Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 2559/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kůrky a soudců JUDr. Františka Ištvánka a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné Okresní správy sociálního zabezpečení P. – v., proti povinné R. V., za účasti bývalého manžela povinné M. V., zastoupeného advokátem, zřízením soudcovského zástavního práva, pro 94.850.- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha - východ pod sp. zn. , o dovolání bývalého manžela povinné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 7.července 2004, č.j. -28, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně nařídil výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitostech ve společném jmění povinné a jejího manžela, výrokově vyjádřil jen úpravu označení pozemku parc. č. 253/5 správným údajem parc.č. PK 253/5. Při přezkumu správnosti prvostupňového rozhodnutí neshledal důvodnými odvolací námitky manžela povinné s poukazem na to, že při nařízení výkonu rozhodnutí byl rozhodující stav v době zahájení řízení (3.září 2003), kdy dle výpisu z katastru nemovitostí byly předmětné nemovitosti ve společném jmění manželů, jejichž dohoda o jeho vypořádání nabyla účinnosti až vkladem do katastru (21.listopadu 2003), od kdy je bývalý manžel povinné výlučným vlastníkem nemovitostí. S ohledem na okolnost, že pozemek parc.č. 253/5 je veden katastrálně ve zjednodušené evidenci jako pozemek původního pozemkového katastru, bylo nesprávné označení pozemku napraveno úpravou provedenou odvolacím soudem.

M. V. ve včasném dovolání namítl, že rozhodnutí odvolacího soudu „řeší právní otázku v rozporu s hmotným právem“, z čehož dovozuje, že takové rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Má také za to, že řízení bylo postiženo vadami, které mají za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Vadu řízení spatřoval v nesprávné aplikaci , neboť oprávněná v dané věci nesplnila povinnost přesně označit nemovitosti povinného (nerespektovala, že jeden z pozemků je veden ve zjednodušené evidenci podle pozemkového katastru) a uvedla tak neexistující pozemek a odvolací soud v rozporu s bez vůle oprávněné rozhodl o zcela jiném pozemku.

Oprávněná ve vyjádření k dovolání navrhla, aby bylo odmítnuto, neboť není přípustné. K návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí připojila katastrální výpisy, v nichž jsou nemovitosti řádně označeny a tak soudy neměly pochybnosti v tom, o jaké nemovitosti se jedná.

Dovolání vskutku přípustné není.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí; ustanovení a 3 zde platí obdobně (odstavec 2).

Z toho plyne, že dovolání proti těmto usnesením je přípustné za předpokladu, že jsou splněny podmínky (jedna z nich), vyslovené v až c/

Jelikož napadené usnesení není měnícím ( ) ani potvrzujícím poté, co předchozí (jiné) rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem zrušeno ( ), přichází v úvahu - k založení přípustnosti dovolání - toliko ustanovení

Aby mohlo být dovolání přípustné podle , musel by dovolací soud dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadního významu.

Podle ustanovení má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem.

Dovolací přezkum, předjímaný tímto ustanovením, je tím předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních. Způsobilý dovolací důvod představuje tedy ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ); vzhledem k tomu, že uplatněným důvodem je dovolací soud vázán ( , věta první, ), lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou tomuto dovolacímu důvodu podřaditelné.

Dovolatel opírá důvodnost dovolání v předmětné věci o řešení pro rozhodnutí podstatných otázek v rozporu s hmotným právem; rozpor s hmotným právem ( ) však nemůže být dán tam, kde námitky dovolatele (nesplnění procesní povinnosti oprávněné a rozhodování soudu mimo rámec návrhu) vycházejí z práva procesního.

Ze shora uváděné zákonné konstrukce přípustnosti dovolání plyne, že případné vady řízení, odpovídající dovolacímu důvodu vyjádřenému v (i kdyby existovaly), jsou - pro závěr o zásadním právním významu rozhodnutí, a tím i o přípustnosti dovolání – bezcenné. Tak je tomu s výtkami dovolatele, které se upínají k opravnému postupu odvolacího soudu, jímž ten uvedl výrok soudního rozhodnutí do souladu s katastrálním označením jednoho z předmětných pozemků, takový jeho postup otázku zásadního právního významu pro shora uvedené důvody založit nemůže.

Odvolací soud uplatnil jinak při přezkumu správnosti nařízení výkonu rozhodnutí v dané věci právní názory v soudní praxi ustálené a nepochybné a dovolatel rozhodnutí odvolacího soudu vystavil kritice, již v daném dovolacím řízení zohlednit nelze.

Nelze-li dospět k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí je zásadního významu po právní stránce, není dovolání přípustné ani podle písm c/, odst. 3

Protože ostatní možnosti založit přípustnost dovolání byly vyloučeny již dříve, Nejvyšší soud dovolání bývalého manžela povinné podle , odmítl.

Dovolatel s dovoláním nedosáhl úspěchu, oprávněné, která by jinak měla právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, žádné takové náklady (podle obsahu spisu) nevznikly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu ust. , 224 odst. 1 a výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 23. února 2005

JUDr. Vladimír Kůrka, v. r.

předseda senátu