Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 2323/2004

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Ostravě (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 17. ledna 2003, č. j. -76, ve znění opravného usnesení ze dne 1. dubna 2003, č. j. -83, vyhověl žalobě a uložil žalovanému povinnost vyklidit a předat žalobkyni do patnácti dnů od právní moci rozsudku „byt č. 60, I. kategorie, o velikosti 1+1 s příslušenstvím, v domě č. p. 2826, v O.“ (dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“). V návaznosti na rozhodnutí ve věci samé rozhodl o nákladech řízení účastníků.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozsudkem ze dne 11. listopadu 2003, č. j. -118, citovaný rozsudek soudu prvního stupně (ve znění opravného usnesení) potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.

Na základě zjištěného skutkového stavu věci odvolací soud především dovodil, že nájemní vztah žalovaného k předmětnému bytu vzniklý na základě nájemní smlouvy ze dne 8. října 1992 na dobu určitou (od 15 října 1992 do 30. června 1993) sice zanikl ke dni 30. června 1993, avšak v důsledku nepodání žaloby na vyklizení bytu se nájemní smlouva opakovaně obnovovala za týchž podmínek – vždy na dobu osmi měsíců a patnácti dnů ( , , v tehdy platném znění – dále jen „obč. zák.“). Dále rovněž dovodil, že tímto způsobem se nájemní smlouva (a nájemní poměr žalovaného k bytu) obnovovala do 28. února 1999, ovšem byla-li žaloba na vyklizení předmětného bytu podána až dne 4. srpna 1999, naposledy se nájemní smlouva takto obnovila do 15. listopadu 1999, a proto od 16. listopadu 1999 užívá žalovaný předmětný byt bez právního důvodu. Vzhledem k tomu vyhovující rozsudek soudu prvního stupně – s odkazem na ustanovení obč. zák. – potvrdil.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, v němž výslovně uplatnil dovolací důvody podle a , , ve znění pozdějších předpisů – dále jen „“. Namítl, že se nemohl ze zdravotních důvodů účastnit jednání u soudu prvního stupně a jednal-li tento soud v jeho nepřítomnosti, má za to, že „byl podstatně omezen na svých právech, neboť takto nemohl vysvětlit a doložit soudu opodstatněné skutečnosti, proč nemohl uhradit nájemné a služby spojené s užíváním bytu, když na podkladě neuhrazení těchto úhrad mu pak nebyla vlastníkem prodloužena nájemní smlouva“. Nesouhlasí ani s názorem odvolacího soudu, který vyhodnotil jeho jednání jako „účelové, záměrné vyhýbání se a oddalování projednání případu v dané věci“. Navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) především shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení ( ), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele ( a 4 ).

Poté se Nejvyšší soud zabýval otázkou přípustnosti dovolání, neboť toliko z podnětu dovolání, které je přípustné, může být přezkoumána správnost napadeného rozhodnutí z hlediska uplatněných (způsobilých) dovolacích důvodů.

Podle dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu se řídí ustanoveními a c/ Vady podle , tj. vady namítané dovolatelem odkazem na citované ustanovení, (a ani vady uvedené v , a b/ a ) přípustnost dovolání nezakládají a lze je přezkoumat pouze v případě přípustného dovolání ( ).

Podle není dovolání v dané věci přípustné proto, že rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené napadeným rozsudkem, bylo jeho první rozhodnutí ve věci.

Podle je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přitom podle rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odstavec 1 písm. c/) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Z toho, že přípustnost dovolání podle je spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je v tomto případě zásadně jen důvod podle , jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod, kterým lze vytýkat nesprávnost skutkových zjištění (tedy dovolací důvod podle , na nějž dovolatel v dovolání rovněž odkázal).

Námitkou, že byl ochuzen na svých právech, jestliže soud prvního stupně věc projednal a rozhodl o ní v jeho nepřítomnosti (a odvolací soud toto pochybení nenapravil), žalovaný ve skutečnosti uplatnil existenci zmatečnostní vady ve smyslu (namítl, že mu byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem). Ani tato vada – vzhledem k výkladu shora – přípustnost dovolání nezakládá a lze ji (stejně jako vadu podle ) přezkoumat pouze v případě přípustného dovolání.

Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud nedovodil přípustnost dovolání ani podle , a proto je podle a odmítl (pro nepřípustnost).

Žalovaný z procesního hlediska zavinil, že jeho dovolání bylo odmítnuto, avšak žalobkyni nevznikly v dovolacím řízení žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla proti žalovanému právo. Této procesní situaci odpovídá výrok, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení (, , a ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 16. února 2005

JUDr. Miroslav Ferák, v. r.

předseda senátu