Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
38 C 216/2021
Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní Mgr. Alenou Chaloupkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 35 949,64 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 35 949,64 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 20 000 Kč od 21. 11. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ve zbytku se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 407,16 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 35 949,64 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 20 000 Kč od 21. 11. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Ve zbytku se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 407,16 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.</b>
1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 27. 5. 2021 domáhala proti žalovaném vydání soudního rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 35 949,64 Kč s příslušenstvím a nahradit náklady řízení. Svou žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba, IČO smlouvu o úvěru číslo to dne datum, na základě které původní věřitel poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, které žalované mu byly zaslány na jím ve smlouvě uvedený účet. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli celkem částku 29 539 Kč (jistinu, úrok ve výši 4 539 Kč), a to ve lhůtě 30ti dnů do 31. 7. 2019. Žalovaný nehradil své smluvní závazky řádně a včas a je proto povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné částky denně. Dne datum původní věřitel uzavřel s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 4. 12. 2020. Hodnota pohledávky ke dni postoupení činila 24 539 Kč na jistině, 0 Kč na úroku smluvní pokuta činila 12 177 Kč a neuhrazené paušální náklady 100 Kč, celkem tedy 36 816 Kč. Žalovaný uvedenou částku žalobkyni ani přes předžalobní upomínku neuhradil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal pasivní.
3. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu , kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Žalobce i žalovaný se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřili, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu jeho konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. Jelikož žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal, vycházel soud pouze z důkazů, které předložil žalobce.
4. Na základě předložených listinných důkazů má soud v tomto sporu za zjištěné, že žalovaný měl v úmyslu dne datum s právním předchůdcem žalobce společností právnická osoba, IČO uzavřít smlouvu o úvěru číslo. Dne datum zaslal předchůdkyni žalobkyně tzv. verifikační platbu ve výši 1 Kč. Předchůdce žalobkyně zaslal na účet žalovaného dne datum částku ve výši 12 000 Kč, dne datum částku ve výši 1 300Kč, dne datum částku ve výši 11 000 Kč a dne datum částku ve výši 700 Kč, celkem tedy 25 000 Kč. Dne datum měli účastníci úmysl uzavřít změnu původní smlouvy s tím, že celková částka jistiny úvěru byla změněna na 25 000 Kč, datum splatnosti do 31. 7. 2019 (30 dnů) a úrok pak 4 539 Kč, RPSN je uvedeno 687,3% a úroková sazba pak 41,16% ročně. Pohledávka za žalovaným byla původním věřitelem postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2020, v době postoupení vykazoval původní věřitel zaplacení na jistinu ve výši 461 Kč (postoupena byla jistina do částky 24 539 Kč) a nárok 4539 Kč (postoupen byl úrok 0 Kč), celkově tedy nebyla postoupena pohledávka v částce ve výši 5 000 Kč, které byly dle úvahy soudu zaplaceny. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem označeným jako oznámení o postoupení pohledávky ze dne 4. 12. 2020, kterým byl žalovaný vyzván k vrácení dlužné částky do 10 dnů po obdržení tohoto dopisu. Upomínky byly žalovanému zasílány dne 12. 6. 2019, 14. 8. 2019 a 9. 9. 2019 původním věřitelem, 7. 12. 2020 žalobkyní a 3. 5. 2021 právním zástupcem žalobkyně.
5. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění, dospěl soud k závěru, že mezi žalovanou a společností původního věřitele nevznikl uzavřením shora uvedené smlouvy závazek v podobě úročného úvěru podle ust. § 2395 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském (úročeném) úvěru, byť strany uvedené smlouvy zjevně uzavření tohoto druhu závazku zamýšlely, což je zřejmé z obsahu smlouvy, a dále z odkazu na ustanovení občanského zákoníku v úvodních ustanoveních smlouvy.
6. Soud dospěl k závěru o neplatnosti závazku – smlouvy o úvěru, kterou dovozuje jednak z nedodržení podmínek dostatečného zjištění úvěruschopnosti žalovaného v době jeho poskytování, v nesouladu ujednání a poskytnutí peněžité částky žalovanému a dále z ujednání o výši úroků a poplatku, které měl žalovaný z půjčených peněz předchůdci žalobkyně zaplatit.
7. Soud se předně zabýval tím, zda byla splněna povinnost poskytovatele úvěru prověřit schopnost dlužníka splácet poskytnutý úvěr či zápůjčku podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a zda vůbec došlo k uzavření smlouvy. Soud pro zjednodušení ohledně posuzování úvěruschopnosti odkazuje na závěry plynoucí z rozhodnutí vyšších soudů, a to z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 z 26. 2. 2019, rozsudků Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 z 25. 7. 2018, Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 , Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 a dále pak z rozhodnutí Soudního dvora EU, sp. zn. C -679/18. Ze zákonných ustanovení a citovaných rozhodnutí plyne, že obecně je povinností poskytovatele úvěru při prověřování schopnosti žadatele o spotřebitelský úvěr prověření, zda tento úvěr v budoucnu bude žadatel schopen splácet. Při tom musí vycházet především z porovnání příjmů žadatele o úvěr a jeho výdajů, ale také z plnění dosavadních dluhů žadatelem. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k požadavku na doložení těchto tvrzení žadatelem. Poskytovatel by tak měl při zjišťování informací od spotřebitele provádět prověřování sdělovaných údajů z jemu dostupných zdrojů alespoň v určitém rozsahu a trvat na jejich spolehlivém a objektivním doložení žadatelem (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek či jiného příjmu, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Pokud pak některé informace není poskytovatel úvěru schopen zjistit (prověřit) jinak než z tvrzení spotřebitele, lze považovat za vhodné, aby byl spotřebitel v zájmu pravdivosti zjišťovaných údajů a v zájmu předcházení jejich zkreslení poskytovatelem alespoň přiměřeně poučen též o možných trestně právních následcích, tj. o tom, že pokud by uvedl nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčel, mohl by se tím spotřebitel dopustit úvěrového podvodu. Je sice pravdou, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů, a tedy nelze od něj očekávat nějaké hlubší systematické až detektivní prověřování pravosti a pravdivosti všech spotřebitelem poskytnutých informací. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel normy, a alespoň elementární míra požadovaného odborného přístupu ze strany poskytovatele, nelze uvažovat o tom, že posouzení úvěruschopnosti bylo řádné, pokud proběhlo bez zjištění (prověření či doložení) spotřebitelem poskytnutých tvrzení. Mělo by tedy dojít k porovnání příjmů a výdajů spotřebitele poskytovatelem úvěru a způsobu plnění dosavadních dluhů na základě konkrétních a v daném případě určitých skutečností plynoucích ze žadatelem uvedených údajů a předložených listin či jiných důkazů. V prvé řadě by pozornost věřitele měla směřovat ke zjištění reálných příjmů spotřebitele na jedné straně (např. z výplatních pásek či mzdových listů za delší časový úsek v závislosti na výši úvěru a délce jeho splácení) a současně jeho výdajů na straně druhé. S výdaji pak souvisí i druhá návazná oblast, a to zkoumání způsobu plnění dosavadních dluhů zahrnující jak zjištění dosavadního zatížení spotřebitele dalšími závazky, jejich rozsahem, výší a délkou dalšího předpokládaného splácení, tak dosavadní historií jejich plnění, zejména pokud se jedná o závazky již ve fázi vymáhání či exekuce. Z předložených dokumentů nevyplývá, že by si poskytovatel úvěru vůbec nějaké informace od žalovaného zjišťoval a tyto prověřoval. V době, kdy měla být dle tvrzení žalobkyně uzavřena smlouva o úvěru, byly navíc peníze již zaslány žalovanému ve výši uvedené v úvěrové smlouvě (25 000 Kč) a žalovaný v té době byl v prodlení s plněním své povinnosti vrátit částku 12 000 Kč do 22. 3. 2019 a byl předchůdkyní žalobkyně navíc i urgován dopisem ze dne 12. 6. 2019 Smlouva o úvěru ze dne 1. 7. 2019, o kterou opírá v rámci svých žalobních tvrzení žalobkyně svůj nárok, by byla, pokud by vůbec byla uzavřena, což nebylo prokázáno, absolutně neplatná pro rozpor s § 87 zákona o spotřebitelských úvěrech č. 257/2016 Sb.
8. Soud dospěl dále k obdobnému závěru i ohledně smlouvy datované dnem datum, neboť ani u této listin y nebylo dostatečně (resp. vůbec) tvrzeno a prokázáno, jakým způsobem byla uzavřena a zda byly splněny povinnosti poskytovatele úvěru. Od shora uvedeného ji odlišuje jen skutečnost, že peníze byly poskytnuty předchůdcem žalobkyně až poté, kdy byla připsána tzv. verifikační platba, byť soud udivuje, že k jejímu připsání došlo již dne 26. 1. 2016, tedy před datací listin y nazvané jako smlouva o úvěru (20. 2. 2019). V tomto směru zcela chybí v žalobě dostatečná vysvětlující tvrzení. Soud proto dospěl i ohledně této listin y k závěru, že se jedná o absolutně neplatnou smlouvu o úvěru pro rozpor s § 87 zákona o spotřebitelských úvěrech č. 257/2016 Sb.
9. Nad rámec shora uvedeného se soud zabýval i tím, zda by nebyly smlouvy neplatné pro rozpor s dobrými mravy s ohledem na výši úroku. Listin Listina uvádí výši úroku 4 539 Kč, kterou měl žalovaný vedle jistiny ve výši 25 000 Kč zaplatit navíc. Jedná se o úrok ve smyslu ust. § 2395 občanského zákoníku , tedy formu úplaty za poskytnuté finanční prostředky. Předchůdce žalobkyně je společností, která se zabývá v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých zápůjček a spotřebitelských úvěrů a úrok je sjednáván za účelem generování jejího zisku, nekryje individuálně odůvodněné finančně náročnější či rizikovější obchody, které by byly z pohledu právní úpravy akceptovatelné. Úrok ve výši 4 539 Kč za dobu 30ti dnů odpovídá s ohledem na výši poskytnuté jistiny 25 000 Kč 18ti % jistiny za 30 dní, tedy při přepočtu na rok (12 měsíců) 216% ročně (ve smlouvě je dokonce uváděna RPSN 687,3%). Takové ujednání je dle názoru soudu ujednáním neplatným dle § 588 obč. zák. pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Pro zjednodušení odůvodnění těchto závěrů lze rovněž odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 , v němž je vyřčen názor na rozpor určité výše úroků sjednaných ve smyslu ust. § 658 odst. 1 občanského zákoníku v porovnání s úrokovou mírou obvyklou v době jejich sjednání, tj. s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Lze tedy dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Jelikož je v daném případě již na první pohled ve smlouvách vyjádřen úrok, zjišťoval soud průměrnou výši úrokových sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice v témže období, kdy bylo zjištěno, že tato sazba nepřesahovala 10% ročně (www.cnb.cz, systém časových řad ARAD). Soud v daném případě nezjistil ani žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možno takto vysokou sazbu úroků v daném případě akceptovat, a to i s přihlédnutím ke skutečnosti, že se jedná o úvěr, který se na první pohled ze samotné listin y jeví jako krátkodobý. Z podstaty (základních skutkových náležitostí) smlouvy o úvěru je navíc zřejmé, že úročení je podstatnou náležitostí daného závazku, ujednání o úrocích tedy nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, neboť jeho pojmovým znakem je ujednání o úrocích a nelze tak posuzovat, zda je alespoň část smlouvy platná.
10. Žalovanému tudíž nevznikla jiná povinnost než žalobkyni vrátit poskytnutou částku - jistinu ve výši 25 000 Kč. Soud současně zohlednil žalobkyní tvrzenou výši pohledávky ke dni postoupení, z tvrzení žalobkyně vyplynulo, že nebyla postoupena pohledávka na úrocích a z jistiny 461 Kč, celkem tedy 5000 Kč, kterou soud považuje ze strany žalovaného za zaplacenou. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru jako celku představovalo plnění předchůdce žalobkyně žalovanému plnění z neplatného právního jednání, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil. Z hlediska právního posouzení se tu jedná o bezdůvodné obohacení dle § 2991 odst. 2 obč. zák. Podle § 2991 odst. 1 obč. zák. přitom platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaný vrátil plnění ve výši 5 000 Kč, aktuální výše bezdůvodného obohacení tedy činí 20 000 Kč představující rozdíl poskytnuté částky 25 000 Kč a vráceného plnění ve výši 5 000 Kč.
11. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, uložil mu soud povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku , jehož výše požadovaná žalobcem neodporuje ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pokud jde o počátek prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení, pak k tomuto soud uvádí, že z obsahu spisu bylo zjištěno, že peníze byly zaslány na účet žalovaného 4 platbami 20.2.2019, 26.2.2019, 20.3.2019 a 8.4.2019 a poprvé byl žalovaný vyzván žalobkyní k vrácení finančních prostředků dne 12.6.2019 žalobkyně požaduje úrok z prodlení až od 21.11.2020, soud proto, byť se do prodlení žalovaný dostal již dříve žalobě v tomto smyslu vyhověl a dřívějším prodlením se nezabýval. Obrátila-li se žalobkyně na soud s nárokem převyšujícím částku bezdůvodného obohacení (tedy jak ohledně jistiny úvěru, tak smluvní pokuty), neučinila tak po právu, jak vyplývá ze shora uvedeného odůvodnění a soud proto žalobu ve zbytku pod výrokem II. tohoto rozsudku zamítl.
12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 407,16 Kč, přičemž tato částka představuje 11,26 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 55,63 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 44,37 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 438 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 949,64 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-město. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.