Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Tdo 139/2005

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. , byl obviněný M. P. uznán vinným trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. spáchaným ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. a odsouzen podle § 234 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem, a podle § 57 odst. 1, 2 tr. zák. k trestu vyhoštění z území České republiky na dobu neurčitou. Kromě toho bylo rozsudkem rozhodnuto také ohledně obviněného D. O.

Trestný čin spočíval podle zjištění Obvodního soudu pro Prahu 7 v tom, že obviněný M. P. se spoluobviněným D. O. dne 26. 3. 2004 kolem 01:30 hodin v P., zastavili vozidlo taxi, které řídil poškozený A. H., a chtěli odvézt do D. ulice v P., přičemž v ulici K. poškozeného napadli tak, že obviněný M. P., který seděl na zadním sedadle, jej začal škrtit, poškozený utekl ven z vozidla, obvinění jej pronásledovali a fyzicky napadli, jeden z nich mu odcizil z krku mobilní telefon a z vozidla mu odcizili klíče od bytu, zapalovač a bonbóny, z místa činu odešli, následně byli zadrženi přivolanou policejní hlídkou a obviněný D. O. odcizené věci vydal.

Odvolání obviněného M. P. bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 4. 11. 2004, sp. zn. , zamítnuto podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné.

Obviněný M. P. podal prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze, a to v rozsahu odpovídajícím jeho se týkajícímu výroku o vině a trestu. Dovolání podal s odkazem na důvod stanovený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že jeho jednání bylo nesprávně posouzeno jako trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák., a vyjádřil názor, že mělo být kvalifikováno jen jako trestný čin výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. Argumentoval tím, že jeho úmyslem nebylo zmocnit se cizí věci a že jeho jednání bylo reakcí na konflikt, který měl spoluobviněný D. O. s poškozeným kvůli přemrštěné ceně požadované za odvoz. Poukázal na to, že všechny věci, které patřily poškozenému, byly nalezeny u spoluobviněného D. O. V důsledku namítané vady v právní kvalifikaci skutku vytkl také to, že mu byl uložen nepřiměřený trest, zejména pokud mu byl uložen trest vyhoštění. Nepřiměřenost trestu spojoval s námitkou, že v České republice pět let pracoval a má zde družku, se kterou pečuje o její dítě. Obviněný M. P. se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a v části, která se ho týká, i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 a aby přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 7 vše v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného M. P. je zjevně neopodstatněné.

Skutková zjištění, která učinil Obvodní soud pro Prahu 7 a z kterých v napadeném usnesení vycházel i Městský soud v Praze, plně odůvodňují právní posouzení skutku jako trestného činu loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. i v případě obviněného M. P. Jednání tohoto obviněného nebylo žádnou reakcí na konflikt, který by probíhal mezi spoluobviněným D. O. a poškozeným A. H. . Obviněný M. P. naopak fyzický útok proti poškozenému zahájil, protože ho začal ve vozidle zezadu škrtit. Když se poškozenému podařilo z vozidla utéci, pronásledoval ho také obviněný M. P. a se spoluobviněným D. O. ho znovu napadl, přičemž tohoto jednání zanechal až poté, co poškozenému byl z krku odcizen mobilní telefon. Z tohoto průběhu útoku je jasné, že byl společnou akcí obou obviněných a že jeho cílem i ze strany obviněného M. P. bylo oloupení poškozeného, a to bez ohledu na okolnost, že odcizené věci nakonec byly nalezeny u spoluobviněného D. O. Soudy správně podřadily zjištěný skutkový stav pod ustanovení § 234 odst. 1 tr. zák. o trestném činu loupeže i pokud jde o jednání obviněného M. P.

Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného M. P. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.

Pro úplnost považuje Nejvyšší soud za nutné dodat, že z podnětu dovolání, podaného s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nepřezkoumával výrok o trestu, který byl uložen obviněnému M. P. Námitky obviněného o nepřiměřenosti uloženého trestu nespadají pod důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jímž je to, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Nejde-li o situaci, kdy výrok o trestu nemůže obstát v důsledku toho, že je vadný výrok o vině, je možné dovoláním napadat výrok o trestu zásadně jen prostřednictvím dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., to znamená proto, že byl uložen nepřípustný druh trestu nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu. Obviněný nepodal dovolání s odkazem na důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a nenamítal, že by mu byl uložen nepřípustný druh trestu nebo trest mimo zákonnou trestní sazbu. Lze jen dodat, že tento dovolací důvod není obsahově naplněn námitkami vytýkajícími pouze nepřiměřenost trestu.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 16. února 2005

Předseda senátu:

JUDr. Petr Hrachovec