Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 1800/2004

U S N E S E N Í

I. Dovolání povinného se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Na návrh oprávněného Okresní soud v Karviné – pobočka Havířov usnesením ze dne 3.11.2003, č.j. -2, nařídil podle vykonatelného rozsudku Okresního soudu v Karviné-pobočka v Havířově ze dne 24.4.2003, č.j. -29, výkon rozhodnutí „vyklizením bytu povinného č. 33, sestávajícího z kuchyně a jednoho pokoje s příslušenstvím, nacházejícího se v domě č.p. 606 na ulici O. 8 v H.“, a rozhodl, že povinnému se ukládá zaplatit oprávněnému náklady řízení ve výši 1.030,- Kč.

K odvolání povinného Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 30.1.2004, č.j. -11, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že oprávněný nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Vycházeje z toho, že výkon rozhodnutí v projednávané věci byl podložen pravomocným rozhodnutím soudu (rozsudkem Okresního soudu v Karviné-pobočky v Havířově ze dne 24.4.2003, č.j. -29, jímž byla povinnému uložena povinnost vyklidit předmětný byt do 15 dnů od právní moci rozsudku, který nabyl právní moci dne 23.9.2003), které je po stránce materiální i formální vykonatelné, stejně jako soud prvního stupně dospěl k závěru, že podmínky pro nařízení a provedení výkonu rozhodnutí vyklizením bytu povinným bez zajištění náhrady jsou splněny ( ).

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal povinný z důvodů uvedených v ustanovení , b) (neboť řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci) dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení ve spojení s ustanovením Namítá, že „v průběhu realizace výkonu rozhodnutí nebyla zajištěna spravedlivá ochrana práv a oprávněných zájmů účastníků“, neboť povinný se nachází ve výkonu trestu odnětí svobody, nemůže se osobně zúčastnit realizace výkonu rozhodnutí, zajistit si uložení svých osobních věcí nacházejících se v předmětném bytě na jiné místo, případně se dohodnout s oprávněným na smírném řešení. Povinný má dále zato, že „nařízení výkonu rozhodnutí vůči jeho osobě není v souladu s dobrými mravy“; zdůrazňuje, že „je v tíživé situaci, po návratu z výkonu trestu odnětí svobody nebude mít kde bydlet a jeho zařazení do civilního života bude velice těžké“. Protože podle povinného jde „o takovou právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla doposud vyřešena“, navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení , přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání ( věta první ) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, jsou obsaženy v ustanovení , a v a 3

Dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí [ , a ], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil [ , a ], anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení , a a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu má v rozhodnutí o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí po právní stránce zásadní význam [ , a ].

Povinný dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu ve výroku, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí.

Podle ustanovení , a dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno usnesení o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání povinného proti usnesení odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení , a

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení , a zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [238a odst. 1 písm. c), a ].

Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. ); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení , a ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.

Přípustnost dovolání podle ustanovení 238a odst. 1 písm. c), a není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení 238a odst. 1 písm. c), a , dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu v rozhodnutí o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí po právní stránce zásadní význam skutečně má.

Podle ustanovení nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

Při rozhodování o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí pro vymožení nepeněžitého plnění soud - z hlediska jeho věcného posouzení - zkoumá, zda rozhodnutí, jehož výkon je navrhován (exekuční titul) bylo vydáno orgánem, který k tomu měl pravomoc, zda je vykonatelné po stránce formální a materiální, zda oprávněný a povinný jsou věcně legitimováni, zda je výkon rozhodnutí navrhován v takovém rozsahu, jaký stačí k uspokojení oprávněného, zda vymáhané právo není prekludováno a zda navržený způsob výkonu rozhodnutí není zřejmě nevhodný; způsob výkonu soud určí podle povahy uložené povinnosti. Okolnost, zda povinný uloženou povinnost splnil, popř. v jakém rozsahu, soud při nařízení exekuce nezkoumá; v tomto směru vychází z tvrzení oprávněného.

Při výkonu rozhodnutí soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost rozhodnutí (tj. zda ve věci bylo rozhodnuto v souladu se zákonem); obsahem rozhodnutí (tj. jeho výrokem), jehož výkon se navrhuje, je soud vázán a je povinen z něj vycházet.

Námitka povinného, že „nařízení výkonu rozhodnutí není v souladu s dobrými mravy“, není důvodná.

Otázkou, proč nelze návrh na nařízení výkonu rozhodnutí zamítnout s poukazem na ustanovení § 3 obč. zák., se dovolací soud již zabýval. Byl přijat názor (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28.11.2002, sp.zn. , uveřejněné pod číslem 67 v časopise Soudní judikatura, ročník 2003), že z hlediska případné existence rozporu s dobrými mravy lze posuzovat pouze výkon práv a povinností (formou právních úkonů či faktického chování) účastníků občanskoprávních vztahů, nikoli správnost rozhodnutí soudu; to je aktem aplikace práva, v jejímž rámci právě soud - v nalézacím řízení - posuzuje, zda k případnému rozporu s morálními pravidly při výkonu práv a povinností v hmotněprávních vztazích došlo. Podání návrhu na nařízení exekuce není výkonem práva ve smyslu obč. zák., nýbrž využitím možnosti poskytnuté oprávněnému procesním předpisem ( ) pro případ, že povinnost uložená exekučním titulem vydaným v nalézacím řízení nebyla splněna dobrovolně.

Dovolatel rovněž namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [ ], a odvolacímu soudu vytýká, že „v průběhu realizace výkonu rozhodnutí nebyla zajištěna spravedlivá ochrana práv a oprávněných zájmů účastníků“, neboť „se nachází ve výkonu trestu odnětí svobody, nemůže se osobně zúčastnit realizace výkonu rozhodnutí, zajistit si uložení svých osobních věcí nacházejících se v předmětném bytě na jiné místo, případně se dohodnout s oprávněným na smírném řešení“.

Dovolání může být podle ustanovení 238a odst. 1 písm. c), a - jak uvedeno již výše - přípustné, jen jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé zásadní význam po právní stránce. Dovolání v tomto případě (má-li rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam) lze podat jen z důvodu, že řízení je postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [srov. ], nebo z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [srov. ]. Z důvodu, že vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, lze rozhodnutí odvolacího soudu napadnout, jen je-li dovolání přípustné podle ustanovení a b) , popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení podle ustanovení a (srov. ). Z výše uvedeného současně vyplývá, že na závěr, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce, lze usuzovat jen z okolností, uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení , a že k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení nebo ustanovení nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení , přihlédnuto.

Případnou existencí dovolatelem tvrzených vad, které by mohly představovat (kdyby byly důvodné) vady řízení ve smyslu ustanovení , případně zmatečnostní vady ve smyslu ustanovení , se dovolací soud nemohl zabývat, neboť tyto vady by samy o sobě nemohly přivodit závěr o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí [ ].

Vzhledem k tomu, že odvolací soud při právním posouzení věci vycházel z ustálené judikatury soudů a že kritika usnesení odvolacího soudu z hlediska dovolacího důvodu podle ustanovení § 241 odst. 2 písm. a) nemůže být - jak již uvedeno výše - způsobilým podkladem pro závěr o zásadním významu napadeného usnesení po právní stránce, je nepochybné, že dovolání povinného proti usnesení odvolacího soudu není přípustné ani podle ustanovení

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání povinného podle ustanovení věty první a - aniž by se mohl věcí dále zabývat - odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, , a části věty před středníkem , neboť povinný nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu svých nákladů právo a oprávněnému v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 15. února 2005

JUDr. Mojmír Putna, v. r.

předseda senátu