Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

18 C 6/2021-26

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem J. Lipenským ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o 13.850 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6.450 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6.450 Kč od 9. 3. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se žaloba v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 7.400 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2.222,69 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 6.595,48 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3.550 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6.450 Kč od 7. 12. 2019 do 8. 3. 2021, se smluvním úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 10.000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6.450 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6.450 Kč od 9. 3. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. II. Zamítá se žaloba v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 7.400 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2.222,69 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 6.595,48 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3.550 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6.450 Kč od 7. 12. 2019 do 8. 3. 2021, se smluvním úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 10.000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u soudu dne 23. 7. 2020 domáhala zaplacení částky 13.850 Kč s příslušenstvím s tím, že dne 29. 1. 2016 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, PSČ obec a číslo, a žalovaným uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru číslo na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč, které se jí žalovaný zavázal uhradit v 58 týdenních splátkách po 300 Kč spolu se smluvním úrokem ve výši 1.400 Kč, tj. úroková sazba ve výši 23,72 % ročně, odměnou za administrativní činnost ve výši 2.000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4.000 Kč Poslední splátka byla stanovena na 10. 3. 2017. Žalovaný splátky úvěru nehradil řádně a včas, když poslední platbu uhradil 4. 10. 2018 a celkem na předmětný úvěr uhradil pouze částku ve výši 3.550 Kč, která byla částečně započítána na úrok, poplatek za hotovostní inkaso splátek a poplatek za administrativní činnost. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávky dne 6. 12. 2019 a postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Ke dni postoupení pohledávky činila celková výše pohledávky za žalovaným 13.850 Kč, a sestávala se z dlužné jistiny ve výši 10.000 Kč, dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 3.172,36 Kč a poplatku za administrativní činnost ve výši 677,64 Kč. Žalobkyně požaduje také zákonný úrok z prodlení z jistiny půjčky a smluvní úrok z jistiny půjčky. Žalobkyně žalované vyzývala předžalobní výzvou ze dne 7. 5. 2020 k uhrazení celé dlužné částky, žalovaný ovšem ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení byl zcela nečinný.

3. Na výzvu soudu dle , (dále jen „ “), zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný nevyjádřil, přičemž byl rovněž poučen o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu ustanovení , tj. o tom, že v takovém případě platí, že byl jeho souhlas dán. Žalobkyně s postupem soudu dle ustanovení souhlasila. Soud proto ve věci rozhodl bez jednání.

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 28. 1. 2016 bylo zjištěno, že mezi žalovaným jako dlužníkem a shora uvedenou společností právnická osoba, jako věřitelem, byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které věřitel poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 10.000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit spolu se smluvním úrokem sjednaným v pevné výši 1.400 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 2.000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4.000 Kč v 58 týdenních splátkách po 300 Kč Poslední splátka měla být uhrazena dne 10. 3. 2017. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že částku 10.000 Kč v hotovosti převzal v den podpisu smlouvy. Úrok na dobu po uplynutí doby úvěru byl sjednán ve výši 23,72 % ročně.

5. Z karty zákazníka, žádosti o zápůjčku bylo zjištěno, že tuto dne 28. 1. 2016 podepsali žalovaný a za úvěrujícího jméno příjmení. V této je, jako druh bydlení je uvedeno„ nájemník“, stav domácnosti„ partnerka“, zaměstnání„ hlavní pracovní poměr“, zaměstnavatel právnická osoba, pracovní pozice, montážní dělník dělník, zápůjčka/úvěr v současnosti u příjmení jméno„ ano“, zápůjčka/úvěr v současnosti mimo příjmení jméno„ ne“, kolonka zaměstnání ověřeno byla zaškrtnuta, měsíční příjmy žadatele uvedeny čistá mzda 20.000 Kč, celkem příjmy 20.000 Kč, měsíční výdaje žadatele uvedeny jako nájem/inkaso 3.000 Kč, výdaje domácnosti 11.000 Kč, kolonka splátky úvěru 1.300 Kč, alimenty 200 Kč celkem měsíční výdaje 15.500 Kč, použitelný příjem 4.500 Kč. Jako dokumenty k ověření bylo zaškrtnuto výplatní pásky, nájemní smlouva, pracovní smlouva.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 a přílohy ke smlouvě o postoupení pohledávek, že obchodní korporace právnická osoba, IČO, uvedeného dne postoupila na žalobkyni mimo jiné i pohledávku za žalovaným.

7. Z oznámení o postoupení pohledávky a poštovního podacího archu soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně dne 6. 12. 2019 vyhotovila oznámení o postoupení pohledávky z uvedené smlouvy adresované žalovanému a toto oznámení bylo předáno k poštovní přepravě dne 7. 1. 2020.

8. Předžalobní výzvou ze dne 7. 5. 2020 s podacím lístkem bylo prokázáno, že žalobkyně před podáním žaloby vyzývala žalovaného prostřednictvím právního zástupce k úhradě žalované částky a tato výzva byla dne 10. 5. 2020 předána k poštovní přepravě.

9. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Dne 28. 1. 2016 mezi žalovaným a společností právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, PSČ obec, došlo k uzavření smlouvy o úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně téhož dne vyplatila žalovanému v hotovosti částku 10.000 Kč. Žalovaný se zavázal věřiteli zaplatit kromě částky 10.000 Kč úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1.400 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 2.000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4.000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy prověřovala úvěruschopnost žalovaného z údajů uvedených žalovaným, zaznamenaným v zákaznické kartě. Poslední splátka byla stanovena na 10. 3. 2017. Žalovaný splátky úvěru nehradil řádně a včas, když poslední platbu uhradil 4. 10. 2018 a celkem na předmětný úvěr uhradil pouze částku ve výši 3.550 Kč. Pohledávka z uvedené smlouvy byla dne 6. 12. 2019 postoupena žalobkyni. Žalobkyně žalované vyzývala předžalobní výzvou ze dne 7. 5. 2020 k uhrazení celé dlužné částky, žalovaný ovšem ničeho neuhradil.

10. Podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ ZSÚ“) věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele

s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

11. Podle , 2 , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

13. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

14. Podle § 588 o. z. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí

i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Podle rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C -697/18 musí být články 8 a 23 směrnice EP a Rady 2008 ES vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby

z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 28 a 3 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení

s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn.

:„ (…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , při posuzování rozporu úvěrové smlouvy s dobrými mravy by měly soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když to, zda je reálné splacení dluhu i výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoliv.

16. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. S odkazem na výše citovanou judikaturu byl soud povinen v první řadě zjišťovat, zda právní předchůdkyně žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného splatit předmětný úvěr. V řízení nebylo prokázáno, zda a jakým způsobem tak učinila. Žalobkyně ani na výzvu soudu nepředložila žádné důkazy týkající se toho, že žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně v řízení předložila pouze zákaznickou kartu, sepsanou se žalovaným právní předchůdkyní žalobkyně. Pokud je v této uvedeno, že byly předloženy výplatní pásky a nájemní smlouva, pracovní smlouva, tyto dokumenty v řízení žalobkyně ani na výzvu soudu nepředložila. Celkové poměry žalovaného v době uzavření smluv tak dle soudu prokázány nebyly. Žalovaný měl v době uzavření úvěrových smluv dle zákaznické karty další nesplacené závazky u žalobkyně, dále alimenty, z toho důvodu měla právní předchůdkyně žalobkyně s velkou opatrností zkoumat schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, je příjmovou i výdajovou stránku. Žalovaná si nijak neověřila příjmy ani výdaje žalovaného. Nebylo ani uvedeno, že by si právní předchůdkyně žalobkyně prověřovala závazky žalovaného v registru dlužníků, insolvenčním rejstříku či evidenci exekucí. Právní předchůdkyně tedy nedostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 9 odst. 1 ZSÚ a smlouvu o úvěru ze dne 28. 1. 2016 je tak nutno považovat za neplatnou dle ustanovení § 9 odst. 1 ZSÚ ve spojení s ustanovení § 580 a 588 o. z. Podle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému dne 28. 1. 2016 vyplatila žalovanému v hotovosti částku 10.000 Kč. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný zaplatil celkem částku 3.550 Kč. Žalovaný sám v řízení nenamítal žádné jiné plnění, žalobkyni tedy vzniklo právo na vrácení částky 6.450 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ( o. z.), ve výši vyplývající z , a to ode dne následujícího po dni, kdy byl žalovaný poprvé prokazatelně vyzván k vydání bezdůvodného obohacení. Za tento den soud považuje, v souladu s ustanovením o. z., den následující po dni, kdy byla žalovanému doručena žaloba (žaloba doručena dne 8. 3. 2021), neboť v řízení nebylo prokázáno řádné doručení předžalobní či jiné výzvy žalovanému. V řízení sice bylo prokázáno jejich odeslání, avšak z toho nelze dovozovat také doručení, neboť ustanovení o. z., podle něhož se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den, lze užít pouze v případě, že taková zásilka byla prokazatelně jejímu adresátovi doručena.

17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalovanému, který byl ve sporu převážně úspěšný, žádné náklady řízení nevznikly, jelikož byl v řízení zcela pasivní.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Šumperku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.