Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Odo 365/2004

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10.12.2002, čj. -95, kterým soud prvního stupně zamítl návrh na vyslovení neplatnosti všech usnesení valné hromady Č. p. a.s. (dále jen „společnost“) konané dne 24.6.1997.

Navrhovatel podal proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, přičemž namítal, že rozhodnutí trpí vadami dle ustanovení a d) (dále též jen „ “). Konkrétně napadá především posouzení dohody o jednání ve shodě uzavřené mezi akcionáři společnosti dne 19.6.1996, výklad ustanovení obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) odvolacím soudem (zejména pokud jde o závěr, že dohody o jednání ve shodě učiněné v období od 30.5.1996 do 30.6.1996 nepodléhaly oznamovací povinnosti podle obch. zák. a dále pak, že zákaz výkonu hlasovacích práv trvá nejvýše jeden rok od prvního dne porušení informační povinnosti bez ohledu na to, kdy bylo oznámení učiněno) a také závěr odvolacího soudu, že dohoda o jednání ve shodě ve věci volby členů představenstva a dozorčí rady se týkala pouze valné hromady konané dne 20.6.1996 a hlasováním na této hromadě byla dohoda zcela konsumována. Pokud jde o přípustnost dovolání, dovozuje ji dovolatel ze skutečnosti, že rozhodnutí odvolacího soudu je rozhodnutím měnícím. Tvrdí, že jak je patrné z odůvodnění jeho rozhodnutí, soud prvního stupně dospěl k závěru, že akcionáři společnosti nejednali ve shodě a odvolací soud naopak uzavřel, že akcionáři ve shodě jednali. S ohledem na výše uvedené dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a též rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně.

Odpůrkyně ve vyjádření k dovolání snáší argumenty, že napadené usnesení není usnesením měnícím a proti dovolacím důvodům navrhovatele.

Podle části dvanácté, hlavy I., bodu 17., , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů (jak tomu bylo v i v této věci vzhledem k ustanovení části dvanácté, hlavy I. bodu 13., ) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle ve znění účinném před 1.1.2001 - dále též jen „ “).

Dovolání není přípustné.

Podle dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon - ohledně rozsudku v ustanoveních , a - připouští.

Dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu je přípustné podle ustanovení (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém). Vady vyjmenované v , k nimž dovolací soud přihlíží i z úřední povinnosti ( věta druhá ), však nebyly v dovolání namítány a nevyplývají ani z obsahu spisu.

Přestože rozsudek ze dne 10.12.2002 je druhým rozsudkem soudu prvního stupně v této věci (první rozsudek je ze dne 1.4.1999), není dovolání přípustné ani podle ustanovení , neboť odvolací soud ve svém druhém rozhodnutí nerozhodl jinak, než v rozhodnutí prvním. Podle není dovolání přípustné rovněž, neboť odvolací soud výrokem rozsudku přípustnost dovolání nevyslovil ( ) a navrhovatel návrh na vyslovení přípustnosti dovolání nepodal ( ).

Zbývá určit, zda je dovolání přípustné podle , jehož se navrhovatel jako jediného dovolává.

Podle tohoto ustanovení je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Přípustnost dovolání proti měnícímu rozsudku je založena na zásadě diformity (nesouhlasnosti) rozhodnutí odvolacího soudu a soudu prvního stupně. O nesouhlasná rozhodnutí jde tehdy, jestliže okolnosti významné pro rozhodnutí věci byly posouzeny soudy obou stupňů rozdílně, takže práva a povinnosti stanovené účastníkům rozhodnutími jsou podle jejich závěrů odlišná. Pro závěr, že rozsudek je měnící není rozhodující to, jak odvolací soud formuloval rozsudečný výrok či uvedl-li v odůvodnění rozsudku, že postupoval podle nebo Rozhodujícím hlediskem není ani to, zda odvolací soud považoval rozhodnutí soudu prvního stupně za věcně správné nebo nesprávné, nýbrž to, zda odvolací soud posoudil práva a povinnosti v právních vztazích účastníků po obsahové stránce jinak, než soud prvního stupně (srov. též rozhodnutí uveřejněné pod číslem 52/1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

V posuzované věci se dovolatel domáhá prohlášení usnesení valné hromady společnosti ze dne 24.6.1997 za neplatné z důvodu nesplnění oznamovací povinnosti akcionáři společnosti jednajícími ve shodě. Ačkoli odvolací soud posoudil rozdílně povahu dohody ze dne 19.6.1996, soudy obou stupňů dospěly ke shodnému závěru, že při přijímání napadeného usnesení valné hromady mohli výše zmiňovaní akcionáři vykonávat hlasovací práva spojená s jejich cennými papíry. Rozdílnost právního posouzení tak neměla vliv na vymezení konkrétního právního vztahu (možnost výkonu hlasovacího práva) a co do vymezení práv a povinností účastníků řízení tedy nejsou rozhodnutí soudů obou stupňů nesouhlasná.

Dovolání tedy není přípustné ani podle Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), podle a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením , a věty prvé (per analogiam). Proto dovolací soud přiznal společnosti náhradu nákladů dovolacího řízení podle ustanovení , , , a a paušální náhradu nákladů řízení podle

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Jestliže povinný nesplní dobrovolně co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat jeho výkonu.

V Brně 9. února 2005

JUDr. Ivana Štenglová, v.r.

předsedkyně senátu