převzetí nenabídl. Ze skutkových zjištění naopak vyplynulo, že k datu plnění 31. 8. 1996 žalobce neměl dílo (vytištění katalogů) ještě řádně zhotovené. Z uvedeného je zřejmé, že žalovaný nemohl nepřevzít plnění, které mu nebylo vůbec nabídnuto.

Dovolací důvod, který vycházel z argumentu nesprávného právního posouzení věci ve smyslu , byl tedy v tomto směru uplatněn důvodně.

Namítli-li dovolatelé, že odvolací soud se nevypořádal s tvrzením žalovaných ohledně částky 500 DM, jako částky, která žalobci zbyla poté, co žalovaným vrátil poskytnutou zálohu, je třeba poukázat na vyjádření žalovaných na čísle listu 175/verte, kdy na dotaz soudu, v jakém rozsahu žalovaní započítávají svoje pohledávky oproti pohledávce žalobce, uvedli, že oproti pohledávce žalobce započítávají mimo jiné z titulu smluvní pokuty za prodlení se zhotovením díla částku 221 000 Kč. Právě tato částka byla a je předmětem řízení z titulu nároku žalobce na zaplacení kupní ceny a uplatněného nároku žalovaných, v rámci své obrany, na zaplacení smluvní pokuty za včas nedodané plnění žalobcem.

Z výše uvedeného tedy vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu není v části, v níž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalovaným 1) a 2) bylo uloženo zaplatit žalobci společně a nerozdílně částku 221 000 Kč s 15 % úrokem z prodlení od 22. 9. 1996 do zaplacení, správné, proto Nejvyšší soud České republiky podle rozsudek odvolacího soudu v tomto rozsahu bez jednání ( ) zrušil, a věc vrátil tomuto soudu v uvedeném rozsahu k dalšímu řízení ( ), v němž bude odvolací soud vázán právním názorem dovolacího soudu ( , věta za středníkem ). V rozhodnutí o věci rozhodne soud také o dosavadních nákladech řízení včetně řízení dovolacího ( ).

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně 24. února 2005

JUDr. Kateřina Hornochová, v.r.

předsedkyně senátu