Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
30 C 122/2021
Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl samosoudcem Mgr Janem Koberou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 5 168,29 Kč
takto:
I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 5 000 Kč, zamítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 168,29 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 5 000 Kč, zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 168,29 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 5 168,29 Kč. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, spol. právnická osoba, IČO (nyní právě již zaniklá společnost z důvodu fúze sloučením s nástupnickou spol. právnická osoba, IČO, tedy žalobkyní), a žalovaným byla uzavřena smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací číslo. Na základě této smlouvy bylo žalovanému za účelem užívání služeb rovněž pronajato přijímací zařízení zařízení anonymizována čtyři slova: číslo příjmení: anonymizováno). K ukončení smlouvy došlo na základě výpovědi dané dne 31. 5. 2018 žalovaným po uplynutí výpovědní lhůty, a to v souladu všeobecnými smluvními podmínkami dne datum. Žalovaný tak měl podle všeobecných smluvních podmínek povinnost při ukončení smlouvy vrátit právní předchůdkyni žalobkyně pronajaté přijímací zařízení určené k využívání veřejně dostupných služeb elektronických komunikací. V případě porušení této povinnosti pak podle smluvních podmínek mělo vzniknout právní předchůdkyni žalobkyně právo na úhradu smluvní pokuty. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný pronajaté zařízení v rozporu se svými povinnostmi nevrátil, nárokuje žalobkyně podle všeobecných smluvních podmínek smluvní pokutu v celkové výši 5 000 Kč. Dále žalobkyně nárokuje úhradu dlužného nájemného ve výši 168,29 Kč, které bylo žalovanému řádně vyúčtováno. Žalovaný ničeho nezaplatil, ačkoliv byl vyzván předžalobní upomínkou.
2. Žalovaný zůstal nečinný a k podané žalobě se nevyjádřil.
3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen o. s. ř.), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč. Soud proto postupoval podle § 157 odst. 4 o. s. ř. a z předložených listin (smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací číslo z dat 18. 1. 2016, 21. 7. 2016 a 27. 9. 2016, všeobecné podmínky, ceník služeb, zakázkový list ze dne 21. 1. 2016, zakázkový list ze dne 10. 6. 2016, zakázkový list ze dne 22. 7. 2016, zakázkový list ze dne 29. 9. 2016, zakázkový list ze dne 3. 8. 2018, vyúčtování číslo vyúčtování číslo vyúčtování číslo výpověď smlouvy ze dne 31. 5. 2018, předžalobní upomínka ze dne 12. 5. 2020, včetně podacího archu, výpis z obchodního rejstříku žalobkyně) učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel smlouvu číslo o poskytování veřejně dostupných služeb elektronický komunikací, přičemž na základě jejího znění ze dne 27. 9. 2016 mu bylo poskytnuto připojení k internetu a za účelem využívání služeb bylo žalovanému rovněž pronajato koncová zařízení zařízení anonymizována čtyři slova: číslo příjmení: anonymizováno) za měsíční nájemné ve výši 98,99 Kč, přičemž zařízení převzal a služby začal skutečně využívat, jak vyplývá ze zakázkových listů. Žalovaný opakovaně nezaplatil nájemné za pronajaté zařízení, které bylo žalovanému vyúčtováno celkovou částkou 168,29 Kč (2x 98,99 Kč nájemné a následně vyúčtovaná sleva v celkové výši 29,69 Kč). Po obdržení výpovědi smlouvy a uplynutí výpovědní lhůty dne datum vznikl právní předchůdkyni žalobkyně nárok na vrácení pronajatého zařízení s tím, že jinak bude vymáhána smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč. Žalovaný pronajaté zařízení nevrátil. Žalovaný ničeho neuhradil, ačkoliv byl vyzván předžalobní upomínkou. Žalovaným nebylo tvrzeno, tím méně prokázáno, že by dlužnou částku, byť alespoň zčásti, uhradil, příp. že by pronajaté zařízení vrátil.
5. S odkazem na ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. soud posoudil skutkový stav po právní stránce takto: Smlouvu číslo uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně (podnikatelem vystupujícím v rámci své podnikatelské činnosti) a žalovaným (spotřebitelem), soud hodnotí, jako smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací. Smlouva byla uzavřena jako spotřebitelská ve smyslu § 1810 a násl. zákona č. 89/2012. Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.).
6. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
7. Za porušení povinnosti vrátit řádně a včas koncové zařízení+ po skončení smlouvy byla mezi účastníky smlouvy ujednána smluvní pokuta (čl. 7 6. VOP) ve výši podle ceníku
(5 000 Kč/zaříze). Po právní stránce jde o sjednání smluvní pokuty podle § 2048 o. z. Soud se však s ohledem na spotřebitelský charakter smlouvy zabýval otázkou, zda k uvedenému ujednání přihlédnout.
8. Podle § 1812 o. z. lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější (odst. 1). K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje (odst. 2).
9. Podle § 1813 o. z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.
10. Podle nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 11. 11. 2013 sp. zn. ústavní nález musí obecné soudy vždy zohlednit ústavní aspekt materiální rovnosti mezi spotřebitelem a dodavatelem (projevující se v rovině podústavního práva jako ochrana spotřebitele), tzn. princip důvěry a poctivosti ve smluvních vztazích. V praxi se zásada poctivosti přitom projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný. Například smluvní ujednání musí mít dostatečnou velikost písma, nesmějí být ve výrazně menší velikosti než okolní text či nesmějí být umístěna v oddílech, které vzbuzují dojem nepodstatného charakteru. Pro úplnost je třeba dodat, že v citované věci Ústavní soud uzavřel, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis).
11. V projednávané věci soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně porušila shora uvedenou zásadu rovnosti a poctivosti, když ujednání o smluvní pokutě je sice uvedeno ve smlouvě, avšak až na samém konci smluvního formuláře (v prohlášení účastníka) a výrazně menším písmem než ostatní smluvní obsah (jako např. jméno a bydliště žalované). Navíc je třeba zdůraznit, že ve smlouvě není uvedena výše smluvní pokuty, ale pouze odkaz na ceník. Ujednání o smluvní pokutě je tak zakázaným ujednáním k újmě spotřebitele (§ 1813 o. z.) a soud k němu nepřihlédl (§ 1812 odst. 2 o. z.). Z uvedených důvodů žalobu co do požadovaného nároku na zaplacení smluvní pokuty v celkové výši 5 000 Kč zamítl (výrok I. tohoto rozsudku).
12. Soud žalobkyni přiznal náhradu na zaplacení dlužného nájemné ve výši 168,29 Kč s odkazem na ustanovení § 2201 a násl. o. z., neboť uzavřená smlouva obsahovala ujednání o pronájmu zařízení. (výrok II. tohoto rozsudku).
13. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. l o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů řízení potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Vzhledem však k tomu, že žalovanému, který byl ve sporu úspěšnější (v rozsahu 96,74 % oproti úspěchu žalobkyně v rozsahu 3,26 %), žádné náklady nevznikly, soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.
14. O třídenní lhůtě ke splnění povinnosti bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.