Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Odo 361/2004

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně T. C., spol. s r.o., zastoupené, advokátem, proti žalované … bance, a.s., o zaplacení 80 236,86 USD s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. listopadu 2003, č.j. -121, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze, poté co jeho předchozí rozsudek ze dne 21. března 2002, č.j. , jímž žalované uložil zaplatit žalobkyni částku 80 236,86 USD s příslušenstvím, byl zrušen rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 24. října 2002, č.j. -69, a věc vrácena se závazným právním názorem soudu prvního stupně, rozsudkem ze dne 25. března 2003, č.j. -98, zamítl žalobu na zaplacení 80 236,86 USD s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze skutkových tvrzení žalobkyně, která spornou částku požadovala z titulu zasílatelské smlouvy, a ze skutkových zjištění, že žalobkyně dne 14. 12. 1999 předala žalované dokumenty k doručení francouzské bance do konce lhůty splatnosti do 30. 12. 1999, žalovaná 21. 12. 1999 zaslala prostřednictvím České pošty, st. p. potřebné y do Francie letecky doporučeně, přičemž zásilka byla doručena příslušné francouzské bance až dne 5. 1. 2000, čímž nebyl akreditiv žalobkyni ve výši sporné částky proplacen. Z těchto skutkových zjištění dovodil, že mezi účastníky vznikla zasílatelská smlouva, ale vzhledem k tomu, že škoda vznikla žalobkyni dne 5. 1. 2000 a žalobu podala až dne 28. února 2001, tedy po marném uplynutí lhůty stanovené v obch. zák., a žalovaná vznesla námitku promlčení, nárok z opožděného doručení listin žalobkyni nepřiznal. Dospěl k závěru, že žalobě nelze vyhovět ani z titulu náhrady škody podle a násl. obč. zák., neboť v jednání žalované nelze spatřovat jednání, které je v rozporu s chováním předcházet hrozícím škodám, když neporušila žádnou zákonnou, smluvní ani obecnou povinnost, zvolila-li k pro doručení dokumentů leteckou přepravu jako doporučenou zásilku prostřednictvím držitele poštovní licence. Neshledal žádné pochybení žalované ani podle , o bankách, a ani podle obch. zák., neboť se v daném případě nejedná o vztah z dokumentárního akreditivu, byla-li žalovaná banka ve vztahu k žalobkyni pouze avizující bankou.

Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 6. listopadu 2003, č.j. -121, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se se soudem prvního stupně, že mezi účastníky byla uzavřena zasílatelská smlouva, avšak právo na uplatnění náhrady škody z opožděného doručení zásilky je promlčeno. Na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že není třeba zkoumat, zda žalovaná porušila povinnosti podle § 415 obč. zák., když mezi účastníky byl uzavřen smluvní vztah, avšak nárok z něho je promlčen.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Domnívá se, že mezi účastníky se jedná o vztah, který je podřízen režimu dokumentárního akreditivu, neboť tím, že žalovaná převzala od žalobkyně akreditivní dokumenty v rámci oznámení o otevření dokumentárního akreditivu, převzala na sebe i povinnost tyto doklady přezkoumat s odbornou péčí, a je odpovědna za způsobenou škodu. Pokud by dovolací soud dospěl k závěru, že se v dané věci nejedná o vztah, který je podřízen režimu dokumentárního akreditivu, a nezpochybnil závěr odvolacího soudu, že mezi účastníky vznikl smluvní vztah podřízený režimu zasílatelské smlouvy, poukazuje, že není splněna jedna ze základních podmínek vzniku takové smlouvy, a to závazek žalobkyně za obstarání přepravy zaplatit, když placené poplatky žalované bance ze strany žalobkyně se vztahovaly k realizaci dokumentárního akreditivu, nikoliv doručení předmětných dokumentů zahraniční bance. V případě posuzování odpovědnosti žalované podle § 415 obč. zák. poukazuje, že žalovaná neuplatnila u České pošty nárok na náhradu škody za pozdní doručení zásilky, byla v prodlení s předáním dokumentů k poštovní přepravě a zvolila objektivně nevhodný způsob přepravy. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud napadený rozsudek a zároveň rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Dovolání je v dané věci přípustné ( občanského soudní řádu - dále jen „ “), neboť bylo podáno proti pravomocnému výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku, protože byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [ ]. Dovolání splňuje formální i obsahové znaky předepsané ustanovením , bylo podáno včas ( ), osobou oprávněnou (žalobkyní), řádně zastoupenou podle a vychází z dovolacího důvodů uvedeného v

Dovolací soud přezkoumal napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze v souladu s § 242 odst. 1 a 3 o. s . ř. a dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.

Nesprávným právním posouzením věci ve smyslu je pochybení soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy případ, kdy byl skutkový stav posouzen podle jiného právního předpisu, než který měl být správně použit, nebo byl-li sice aplikován správně určený právní předpis, ale soud jej nesprávně interpretoval (vyložil nesprávně podmínky obecně vyjádřené v hypotéze právní normy a v důsledku toho nesprávně aplikoval vlastní pravidlo, stanovené dispozicí právní normy).

Odvolací soud se správně ztotožnil se soudem prvního stupně, aplikoval-li na vztah mezi účastníky ustanovení § 601 a násl. obch. zák., a dospěl-li k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena zasílatelská smlouva, jestliže ze skutkových zjištění vyplývalo, že žalobkyně dne 14. 12. 1999 předala žalované dokumenty k doručení francouzské bance do konce lhůty splatnosti do 30. 12. 1999, žalovaná 21. 12. 1999 zaslala prostřednictvím České pošty, st. p. potřebné y příslušné bance letecky a doporučeně, a žalobkyně za tuto činnost zaplatila, jak sama ve svém dovolání uvádí, formou bankovních poplatků. Námitce žalobkyně, že nebyla splněna jedna ze základních podmínek vzniku zasílatelské smlouvy – zaplatit za obstarání přepravy úplatu, lze oponovat i poukazem na č.l. 66 soudního spisu, v němž právní zástupce argumentoval tím, že bylo povinností žalované zajistit dopravu dokumentů odpovědně a odborně, jestliže si za svoji činnost nechala zaplatit. Z obch. zák. dokonce vyplývá, že i kdyby úplata nebyla smluvena, zasílateli přísluší úplata obvyklá v době sjednání smlouvy při obstarání obdobné přepravy, přičemž obvyklou úplatou mohly být rovněž poplatky účtované zasílatelem (žalovanou) příkazci (žalobkyni) za doručení jejích dokumentů. Dovolatelce nelze ani přisvědčit, že v dané věci se jednalo o právní vztah, který je podřízen režimu dokumentárního akreditivu, neboť odvolací soud ze skutkových zjištění, že žalovaná banka byla ve vztahu k žalobkyni pouze avizující bankou, správně (ve shodě se soudem prvního stupně) dovodil, že žalovaná odpovídá pouze za předání avíza o otevření akreditivu jinou bankou ( obch. zák.), tuto povinnost žalovaná splnila a žádná další povinnost jako avizující banka ze zákona nemá. Poukazovala-li dovolatelka na povinnost banky přezkoumat dokumenty akreditivu s odbornou péčí podle obch. zák., je třeba připomenout, že žalovaná bankou, která je podle obch. zák. povinna poskytnout oprávněnému za splnění daných podmínek plnění a přitom postupovat s odbornou péčí ve smyslu obch. zák., nebyla. Odvolacímu soudu nelze vytknout ani nesprávné právní posouzení, dospěl-li k závěru, že není třeba zkoumat, zda žalovaná porušila povinnosti podle obč. zák., když mezi účastníky byl uzavřen smluvní vztah, avšak nárok z něho je promlčen (srov. Judikát Rc 12/86, podle něhož použití ustanovení obč. zák. přichází v úvahu v tom případě, že není konkrétní právní úprava vztahující se na jednání, jehož protiprávnost se posuzuje). V daném případě však konkrétní právní úprava pro případ opožděného doručení zásilky zasílatelem existuje v obch. zák., a nárok na uplatnění náhrady škody je podle uvedeného ustanovení promlčen.

Ze shora uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu je z hlediska dovolacího důvodu podle správný.

Podle lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Nebylo zjištěno, že by rozsudek odvolacího soudu byl postižen takovými vadami a uplatněný dovolací důvod nebyl naplněn, Nejvyšší soud České republiky, aniž nařídil jednání ( ), dovolání žalobkyně podle zamítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , , a , když úspěšné žalované žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně 17. února 2005

JUDr. Kateřina Hornochová, v.r.

předsedkyně senátu