Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Tdo 1462/2004

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 19. 5. 2004, sp. zn. , byl obviněný uznán vinným celkem sedmi trestnými činy, a to: ad I. maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. d) tr. zák., ad II. – V. krádeže podle § 247 odst. 1 spáchanými různými formami uvedenými pod písm. a), b) c) a e) tr. zák., v jednom případě dílem dokonaným a dílem nedokonaným podle § 8 odst. 1 tr. zák., ad VI. ublížení na zdraví podle § 222 odst. 1 tr. zák. ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák., a poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák. Za to byl odsouzen podle § 222 odst. 1 tr. zák. a § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na 3 ½ roku, pro jehož výkon byl zařazen podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto také o uplatněných nárocích poškozených na náhradu škody. Podle § 226 písm. c) tr. ř. byl pak obviněný zproštěn obžaloby pro skutky kvalifikované jako pokračující trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák.

Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 4. 8. 2004, sp. zn. , bylo odvolání obviněného proti celému výroku o vině, výroku o trestu i náhradě škody, zamítnuto podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné.

Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný řádně a včas dovolání z důvodu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., které směřuje toliko proti rozhodnutí o jeho vině trestným činem ublížení na zdraví ve stádiu pokusu podle § 8 odst. 1 k § 222 odst. 1 tr. zák. a v důsledku toho i do výroku o trestu. Namítá, že daný skutek nevykazuje zákonné znaky trestného činu jímž byl uznán vinným, a to pro neexistenci zavinění a hrozícího těžkého následku. Pokud jde o zavinění namítá, že automobil použil jedině k tomu, aby se z místa co nejdříve vzdálil a nikoliv jako zbraň k napadení poškozeného, který mu do dráhy rozjetého automobilu vběhl. Nelze proto učinit závěr o jeho srozumění s možným následkem /§ 4 písm. b) tr. zák./. V inkriminované době se soustředil pouze na svůj únik a jeho rozpoznávací schopnost byla podstatně snížena, což při posuzování míry zavinění nelze opomenout. Ze zjištěného skutkového stavu tak podle jeho názoru nevyplývá, že by jednal byť v nepřímém úmyslu způsobit těžkou újmu na zdraví třetí osobě. Současně, že z něj nelze jednoznačně odvozovat ani těžký následek bez dalšího pouze z jízdy automobilem, aniž by to bylo objektivizováno odborným posudkem. Navrhl proto, aby usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno, pokud jím byl ponechán nedotčený výrok o vině trestným činem těžkého ublížení na zdraví podle § 8 odst. 1 a § 222 odst. 1 tr. zák. a výrok o trestu, jakož i jemu předcházející rozsudek soudu I. stupně ve výroku o vině tímto trestným činem a ve výroku o trestu.

Státní zástupce Nejvyššího státní zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedl, že námitky obviněného vychází z jeho verze skutkového děje, že mu poškozený neočekávaně vběhl do dráhy rozjetého vozu. Na základě této verze pak namítá absenci subjektivní stránky. Tyto námitky ale nespadají pod použitý důvod dovolání a jsou proto irelevantní ty námitky, které směřují výhradně proti nesprávnosti samotných skutkových zjištění. Protože obviněný nepochybně věděl, že v důsledku svého jednání může poškozeného srazit a způsobit mu vážná zranění, soudy správně dovodily, že jednal v nepřímém úmyslu podle § 4 písm. b) tr. zák. Navrhl proto, aby bylo dovolání odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Pokusu trestného činu ublížení na zdraví podle § 8 odst. 1 k § 222 odst. 1 tr. zák. se obviněný (stručně řečeno) dopustil podle rozsudku soudu I. stupně tím (bod VI.), že bezprostředně poté, co byl přistižen při krádeži, snažil se z místa utéci a odjet svým osobním automobilem zn. Opel Rekord, prudce se rozjel proti F. Z., který se ho snažil zastavit máváním rukama a hlasitým voláním, na což však nereagoval a ještě zrychlil jízdu čelně proti běžícímu F. Z., kterého by tak srazil na zem, a přestože tento uskočil, částečně jej odrazil přední částí vozidla na zem.

Soud I. stupně ohledně právní kvalifikace jednání obviněného z hlediska subjektivní stránky uvedl, že obviněný se zvyšující rychlostí rozjel přímo proti F. Z. a za situace, kdy už ani neměl možnost případnou srážku ovlivnit, přičemž k ní nedošlo v plné míře jen pro prudký obranný manévr poškozeného, a z toho, že i přesto došlo ke kontaktu vozidla s poškozeným, lze jasně dovodit, že možnost závažného střetu byla jen otázkou minimálních vzdáleností v centimetrech. Tyto skutkové okolnosti případu jednoznačně potvrzují správnost právního závěru soudu I. stupně, že obviněný jednal v nepřímém úmyslu způsobit poškozenému těžkou újmu na zdraví podle § 4 písm. b) tr. zák., když musel být srozuměn s tím, že v případě sražení poškozeného automobilem tento může utrpět závažná poranění. Zvláště pak za situace, kdy se obviněný prudce rozjel proti poškozeném a navíc ještě zvýšil rychlost jízdy čelně proti němu. Ač tedy přímým úmyslem obviněného bylo uniknout z místa kde byl přistižen při trestné činnosti, snažil se tento svůj cíl zrealizovat i za cenu toho, že poškozeného s vozidlem srazí a způsobí mu těžká zranění, přičemž mu bylo zcela lhostejné, zda takovýto následek způsobí nebo nezpůsobí. Za dané situace také soud odvolací správně dospěl k závěru o srozumění obviněného s tím, že poškozeného srazí vozidlem a může mu tak způsobit těžké poranění.

Nelze se také ztotožnit s tvrzením obviněného, že jeho rozpoznávací schopnost byla podstatně snížena a tím, i míra jeho zavinění. Jednak takovémuto závěru nic ve věci nenasvědčuje a nejsou v tomto směru žádné pochybnosti, přičemž z obsahu dovolání je zřejmé, že podle obviněného k snížení této jeho schopnosti mělo dojít v důsledku toho, že se soustředil pouze a jedině na svůj únik. Takováto skutečnost je ale z hlediska jeho příčetnosti bezvýznamná.

Totéž pak platí i o námitce, že nelze jednoznačně dovozovat ani těžký následek pouze z jízdy automobilem. Možnost vzniku těžkého ublížení na zdraví soudy správně dovodili z toho, že obviněný se jednak rozjel a pak ještě zrychlil jízdu čelně proti poškozenému. V takovémto případě, s ohledem na hmotnost a destrukční účinky vozidla, pokud by poškozený prudce neuskočil a došlo by k jeho sražení, je obecně známou skutečností možnost vzniku vážných zranění ohrožujících nejen jeho zdraví ale i život. Zjišťování možnosti takovéhoto následku proto nevyžaduje objektivizování odborným posudkem.

Protože již z rozsudku soudu I. stupně je zřejmé, že námitky obviněného jsou neopodstatněné a zabýval se jimi řádně již také soud odvolací, bylo dovolání odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 8. února 2005

Předseda senátu:

JUDr. Michal Mikláš