Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 2453/2004

U S N E S E N Í

I. Dovolání se zamítá.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 23. 4. 2003, č.j. -5, kterým Okresní soud v Šumperku zamítl návrh oprávněného na nařízení výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí a rozhodl o nákladech řízení. Odvolací soud přisvědčil názoru, že důvodem zamítnutí návrhu je uplynutí pěti let od konce lhůty k zaplacení pokuty za přestupek. Ztotožnil se také s právním názorem soudu prvního stupně, že je-li předmětem výkonu rozhodnutí pokuta za přestupek podle zákona ČNR č. , o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ “), řídí se vymáhání těchto plateb ustanovením , který je předpisem speciálním jak k , o správním řízení ( ), ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „zákon “), tak k zákonu ČNR č. , o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ “).

Pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu napadl oprávněný dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení odst. l písm. c/ a odst. l písm. c/ , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ “). Dovolací důvod shledává v nesprávném právním posouzení věci podle ustanovení a namítá, že rozhodnutí o uložení pokuty za přestupek se nevykonává podle , ale podle , a

Dovolání (přípustné podle odst. l písm. c/, odst. 2 ve spojení s odst. l písm. c/, odst. 3 ) není důvodné.

Jelikož vady podle ustanovení odst. l, odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 , jež by řízení činily zmatečným, ani jiné vady řízení ( ), k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti ( , věta druhá, ), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení ( , věta první, ), je předmětem dovolacího přezkumu právní závěr odvolacího soudu, že rozhodnutí obce (obecního úřadu), jímž byla osobě uznané vinnou ze spáchání přestupku podle uložena pokuta, nelze v soudním řízení o výkon rozhodnutí vykonat i po uplynutí lhůty pěti let stanovené v odst. l tohoto zákona.

Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy učinil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).

Podle ustanovení nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí. Titulem soudního výkonu nejsou jen rozhodnutí vydaná v občanském soudním řízení, nýbrž i rozhodnutí a jiné právní akty, jež předjímá ustanovení až h/

O tom, že takovým titulem (ve smyslu ustanovení ) je rozhodnutí vykonávané v dané věci („blok na pokutu Městského úřadu v Š. ze dne 28. 4. 1997, čj. A 00059022), jímž byla povinnému uložena pokuta 500,- Kč podle odst. l písm. d/ za přestupek, kterého se dopustil tím, že porušil zákaz vjezdu do sadů l. máje., „splatná 13. 5. 1997“, pochybnosti není; zpochybněno nebylo ani to, že uvedené rozhodnutí, jež nabylo právní moci dne 28.4.1997, je vykonatelné.

Součástí konstantní soudní praxe je závěr, že stanoví-li zákon, že správní rozhodnutí (případně jiný akt podle ) lze vykonat jen do určité doby, musí v této době být jeho výkon nařízen a proveden; po jejím uplynutí již takové rozhodnutí podkladem soudního výkonu být nemůže, návrh na nařízení výkonu tudíž musí být zamítnut, a byl-li výkon nařízen, soud jej jako nepřípustný podle ustanovení zastaví, neboť tu je jiný důvod, pro který rozhodnutí nelze vykonat.

Tak je tomu jmenovitě podle ustanovení , které stanoví, že rozhodnutí správního orgánu lze vykonat nejpozději do tří let po uplynutí lhůty stanovené pro splnění uložené povinnosti, a jež se uplatní i v řízení o výkon rozhodnutí soudem; uvedená lhůta je prekluzívní, a proto během ní musí být řízení o soudní výkon rozhodnutí nejen zahájeno, ale i skončeno (srov. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28.2.1972, sp. zn. , uveřejněné pod č. 19/1973 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13.1.1999, sp. zn. , uveřejněné pod č. 21/1999 v časopise Soudní judikatura, a další).

Uvedené závěry, z nichž odvolací soud zjevně (byť zčásti implicite) vycházel, nebyly dovoláním dotčeny.

Povaze dovolacího přezkumu jakožto přezkumu pravomocných rozhodnutí odpovídá, že (až na zde nevýznamnou výjimku) právní posouzení věci vychází z toho znění dotčených právních předpisů, jež bylo účinné v době rozhodování odvolacího soudu, tj. v daném případě v den 18.12.2003 (dále jen \"ve znění pozdějších předpisů\"). Podmínky výkonu se jinak odvíjejí od znění předpisu, na jehož základě bylo vykonávané rozhodnutí vydáno, účinného v době, kdy se tak stalo; následné změny však nejsou v dané věci (v rozhodném směru) významné.

Podle rozhodnutí o uložení pokuty za přestupek, o nároku na náhradu škody a o náhradě nákladů řízení lze vykonat do pěti let po uplynutí lhůty určené pro jejich zaplacení.

Obdoba s výše citovaným ustanovením je zjevná.

Oproti tomu ustanovení , jehož se dovolatel dovolává, stanoví, že právo vybrat a vymáhat daňový nedoplatek se promlčuje po šesti letech po roce, ve kterém se stal tento nedoplatek splatným.

předpokládá dva důležité předpisy subsidiární; za prvé , a za druhé ; podle jeho totiž platí, že není-li v tomto nebo jiném zákoně stanoveno jinak, vztahují se na řízení o přestupcích obecné předpisy o správním řízení, a stanoví, že správní orgán příslušný k výkonu rozhodnutí o uložení pokuty za přestupek, o nároku na náhradu škody a o náhradě nákladů řízení postupuje při výkonu těchto rozhodnutí podle zákona o správě daní a poplatků.

Z poměru předpisu obecného (základního) a subsidiárního plyne, že subsidiární se použije tehdy a jen tehdy, jestliže předpis obecný sám konkrétní úpravu nemá, resp. když určitou situaci, vlastní upravovaným vztahům, sám nereguluje.

Otázku, jaké jsou důsledky marného uplynutí (určité) doby poté, co se vykonávané rozhodnutí stalo vykonatelným, však upravuje, a to právě v citovaném ustanovení ; byť ve věcné shodě se (subsidiárním) ( ) nastoluje režim prekluze (se všemi výše uvedenými důsledky), neuplatní se obecná prekluzívní doba tří, nýbrž pěti let, a stejně tak se proto neuplatní ani režim promlčení, z něhož vychází na druhém místě zmíněný subsidiární zákon (č. ), zakotvený v jeho ustanovení .

Na tom nelze ničeho změnit ani odkazem na ustanovení , o obcích, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ “), podle něhož obec vybírá a vymáhá pokuty podle zvláštního zákona (jímž se rozumí ), stejně jako odkazem na , jestliže stanoví, že je-li zvláštním zákonem určitému orgánu (včetně obcí) svěřeno vybírání (dříve neuvedených) odvodů a poplatků sankční povahy, pokut a penále a jsou-li tyto příjmy odváděny do rozpočtu republiky, do územních rozpočtů a fondů, postupuje se při jejich placení i vymáhání podle části šesté zákona, s výjimkou ustanovení až 6, až 69, a 72 (jakkoli jinak toto ustanovení na pokuty uložené podle zřejmou vazbu má, a to vzhledem k jeho , podle kterého pokuta uložená orgánem obce je příjmem obce, jejíž orgán ve věci rozhodoval v prvním stupni).

Okolnost, že pokuta podle byla uložena oproti jiným oprávněným subjektům (viz ) právě obcí, resp. jejím orgánem, se totiž zásady vyjádřené v tohoto předpisu z povahy věci nedotýká; naopak je na obci (jejím orgánu), aby ji respektovala, a to i kdyby pokutu vymáhala podle ustanovení . tento závěr podporuje výslovně v ustanovení , jestliže v něm zakotvuje zásadu, že ustanovení jeho části první až šesté a osmé (tj. včetně kritického ) se použijí, pokud nestanoví jinak - mimo jiné - zvláštní daňový zákon; a jinak je stanoveno právě v „daňového“

Režim promlčení posuzovaných nároků podle se tedy prosadí tehdy, když zvláštní předpis, na jehož základě byla uložena pokuta - jinak podřaditelná ustanovení – tuto otázku neupravuje, nebo ohledně jejichž „vymáhání“, případně „správy“, se v něm na přímo odkazuje (viz kupříkladu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13.1.1999, sp. zn. , uveřejněné pod č. 21/1999 v časopise Soudní judikatura, ve vztahu k - posléze zrušeného – , o pokutách za porušování právních předpisů o vytváření a ochraně zdravých životních podmínek, usnesení ze dne 27.2.2001, sp. zn. , k ustanovením , až (části osmé) rovněž zrušeného , o státní správě ve vodním hospodářství, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17.4.2002, sp. zn. , k , o územním plánování a stavebním řádu, případně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13.6.2002, sp. zn. , k o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a další).

Zde se totiž ve vztahu k ( ) prosadí specialita , výslovně vyjádřená v jeho , podle kterého se pro daňové řízení ( ) nepoužije.

V dané věci proto platí, že rozhodnutí, jímž byla stanovena povinnost zaplatit pokutu podle , lze vykonat jen v době pěti let ve smyslu jeho .

Správnost závěru, že návrh na výkon rozhodnutí po uplynutí této doby je nutno zamítnout, se tedy dovolateli zpochybnit nepodařilo. V mezích dovoláním založeného přezkumu je usnesení odvolacího soudu správné, a Nejvyšší soud proto, aniž nařídil jednání ( , věta první, ), dovolání zamítl ( , věta před středníkem ).

Oprávněný s dovoláním úspěšný nebyl, povinnému, jenž by měl právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, žádné náklady tohoto řízení (podle obsahu spisu) nevznikly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení § 142 odst l, § 224 odst.

l a výrok o tom, že náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. února 2005

JUDr. Pavel Krbek, v. r.

předseda senátu