Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 C 72/2021-19

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Rutarovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení částky 24 125 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni částku 23 000 Kč s 9,75 % zákonným úrokem z prodlení ročně z částky 23 000 Kč od 14. 11. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 6 429,68 Kč, částky 1 125 Kč a 9,75 % zákonného úroku z prodlení ročně z částky 23 000 Kč od 26. 5. 2019 do 13. 11. 2019, zamítá.

III. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 909 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni částku 23 000 Kč s 9,75 % zákonným úrokem z prodlení ročně z částky 23 000 Kč od 14. 11. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 6 429,68 Kč, částky 1 125 Kč a 9,75 % zákonného úroku z prodlení ročně z částky 23 000 Kč od 26. 5. 2019 do 13. 11. 2019, zamítá. III. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 909 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Jako předmět daného řízení byl posuzován nárok žalobkyně proti žalované na zaplacení částky 24 125 Kč s příslušenstvím v podobě úroku z úvěru a zákonného úroku z prodlení z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené dne 25. 11. 2018 (správně má být uvedeno 26. 11.) mezi právní předchůdkyní žalobkyně (příjmení příjmení) a žalovaným.

2. Soud žalobkyni vyzval usnesením ze dne 22. 3. 2021, aby doplnila svá tvrzení ohledně toho, jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného a dále, aby navrhla důkazy k prokázání svých tvrzení. Žalobkyně však na výzvu soudu nereagovala.

3. Soud nařídil jednání ve věci samé, které se konalo dne datum. K tomuto se nedostavila žalovaná (bez jakékoliv předchozí omluvy), ani žalobkyně či její právní zástupce. Právní zástupce žalobkyně se z jednání soudu omluvil s tím, že vyslovil souhlas, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti a v nepřítomnosti žalobkyně. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti obou účastníků, resp. právního zástupce žalobkyně, a to ve smyslu

4. Na podkladě provedených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům: Právní předchůdkyně žalobkyně (příjmení příjmení) a žalovaný uzavřeli dne 26. 11. 2018 za pomoci prostředků komunikace na dálku Smlouvu o revolvingovém úvěru s úvěrovým rámcem 50 000 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 8,5% měsíčně. Z výpisů z účtu žalovaného u právní předchůdkyně žalobkyně bylo zjištěno, že tento vyčerpal z úvěrového účtu celkem částku 23 000 Kč následujícím způsobem: dne 26. 11. 2018 vyčerpal 8 000 Kč, dne 30. 11. 2018 vyčerpal 3 000 Kč, stejnou částku vyčerpal i dne 4. 12. 2018, ve dnech 5. 12. a 18. 12. 2018 vyčerpal 2 x částku 1 000 Kč, dne 27. 12. 2018 vyčerpal 2 000 Kč, dne 14. 3. 2019 vyčerpal částka a dne 18. 3. 2019 vyčerpal 1 000 Kč. Žádné platby žalovaného na splátky úvěru dle výpisů z jeho účtu neproběhly. Dopisem ze dne 7. 11. 2020 oznámila právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému postoupení pohledávky ze smlouvy o úvěru na žalobkyni. Předžalobní výzvou ze dne 7. 11. 2020 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 33 868,60 Kč s příslušenstvím ve lhůtě tří dnů od doručení. Upomínka byla žalovanému odeslána dne 7. 11. 2020. Žalobkyně soudu dále předložila pouze y označené jako„ Loan applocation info“, které obsahují osobní a kontaktní údaje žalovaného.

5. Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil následujících ustanovení , (dále též jen„ o. z.“) účinného od 1. 1. 2014.

6. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

8. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

9. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

10. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

11. Podle , o spotřebitelském úvěru, účinného od 1. 12. 2016 (dále též jen„ ZoSÚ“), je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

12. Podle § 84 odst. 2 ZoSÚ spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

13. Podle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

14. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je zčásti důvodná a zčásti nedůvodná. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně (příjmení příjmení) a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru jako smlouvy spotřebitelské ve smyslu § 1810 o. z. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut revolvingový úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 ZoSÚ s úvěrovým rámcem ve výši 50 000 Kč za podmínek specifikovaných ve smlouvě. Soud však dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je ve smyslu citovaného § 87 odst. 1 ZoSÚ neplatná, neboť právní předchůdkyně žalobkyně neposoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného jako spotřebitele splácet úvěr. Soud přitom vycházel nejen ze znění výše citovaných právních předpisů, ale i z relevantní judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ) a Ústavního soudu ČR (např. nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ). Byť se uvedená judikatura vztahovala k  , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinnému do 30. 11. 2016, je s ohledem na téměř totožné znění dotčených ustanovení plně použitelná i při aplikaci zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2016. Co se týče dílčího rozdílu, a to věty druhé a třetí ZoSÚ, dle nichž spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy; spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, k tomu se vyjádřil Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -679/18, OPR- Finance s.r.o. v. GK. Soudní dvůr se v uvedené věci zabýval výkladem článků 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ a jejich dopadu na aplikaci a 87 ZoSÚ. Vyložil, že vnitrostátní soudy musí z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a musí z toho vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Přitom nelze připustit takovou vnitrostátní právní úpravu, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

16. V právě souzeném případě právní předchůdkyně žalobkyně pouze zjistila osobní a kontaktní údaje žalovaného, avšak žádným způsobem nezkoumala jeho příjmy, výdaje, osobní poměry atd., resp. žalobkyně neprokázala, že by tak její právní předchůdkyně učinila. Soud přitom žalobkyni již před nařízením prvního jednání písemně vyzval k doplnění tvrzení v tomto směru a k označení důkazů k jejich prokázání (viz odst. 2).

17. Podle § 87 odst. 1 a 86 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nevyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, je smlouva neplatná.

18. V projednávané věci dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti dle citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, tedy že žalovanému poskytla spotřebitelský úvěr, byť s odbornou péčí neposoudila jeho schopnost jako spotřebitele tento spotřebitelský úvěr splácet. S ohledem na to je smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne datum neplatná.

19. V takovém případě tak má žalobkyně jako právní nástupkyně původní věřitelky vůči žalovanému právo toliko na to, aby jí žalovaný zaplatil zůstatek (nesplacenou část) poskytnutých finančních prostředků z titulu vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 a odst. 2 o. z.

20. Z listinných důkazů a z tvrzení samotné žalobkyně vyplývá, že žalovaný celkem vyčerpal částku 23 000 Kč a právní předchůdkyni žalobkyně, resp. žalobkyni samotné dosud neuhradil ničeho. Žalovaný je proto povinen zaplatit žalobkyni dlužnou jistinu v částce 23 000 Kč. Ve vztahu k této částce má pak žalobkyně právo na to, aby jí žalovaný zaplatil i úroky z prodlení podle o. z. ve spojení s 

21. Do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení se přitom žalovaný dostal až po té, co byl k zaplacení vyzván, neboť smlouva o revolvingovém úvěru je neplatná jako celek, tedy i co do ujednání o jeho splatnosti. Žalovaný byl prokazatelně k vrácení dlužné částky vyzván v předžalobní upomínce ze dne 7. 11. 2020, a to ve lhůtě do tří dní od doručení. Upomínka byla žalovanému podle podacího lístku odeslána dne 7. 11. 2020. Z pravidelného chodu věcí a ustanovení § 573 o. z. je možno očekávat, že zásilka obsahující takovou výzvu došla do sféry žalovaného třetí pracovní den po odeslání, tedy dne 10. 11. 2020, kdy započala běžet třídenní lhůta pro zaplacení. Tato uplynula dne 13. 11. 2020. Ode dne 14. 11. 2020 je tedy žalovaný v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení ve výši 23 000 Kč.

22. Soud proto žalobě vyhověl ve výroku I. co do částky 23 000 Kč a z ní plynoucích úroků z prodlení ode dne 14. 11. 2020 dle o. z. ve spojení s  Ve zbylém rozsahu, tedy co do zbytku požadovaných zákonných úroků z prodlení, kapitalizovaného úroku a účelně vynaložených nákladů, soud ve výroku II. žalobu jako nedůvodnou zamítl.

23. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení , dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci soud v projednávaném případě neshledal. Poměr úspěchu a neúspěchu žalobkyně ve věci je 68,8%: 31,2% (celkově byla žalována částka 35 715,50 Kč včetně zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku, přičemž úspěšná byla žalobkyně ohledně částky 24 579,40 Kč opět včetně příslušenství kapitalizovaného k datu vyhlášení rozsudku). Žalovaný je tak povinen uhradit žalobkyně po započtení poměru úspěchu a neúspěchu ve věci 37,6% nákladů řízení.

24. Žalobkyně při vyčíslení náhrady nákladů řízení vycházela z odměny právního zástupce za jeden úkon právní služby ve výši 2 020 Kč (tedy ve smyslu vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. , advokátního tarifu, dále též jen„ AT“) a dále z paušální sazby náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300 Kč (dle AT). Soud však dospěl k závěru, že co do výpočtu odměny právního zástupce žalobkyně a výše náhrady jeho hotových výdajů za právní úkony učiněné do podání žaloby včetně je třeba postupovat podle AT ve znění vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. , neboť toto řízení bylo zahájeno po 30. 6. 2014, a to návrhem podaným na ustáleném vzoru, přičemž předmětem plnění není částka převyšující 50 000 Kč. Obdobné nároky přitom žalobkyně uplatňuje u zdejšího soudu opakovaně. Jsou tedy naplněny všechny předpoklady obsažené v  až c) AT.

25. Podle § 14b odst. 1 bodu 1 AT žalobkyni přísluší náhrada nákladů vynaložených na zastupování advokátem spočívající v odměně advokáta za tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění před podáním žalobního návrhu a podání soudu s návrhem ve věci samé) ve výši 900 Kč (tedy 300 Kč za každý z úkonů), dále pak paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce, a to ve výši 100 Kč v souvislosti s každým úkonem právní služby ( AT), celkem 300 Kč, a podle náhrada za daň z přidané hodnoty, jíž je zástupce žalobkyně plátcem, a to ve výši 21 % z odměny a paušálních náhrad, tedy 252 Kč Náklady právního zastoupení žalobkyně tak činí 1 452 Kč a náklady řízení (s připočtením zaplaceného soudního poplatku 966 Kč) celkově 2 418 Kč. V poměru úspěchu a neúspěchu žalobkyně, činí výše náhrady nákladů řízení, k níž je žalovaný jako převážně neúspěšný účastník povinen, částku ve výši 909 Kč (tj. 37,6% nákladů řízení).

26. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení ; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Třebíči. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.