Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 567/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Kůrky v exekuční věci oprávněného P.-S., spol. s r.o., proti povinným 1) I. B., 2) J. B., zastoupené advokátem, pro 894.702,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. Nc 260/2002, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. května 2003, č.j. -25, takto:

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 9.12.2002, č.j. -6, kterým Okresní soud v Českém Krumlově nařídil exekuci podle svého rozsudku ze dne 19.10.1998, č.j. -40, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18.10.1999, č.j. -78, , k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 894.702,50 Kč s 26 % úroky z prodlení od 3.6.1998 do zaplacení, a dále podle svého rozsudku ze dne 11.2.2000, č.j. -89, k uspokojení pohledávek oprávněného ve výši l61.200,- Kč, 161.000,- Kč, nákladů nalézacího řízení 27.928,- Kč a nákladů exekuce; provedením exekuce pověřil JUDr. D. K., soudní exekutorku. Odvolací soud uzavřel, že podmínky pro nařízení exekuce podle , o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), byly splněny, zejména podkladová rozhodnutí měl za vykonatelná a oprávněného za subjekt, jemuž svědčí právo z exekučních titulů.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadla povinná J. B. dovoláním, jehož důvodnost odvozuje z ustanovení , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ “), a namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Za takovou vadu považuje skutečnost, že odvolací soud její námitku, že oprávněný není vlastníkem pohledávky, zkoumal jen na základě předložených listin bez nařízení jednání, ačkoliv bylo třeba vyslechnout účastníky, popř. provést další důkazy k tomu, zda dohoda o odstoupení od smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 28.11.2001 byla platná. Postupem soudu byla dovolatelce odňata možnost soudu předložit své argumenty pro posouzení aktivní legitimace oprávněného, když touto otázkou je třeba se zabývat již v řízení o nařízení exekuce. Navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení odst. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce, viz ), je dovolání ve smyslu přípustné za podmínek vymezených v nebo c/ (srov. ). Protože použití ustanovení je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější – odvolacím soudem zrušené – rozhodnutí téhož soudu), je možné přípustnost posuzovat jen v intencích ustanovení , jež ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( )

Dovolací přezkum předjímaný ustanovením odst. l písm. c/ je tedy předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jedině ustanovením , tj. tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tímto důvodem je dovolací soud vázán a pouze v jeho intencích posuzuje, zda rozhodnutí odvolacího soudu má skutečně zásadní právní význam ( , věta první, ).

Povinná vedle ohlášeného důvodu podle uplatnila podle obsahu dovolání i dovolací důvod podle , namítá-li, že otázkou aktivní věcné legitimace je třeba se zabývat již v řízení o nařízení exekuce a nikoliv až ve studiu jejího zastavení. Dovolatelka však netvrdí, že napadené rozhodnutí je zásadního právního významu, a hodnocením argumentace podřaditelné důvodu podle k takovému závěru dospět nelze.

Odvolací soud se totiž otázkou aktivní věcné legitimace zabýval ve shodě s ustálenou judikaturou, tj. zkoumal ji pouze z pohledu exekučních titulů, a ty v souzené věci svědčí ve prospěch oprávněného. S námitkou postoupení pohledávky také správně odkázal povinnou na řízení o zastavení exekuce (ani postoupení pohledávky by však za splnění předpokladů stanovených v odst. l , ve znění pozdějších předpisů, nemuselo znamenat ztrátu aktivní legitimace oprávněného).

Námitka, že odvolací soud měl postupovat podle a nařídit jednání, je podřaditelná důvodu uvedenému ; i kdyby tato vada řízení zatěžovala (při rozhodování o nařízení exekuce však není třeba jednání nařizovat), důvodnost dovolání ve smyslu odst. l písm. c/ není v souzené věci s to založit (srov. , větu druhou, ).

Dovolání, které není přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení , Nejvyšší soud odmítl ( , odst. 5, věta první, ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodne soudní exekutor ( odst. l ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. února 2005

JUDr. Pavel Krbek, v. r.

předseda senátu