Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Tdo 70/2005

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 14. 5. 2001, sp. zn. , byl obviněný J. R. uznán vinným

1) jednak návodem a pomocí podle § 10 odst. 1 písm. b), c) tr. zákona k trestnému činu krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zákona, a jednak trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) tr. zákona,

2) jednak pomocí podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zákona ke spáchání trestného činu pojistného podvodu podle § 250a odst. 1, 3 tr. zákona ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zákona, a jednak trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. c) tr. zákona.

Za tyto trestné činy byl odsouzen podle § 247 odst. 2 tr. zákona za použití § 35 odst. 1 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání 20 měsíců. Podle § 58 odst. 1 písm. a) a § 59 odst. 1 tr. zákona mu byl výkon tohoto trestu podmíněn odložen na zkušební dobu v trvání 5 let.

Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že

1) obvinění J. R. a P. V.

dne 14. 10. 1998 v odpoledních hodinách obž. R., který konal stálou 24 hodinovou službu na PČR MO H. M., telefonicky kontaktoval S. P. do jeho vozidla s tím, aby P. informoval obž. V., který s ním jel ve vozidle, že před MO H. M. stojí v ul. N. p. zaparkované vozidlo zn. FIAT TIPO 2.016 V, jestli je o něj zájem, přičemž přislíbil, že se nikdo z oddělení policie nebude na krádež vozidla dívat a tak nezasáhne, a následně téhož dne ve večerních hodinách obž. V. společně s blíže neztotožněným spolupachatelem ku škodě majitelky vozidla poškozené M. L., násilným způsobem vnikl do výše uvedeného vozidla Fiat Tipo, zaparkovaného v ul. N. p. před domem, s vozidlem odjel do ul. K. v D. M., kde toto odstavil a dne 15. 10. 1998 vozidlo odvezl na M., kde jej prodal neztotožněné osobě za částku 20.000,- Kč a obž. R. předal za natipování vozidla 5.000,- Kč jako provizi, přičemž dle znaleckého posudku odcizením vznikla škoda ve výši 85.000,- Kč a odcizením uložených věcí ve vozidle škoda ve výši 2.000,- Kč a obžalovaní tak uvedeným jednáním způsobili škodu v celkové výši 87.000,- Kč, a obž. V. se uvedeného jednání dopustil přesto, že byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 14. 3. 1997, sp. zn. uznán vinným tr. činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. c), e), odst. 2 tr. zákona a dalším tr. činem;

2) obvinění R. a K.

dne 31. 3. 1998 sepsal obž. R., v té době policista PČR MO H. M. „Záznam o malé dopravní nehodě“, ke které mělo dojít téhož dne v 06.30 hodin ve služebním obvodě H. M. v P., kde pachatelem nehody měla být A. J., rozená R. – sestra obv. R., a poškozeným R. kolega – policista PČR OŘ F. M. – nyní obv. K., přičemž v „Záznamu“ bylo uvedeno, že „řidička osobního automobilu FORD SIERRA, při couvání z řady zaparkovaných vozidel nezpozorovala po silnici jedoucí osobní automobil BMW 735 L, řidiče R. K. a došlo ke střetu vozidla, k odření pravé přední strany OA BMW zadním nárazníkem FORD SIERRA“, zatímco v Dotazníku pojištěného K., který podal Č. p. dne 1. 2. 2000 ve F. – M. a uplatnil pojistné plnění na částku 16.300,- Kč uvádí, že k nehodě došlo tím, že řidička J. při couvání narazila do stojícího vozidla BMW, avšak dle zakázkového listu dodaného pojišťovně dne 14. 3. 2000 je opravená druhá strana vozidla – tedy levá, ač poškozena měla být pravá, jak uvedeno v „Záznamu o malé dopravní nehodě“, a jsou zde další rozpory,

Součástí rozsudku je i rozhodnutí soudu prvního stupně podle § 226 písm. a) tr. řádu o zproštění obžaloby pro další skutek.

Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podal obviněný i Obvodní státní zástupce pro Prahu 1 odvolání, kterým se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 25. 9. 2003 Městský soudu v Praze. Ten svým rozsudkem sp. zn. podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek u obviněného J. R. zrušil ve výroku o vině v bodě 2) výroku rozsudku a ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. řádu znovu rozhodl tak, že obviněného J. R. uznal vinným jednak pomocí k spáchání trestného činu pojistného podvodu podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zákona k § 250a odst. 1 tr. zákona ve stádiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zákona, a jednak trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. c) tr. zákona.

Podkladem výroku o vině se stalo zjištění, že obviněný dne 31. 3. 1998 – v té době policista PČR MO H. M., P. – sepsal „Záznam o malé dopravní nehodě“, ke které mělo dojít téhož dne v 06.30 hodin ve služebním obvodě H. M. v P., ul. J., kde pachatelem nehody měla být A. J., rozená R.– sestra obv. R., a poškozeným R. kolega – policista PČR OŘ F. M. – nyní obv. K., přičemž v „Záznamu“ je uvedeno, že „řidička osobního automobilu Ford Siera, při couvání z řady zaparkovaných vozidel nezpozorovala po silnici jedoucí osobní automobil BMW 735 L, řidič R. K. a došlo ke střetu vozidla, k odření pravé přední strany osobního automobilu BMW zadním nárazníkem Ford Siera“, zatímco v Dotazníku pojištěného K., který podal Č. p. dne 1. 2. 2000 ve F. – M. a uplatnil pojistné plnění na částku 16.300,- Kč uvádí, že k nehodě došlo tím, že řidička J. při couvání narazila do stojícího vozidla BMW, avšak dle zakázkového listu dodaného pojišťovně dne 14. 3. 2000 je opravená druhá strana vozidla – tedy levá, ač poškozena měla být pravá, jak uvedeno v „Záznamu o malé dopravní nehodě“, a jsou zde další rozpory.

Za tyto trestné činy a za trestnou činnost, stran níž zůstal napadený rozsudek nezměněn /návod a pomoc podle § 10 odst. 1 písm. b), c) tr. zákona k trestnému činu krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zákona a trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) tr. zákona/ byl J. R. odsouzen podle § 247 odst. 2 tr. zákona za použití § 35 odst. 1 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání 20 měsíců. Podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zákona byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 let.

Jinak zůstal napadený rozsudek ohledně obviněného J. R. nezměněn.

Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný ve lhůtě podle § 265e tr. řádu dovolání, ve kterém napadá výrok pod bodem č. 1 rozsudku soudu prvého stupně a také výrok soudu odvolacího, který se o tento výrok opírá a z něhož vychází i výrok o uloženém trestu. Obviněný ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu tvrdí, že napadené rozhodnutí je založeno na nesprávném právním posouzení skutku. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku uvádí, že soud nemohl skutek objektivně posuzovat, že provedené důkazy byly ve vzájemném rozporu a že je soud nesprávně hodnotil a také že v neprospěch obviněného vzal soud v potaz důkaz výslechem obviněného V. z přípravného řízení, který byl důkazem nepoužitelným. Ačkoli obviněný neformuluje samostatně petit svého dovolání, z textu jeho mimořádného opravného prostředku vyplývá, že navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí obou soudů, která se váží k výroku pod bodem 1 z rozsudku soudu prvého stupně.

K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. V prvé řadě upozorňuje na skutečnost, že obviněný napadá především rozhodnutí soudu prvního stupně, což by mělo znamenat, že tento mimořádný opravný prostředek je z hlediska ustanovení § 265a odst. 1 tr. řádu nepřípustný. Současně však konstatuje, že dovolatel vyjadřuje nespokojenost i s rozhodnutím soudu druhého stupně. Proto pro případ, že by bylo podané dovolání posouzeno jako přípustné, věnuje se jeho obsahu z hlediska naplnění použitého dovolacího důvodu. Vyslovuje názor, že dovolatel napadá výhradně skutková zjištění soudu, což není v souladu ani s uplatněným dovolacím důvodem dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ani s žádným jiným ze zákonných dovolacích důvodů; proto navrhuje, aby dovolání bylo odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle § 265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních § 265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. řádu).

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Ačkoli v dovolání chybí výslovný odkaz na výše uvedené ustanovení tr. řádu, z obsahu dovolání je zřejmé, že obviněný v něm formálně uplatňuje zmíněný dovolací důvod. Současně však je z odůvodnění dovolání také zřejmé, že dovolatel svoje námitky staví pouze na tom, že nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudu, zpochybňuje způsob provádění důkazů a prosazuje odlišné hodnocení důkazů, než ke kterému dospěly soudy obou stupňů při zjišťování skutkového stavu. Tím, že se obviněný cestou dovolání domáhá nepřípustného přezkoumání skutkových zjištění, usiluje o navození takové procesní situace, jako by dovolací soud byl soudem třetího stupně.

V této souvislosti je nutno připomenout, že případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je nutno důsledně odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Zákon tak v citovaném ustanovení jednoznačně vymezuje předmětný dovolací důvod jako důvod hmotně právní. To znamená, že dovolací soud je povinen vycházet ze skutkového zjištění nalézacího, resp. odvolacího soudu a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotit správnost hmotně právního posouzení.

Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s ustanovením § 265f odst. 1 tr. řádu v dovolání formálně odkázat na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, přičemž však na druhé straně také musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům, předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu. V posuzovaném případě použité námitky dovolatele uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají a nelze tedy míti za to, že je dovolání podáno z důvodů odpovídajících ustanovení § 265b tr. řádu.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného J. R. odmítá. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

Poučení:Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný

prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 16. února 2005

Předseda senátu:

Mgr. Josef H e n d r y c h