Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Odo 490/2004

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá

O d ů v o d n ě n í :

Napadeným rozsudkem potvrdil odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ze dne 18. 4. 2003, č. j. -18, v napadeném výroku, kterým tento soud zamítl žalobu na zaplacení částky 180.000,- Kč se 6% úrokem ode dne 26. 5. 2002 do zaplacení a částky 600,- Kč a ve výroku o náhradě nákladů řízení.

V odůvodnění svého rozsudku odvolací soud především uvedl, že soud prvního stupně zamítl „požadavek žalobce opírající se o směnku s tím, že předložená k důkazu existence směnky nesvědčí aktivní legitimaci žalobce.“

Odvolací soud se s tímto hodnocením ztotožnil. Konstatoval, že směnka představuje abstraktní formu závazku. (dále jen „ “) proto klade na formální stránku směnky důraz zřídka obvyklý u jiných závazkových právních vztahů. Předpokladem je (nejen) písemná forma právních úkonů, které se k směnce váží, včetně jejich umístění na ě směnky. Důsledný formalismus právních úkonů spojený se směnkou je vyvolán postavením směnky jako předmětu obchodu. Účelem je zcela bez jakýchkoli pochybností vymezit směnečný závazek nejen formálně, ale rovněž i obsahově. Nesporné založení směnečného závazku předpokládá vymezení účastníků, vymezení nositelů práv a povinností ze směnky.

V projednávané věci uplatňuje žalobce proti žalovanému právo z y, v jejímž textu je obsažen příkaz výstavce (žalobce) směnečníkovi (žalovanému) k zaplacení směnečné sumy „na řad váš vlastní“. Přikazuje vlastně směnečníkovi, aby sám sobě uhradil směnečnou sumu, zakládá tudíž aktivní legitimaci směnečníka jako věřitele ze směnky. Potud nelze vytknout soudu prvního stupně pochybení, jestliže neshledal žalobu v části dotčené odvoláním důvodnou. Pokud se týká návrhu žalobce na doplnění dokazování znaleckým posudkem z oboru grafologie k důkazu tvrzení o formulaci příkazu k úhradě, je třeba uvést, že tento návrh byl uplatněn až v řízení odvolacím. Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně v přítomnosti žalobce četl y žalobcem předložené, mimo jiné i předmětnou u předloženou k důkazu směnky a před vyhlášením rozsudku poučil žalobce podle (dále jen „ “), je tvrzení žalobce a návrh na doplnění dokazování uvedené až v odvolání tvrzením z hlediska nepřípustný,, nezakládající odvolací důvod.

Jestliže soud prvního stupně na základě provedených zjištění učiněných z důkazů navržených žalobcem dospěl k závěru, že nárok žalobce v rozsahu zamítavé části rozsudku není důvodný, nelze tomuto závěru vytknout pochybení. Proto odvolací soud podle rozsudek v odvoláním dotčené části potvrdil.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. V dovolání především namítá, že odvolací soud nesprávně četl text „zaplaťte na řad náš vlastní 180.000,- Kč“ jako „zaplaťte na řad váš vlastní 180.000,- Kč“. Odvolací soud tedy dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním. Protože žalovanému nebylo před vynesením rozsudku soudem prvního stupně známo, že soud zpochybňuje obsah směnky, nenavrhoval před soudem prvního stupně provedení důkazu v tom směru.

Dále dovolatel argumentuje proti závěru odvolacího soudu o tom, že podle ustanovení nebylo možné provádět v odvolacím řízení žalobcem navržené důkazy. Dovozuje, že vzhledem k tomu, že prvopis směnky byl hlavním důkazem k prokázání jeho nároku v řízení, a tedy důkazem, na kterém spočívalo rozhodnutí ve věci, byl důkaz znaleckým posudkem v odvolacím řízení přípustný. Rovněž uvádí, že svůj nárok na zaplacení 180.000,- Kč nedokazoval pouze předmětnou směnkou, ale předložil k důkazu též uznání dluhu ze dne 16. 5. 2002, ve kterém žalovaný svůj dluh v této výši uznává a zavazuje se jej žalobci zaplatit. To platí i o námitce, že odvolací soud nepřihlédl k uznání dluhu, což podle dovolatele zakládá rozpor s hmotným právem. Dovolatel navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Dovolání není přípustné.

Dovolací soud se nejprve zabýval přípustností dovolání. Protože rozsudek odvolacího soudu je rozsudkem potvrzujícím a rozsudek soudu prvního stupně je prvním rozsudkem ve věci, není dovolání přípustné podle ustanovení a b)

Dovolání není přípustné ani podle ustanovení

Předpokladem přípustnosti dovolání podle je závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm řešená právní otázka, mají po právní stránce zásadní význam. Dovolání ve smyslu citovaného ustanovení je tedy přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právní otázky, jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, či namítané vady řízení přípustnost dovolání podle založit nemohou.

Zásadní právní význam dovolací soud neshledal. Veškeré námitky uplatněné žalobcem v dovolání se pojí s tvrzenými nedostatky ve skutkových zjištěních soudů obou stupňů, popřípadě s vadami řízení. Tvrdí, že pokud odvolací soud k uznání dluhu nepřihlédl, rozhodl v rozporu s hmotným právem. Takové námitky však, jak vyplývá ze shora uvedeného, přípustnost dovolání podle ustanovení založit nemohou.

Ani podle ustanovení proto dovolání přípustné není. Protože dovolací soud neshledal ani jiný důvod přípustnosti dovolání, podle ustanovení a je odmítl.

O náhradě nákladů řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení věty první, a , neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalovanému žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 22. února 2005

JUDr. Ivana Štenglová, v.r.

předsedkyně senátu