Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 2562/2004

U S N E S E N Í

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Odvolací soud potvrdil usnesení soudu I.stupně, jímž byla – částečně - zastavena exekuce o 150.000.-Kč, jímž byl dále jako bezpředmětný zamítnut návrh na odklad exekuce, a jímž byla povinná zavázána zaplatit oprávněné náklady řízení o částečné zastavení exekuce a odklad exekuce, jejichž výše bude určena exekutorem v příkazu k úhradě nákladů exekuce. Odvolací soud má prvostupňové rozhodnutí včetně nákladového výroku za správné, shledává procesní zavinění zastavení exekuce u povinné. Žádnému z účastníků se nepřiznává právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, neboť v něm úspěšné oprávněné žádné náklady nevznikly ( a ).

Proti usnesení odvolacího soudu podala povinná dovolání, jímž brojí proti potvrzení nákladového výroku usnesení soudu I.stupně s tím, že takovým rozhodnutím odvolacího soudu je podle dovolatelky prolamována právní moc zastavení exekuce samotné tak, že jde o rozhodnutí ve věci samé, neboť zastavením exekuce ztratil exekutor pověření k provedení exekuce ( ) a pozbyl tím i oprávnění k vydání příkazu k úhradě nákladů exekuce, takový příkaz nelze považovat za samostatný exekuční titul a obstojí jen při vymáhání nákladů spolu s pohledávkou. Přípustnost dovolání dovozuje dovolatelka z ; má za to, že její dovolání nesměřuje do nákladového výroku, nýbrž do rozhodnutí, jímž nedošlo k úplnému zastavení exekuce, ta má být nadále vedena pro náklady řízení. Zásadní právní význam je spatřován v tom, že odvolací soudy neřeší náklady řízení při zastavení exekuce jednotně.

Dovolání není přípustné.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Podle je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o věci zastavení výkonu rozhodnutí (ve smyslu ve věci zastavení exekuce); ustanovení a 3 zde podle odstavce druhého téhož ustanovení platí obdobně.

O takový případ přípustnosti dovolání ve věci výkonu rozhodnutí se však v dané věci nejedná. Dovoláním povinné napadnutým usnesením odvolacího soudu bylo totiž rozhodováno o správnosti usnesení soudu prvního stupně v otázce náhrady nákladů řízení, na čemž nic nemění okolnost, že má takové rozhodnutí představovat rozhodovací činnost exekutora, jehož pověření k provedení exekuce ( Sb) rozhodnutím soudu o zastavení exekuce zaniká. Otázka náhrady nákladů řízení svěřená hlavou VI k rozhodnutí podle exekutorovi, nebo podle právě v případech zastavení exekuce soudu, nemůže představovat věc samu ve smyslu , i kdyby nákladová záležitost představovala jediný důvod neukončení řízení. Věcí samou se nezpochybnitelně v právní teorii i v soudní praxi rozumí předmět, pro nějž se řízení vede, a jeho příslušenství, jež může i samo o sobě (je-li uplatněno jako předmět řízení) představovat meritum věci; otázka náhrady nákladů řízení naproti tomu jako procesní institut věc samu zásadně a bezvýjimečně nepředstavuje. Za rozhodnutí ve věci samé bývají soudní praxí v exekučních věcech označována usnesení, jimž se nařizuje výkon rozhodnutí (exekuce), jimiž se rozhoduje o zastavení výkonu (exekuce), případně o rozvrhu rozdělované podstaty (k pojmu „věc sama“ srov. dále usnesení Nejvyššího soudu z 2. prosince 1997, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 10, ročník 1998 pod poř. č. 61).

Na vysvětlenou k argumentům dovolatelky lze jen doplnit, že zánik exekutorova oprávnění ve smyslu se výslovně týká provádění exekuce – v tomto řízení ve vztahu k jejímu nařízení ve věci samé (pro jistinu); účinky nařízení exekuce pro náklady však zůstávají zachovány, nejsou-li zákonem předepsaným způsobem ( a věta druhá ) soudem změněny.

Protože dovolání povinné směřuje proti usnesení odvolacího soudu, proti němuž nepřipouští dovolání, Nejvyšší soud dovolání povinné podle , odmítl.

O nákladech dovolacího řízení přísluší případně rozhodnout dle hlavy VII. ; oprávněné, jež by jinak právo na náhradu nákladů řízení měla, však v tomto stádiu řízení náklady řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 23. února 2005

JUDr. Vladimír Kůrka, v. r.

předseda senátu