Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 1862/2004

U S N E S E N Í

I. Dovolání povinné 1) se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Na návrh oprávněné Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 29. 11. 2001, č. j. -5, ve znění usnesení ze dne 13. 5. 2002, č. j. -11, nařídil podle vykonatelného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27. 4. 2000, č. j. -13, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 10. 10. 2000, č. j. -22, výkon rozhodnutí vyklizením povinných z bytu č. 55 v pátém poschodí domu čp. 1355, v P., první kategorie, o dvou pokojích a kuchyni s příslušenstvím a provedení výkonu rozhodnutí vystěhováním povinných a všech, kdo s nimi bydlí na základě jejich práva, a jejich věcí bez náhrady; zároveň povinným uložil nahradit oprávněné společně a nerozdílně náklady na nařízení výkonu rozhodnutí, které určil částkou 3.500,- Kč. Povinného 2) označil „B. C.“.

K odvolání povinných Městský soud v Praze usnesením ze dne 16. 8. 2002, č. j. 51 Co 341, 342/2002-20, usnesení soudu prvního stupně ve znění opravného usnesení ze dne 13. 5. 2002 potvrdil a rozhodl, že povinní jsou povinni zaplatit oprávněné náklady odvolacího řízení ve výši 1.325,- Kč. Povinného 2) opět označil „B. C.“.

V dovolání proti usnesení odvolacího soudu povinná 1) namítá, že výkon rozhodnutí byl navržen a povolen proti někomu jinému, než kdo je určen ve vykonávaném rozhodnutí. Ve vykonávaném rozhodnutí (rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4, č. j. -13, potvrzeném rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. -22) jsou označeni a určeni, jako povinní vyklidit „předmětný byt“, žalovaní „manželé M. C.“. V návrhu na nařízení tohoto výkonu rozhodnutí je však navrhováno, aby byl výkon rozhodnutí nařízen proti „M. C., a B. C.,“; proti stejně označeným osobám byl také výkon rozhodnutí vyklizením bytu nařízen a odvolací soud usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí proti takto označeným osobám potvrdil. Proti jinému, než kdo je v rozhodnutí označen jako povinný, lze nařídit a provést výkon rozhodnutí, jen jestliže je prokázáno, že na něj přešla povinnost z rozhodnutí, přičemž takový přechod lze prokázat jen u vydanou nebo ověřenou státním orgánem nebo notářem, pokud nevyplývá přímo z právního předpisu. Přechod povinností však nebyl v tomto řízení vůbec uplatněn a nebyl prokazován. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud usnesení „obou soudů“ zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Oprávněná navrhla, aby dovolání bylo jako nedůvodné zamítnuto. V projednávané věci jde pouze o písařskou chybu, neboť ze všech okolností a důkazů je zřejmé, že rozhodnutí směřuje proti manželům C., obývajícím byt č. 55.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení

, přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání ( věta první ) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, jsou obsaženy v ustanovení § 238a odst. 1 písm. c),

a v a 3

Dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí [ , a ], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil [ , a ], anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení , a a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu má v rozhodnutí o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí po právní stránce zásadní význam [ , a ].

Povinná 1) dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu ve výroku, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí.

Podle ustanovení , a dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno usnesení o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání povinné proti usnesení odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení , a

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení , a zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [238a odst. 1 písm. c), a ].

Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. ); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení , a ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.

Přípustnost dovolání podle ustanovení 238a odst. 1 písm. c), a není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení , a , dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu v rozhodnutí o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí po právní stránce zásadní význam skutečně má.

Dovolání může být podle ustanovení 238a odst. 1 písm. c), a - jak uvedeno již výše - přípustné, jen jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé zásadní význam po právní stránce. Dovolání v tomto případě (má-li rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam) lze podat jen z důvodu, že řízení je postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [srov. ], nebo z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [srov. ]. Z důvodu, že vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, lze rozhodnutí odvolacího soudu napadnout, jen je-li dovolání přípustné podle ustanovení a b) , popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení podle ustanovení a (srov. ). Z výše uvedeného současně vyplývá, že na závěr, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce, lze usuzovat jen z okolností, uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení , a že k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení nebo ustanovení nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení , přihlédnuto.

Podle ustanovení proti jinému, než kdo je v rozhodnutí označen jako povinný, nebo ve prospěch jiného, než kdo je v rozhodnutí označen jako oprávněný, lze nařídit a provést výkon rozhodnutí, jen jestliže je prokázáno, že na něj přešla povinnost nebo právo z rozhodnutí.

Přechod povinnosti nebo práva lze prokázat jen u vydanou anebo ověřenou státním orgánem nebo notářem, pokud nevyplývá přímo z právního předpisu ( ).

Z citovaných ustanovení vyplývá - v tom lze s dovolatelkou souhlasit – že nejde-li o výjimku podle ustanovení , lze výkon rozhodnutí nařídit jen proti tomu, kdo je ve vykonávaném rozhodnutí označen jako povinný. Souhlasit však nelze s námitkou, že v projednávané věci byl skutečně výkon rozhodnutí nařízen proti někomu jinému, než kdo byl jako povinný označen ve vykonávaném rozhodnutí.

Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, v písemném vyhotovení rozsudku se po slovech „Jménem republiky“ uvede označení soudu, jména a příjmení soudců a přísedících, přesné označení účastníků a jejich zástupců, účast státního zastupitelství a Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, označení projednávané věci, znění výroku, odůvodnění, poučení o tom, zda je přípustný opravný prostředek nepočítaje v to žalobu na obnovu řízení a pro zmatečnost, a o lhůtě a místu k jeho podání, poučení o možnosti výkonu rozhodnutí a den a místo vyhlášení. Je-li to možné, uvede se v označení účastníků též jejich datum narození (identifikační číslo).

Podle ustanovení řízení se zahajuje na návrh. Návrh musí kromě obecných náležitostí ( ) obsahovat jméno, příjmení a bydliště účastníků (obchodní firmu nebo název a sídlo právnické osoby, označení státu a příslušné organizační složky státu, která za stát před soudem vystupuje), popřípadě též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí být z něj patrno, čeho se navrhovatel domáhá. Ve věcech vyplývajících z obchodních vztahů musí návrh dále obsahovat identifikační číslo právnické osoby, identifikační číslo fyzické osoby, která je podnikatelem, popřípadě další údaje potřebné k identifikaci účastníků řízení. Tento návrh, týká-li se dvoustranných právních vztahů mezi žalobcem a žalovaným ( ), se nazývá žalobou.

Obě ustanovení se v souladu s ustanovením , vztahují také na řízení o výkon rozhodnutí.

I když ustanovení ohledně označování fyzických osob výslovně neukládá (na rozdíl od ustanovení ) uvádět také datum narození (ukládá, aby byly označeny jménem, příjmením a bydlištěm), není na závadu, je-li účastník označen také dalšími identifikačními znaky, a to proto, že smyslem ustanovení , co se týče účastníků řízení, je přesná identifikace toho, kdo je účastníkem řízení, a to mimo jiné i proto, aby bylo zřejmé, ohledně kterých účastníků bylo řízení zahájeno a ohledně vztahu kterých účastníků má být rozhodnuto. Z uvedeného plyne, že účastník může být v nalézacím řízení i v řízení o výkon rozhodnutí kromě jména, příjmení a bydliště označován datem narození, povoláním a podobně. Je-li účastník označen ještě dalšími identifikačními znaky (mimo ty, jež ustanovení výslovně vyžaduje), neznamená to, že se tím smysl a účel označování účastníků mění. I při označení účastníka dalšími identifikačními znaky jde vždy jen o to, aby přesně, určitě a nezaměnitelně byl identifikován ten, kdo je účastníkem řízení.

V projednávané věci byl jako povinný 2) v návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí označen „B. C.“. Podle obsahu usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí byl také výkon rozhodnutí nařízen proti „B. C.“. Zároveň však jak v návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, tak v usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí, je jako titul pro výkon rozhodnutí označen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27. 4. 2000, č. j. -13, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 10. 10. 2000, č. j. -22. Z údajů uvedených v usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí (jakož i z údajů uvedených v usnesení odvolacího soudu, jež je dovoláním napadeno) je nepochybné, proti komu byl výkon rozhodnutí v této věci nařízen. I když v označení povinného 2) je v datu narození místo ročníku 1963 uvedeno 1966 (den a měsíc narození je uveden shodně s údaji ve vykonávaném rozhodnutí), z ostatních údajů v návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí a v rozhodnutí o nařízení výkonu rozhodnutí je nepochybné, že se oprávněná domáhá vyklizení bytu a že výkon rozhodnutí vyklizením bytu byl nařízen proti B. C. Navíc uvedený údaj o datu narození (nepřesný jen v uvedení roku) v porovnání s ostatními identifikačními údaji nevzbuzuje pochybnosti o tom, proti komu byl výkon rozhodnutí nařízen. Jak správně uvádí ve vyjádření k dovolání oprávněná, „vzhledem ke všem okolnostem a důkazům je zřejmé, že výkon rozhodnutí byl nařízen proti manželům C., obývajícím byt č. 55 v 5. poschodí v domě čp. 1355, v P.“. Vykonávané rozhodnutí (rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27. 4. 2000, č. j. -13, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 10. 10. 2000, č. j. -22) uložilo povinnost k vyklizení bytu stejným osobám. Výkon rozhodnutí tak byl navržen a nařízen proti stejným osobám, jimž byla vykonávaným rozhodnutím povinnost k plnění uložena. Odvolací soud i soud prvního stupně tedy věc posoudily – z hlediska důvodů v dovolání uvedených - správně i po stránce právní.

Z uvedeného vyplývá, že dovolání není přípustné ani z hlediska ustanovení ve spojení s ustanovením a Nejvyšší soud ČR proto dovolání povinné 1) podle ustanovení věty první a – aniž by se věcí mohl dále zabývat – odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, , a části věty před středníkem , neboť povinná 1) nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu svých nákladů právo a oprávněné v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 4. února 2005

JUDr. Mojmír Putna, v.r.

předseda senátu