Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 1776/2004

U S N E S E N Í

I. Dovolání I. D. se zamítá.

O d ů v o d n ě n í :

Na návrh oprávněné Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 30. 6. 2000, č.j. -4, nařídil podle vykonatelného výkazu nedoplatků Pražské správy sociálního zabezpečení č. 3749/99 ze dne 20. února 1999 k uspokojení pohledávky oprávněné v částce 16.791,- Kč výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí povinného.

Odvolání I. D. proti uvedenému usnesení Městský soud v Praze usnesením ze dne 31. 10. 2002, č.j. -26, odmítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Vyšel z toho, že právo odvolání přísluší povinnému, tj. h. s.r.o., který je zároveň totožný se subjektem zavázaným z exekučního titulu, jímž je výkaz nedoplatků Pražské správy sociálního zabezpečení ze dne 20. 2. 1999 č. 3749/99. Odvolání proti usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí však podala I. D. jako fyzická osoba bez údaje o jednání jménem právnické osoby (tato skutečnost vyplývá i z udělené plné moci zástupci), a proto „nutno učinit závěr, že odvolatelka nejednala jménem povinného, ale jménem svým“. Odvolání tak bylo podáno někým, kdo k tomu není oprávněn, a jako takové bylo v souladu s ustanovením odmítnuto.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala I. D. dovolání (zdůrazňujíc, že „veškeré své úkony v této věci činí z opatrnosti“) z důvodu, že řízení bylo postiženo vadou, která mohla vést k nesprávnému rozhodnutí ve věci, že soud nesprávně právně posoudil celou věc a že „nadto nepochybně rovněž rozhodnutí odvolacího soudu, ostatně ani soudu prvního stupně, nevychází ze zjištěného skutkového stavu věci, neboť nemá oporu v provedeném dokazování“. Znovu opakuje, že usnesení o nařízení o výkonu rozhodnutí v této věci nepřevzala jako jednatelka povinného; pouze je přebírala jako osoba odlišná od této jednatelky, která má na věci právní zájem. Usnesení o „nařízení exekuce“ nemohlo být ani nebylo řádně doručeno povinnému, a proto takové usnesení nemohlo nabýt právní moci. Převzala-li usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí dne 22. 3. 2002 právní zástupkyně dovolatelky, která nebyla právní zástupkyní povinného, nelze z toho dovodit, že bylo povinnému doručeno. Vzhledem k obsahu plné moci nebyla a ani nemohla být právní zástupkyně dovolatelky v žádném vztahu k povinnému. Usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí proto nemohlo nabýt právní moci. Soud podle jejího názoru nesprávně vycházel z toho, že bylo povinnému doručeno. „Uvedeným postupem nelze vyloučit, že takovéto řízení je dále postiženo vadou, která měla za následek vydání napadeného usnesení“. Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu, a to v celém jeho rozsahu.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) věc projednal podle ve znění účinném do 31. 12. 2000 (srov. část dvanáctou, hlavu I, bod 17. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony); po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení a že jde o usnesení, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení , přezkoumal napadené usnesení bez jednání ( věta první ) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.

Postup soudu v občanském soudním řízení (včetně řízení odvolacího) je upraven tak, aby byla zajištěna spravedlivá ochrana práv a oprávněných zájmů účastníků ( ) a aby ochrana práv byla rychlá a účinná ( ). Součástí práva na soudní ochranu ( ) je právo podat za stanovených podmínek proti rozhodnutí soudu prvního stupně odvolání a požadovat, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně přezkoumal. Aniž by zkoumal věcnou stránku napadeného rozhodnutí, je odvolací soud povinen odvolání odmítnout

v případech, které jsou taxativně uvedeny v ustanovení až c)

Podle ustanovení odvolací soud odmítne odvolání, které bylo podáno někým, kdo k odvolání není oprávněn.

Podle ustanovení rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. K vadám uvedeným v , a pokud je dovolání přípustné, i k vadám, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, však dovolací soud přihlédne, i když nebyly v dovolání uplatněny.

Pro rozhodnutí, kterým odvolací soud odmítl odvolání podle ustanovení , je určující závěr o tom, že odvolání podala osoba, která není účastníkem řízení a která proto není ve smyslu ustanovení k tomuto procesnímu úkonu oprávněna. Dovolání proti usnesení odvolacího soudu o odmítnutí odvolání podle ustanovení proto může být důvodné jen tehdy, není-li závěr odvolacího soudu o legitimaci k odvolání správný, tedy jestliže ve skutečnosti odvolatelka byla k odvolání oprávněna, nebo trpí-li usnesení odvolacího soudu některou z vad uvedených v ustanovení , popřípadě má-li jiné vady, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí o věci

(o odmítnutí odvolání); k vadám uvedeným v ustanovení nebo k jiným vadám, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je přitom dovolací soud povinen přihlédnout, i když nebyly v dovolání uplatněny.

I. D. ve svém dovolání – jak vyplývá z jeho obsahu – nenamítá, že by byl nesprávný závěr odvolacího soudu, podle kterého není osobou oprávněnou podat odvolání proti usnesení soudu prvního stupně. Naopak, jak sama uvádí, „usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí nepřevzala jako jednatelka společnosti, ale jako osoba odlišná od této jednatelky, která má na věci právní zájem“. Proto nebyla a není účastnicí řízení o výkon rozhodnutí mezi oprávněnou Pražskou správou sociálního zabezpečení a povinným h. s.r.o. Není-li I. D. účastnicí řízení o výkon rozhodnutí, nebyla ani oprávněna podat proti usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí odvolání. Důvody, které dovolatelka ve svém dovolání uplatnila, k závěru o nesprávnosti uvedeného úsudku v usnesení odvolacího soudu nemohou vést. Vzhledem k tomu, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. výše citované ustanovení věty první ), nemohl se dovolací soud za této situace zabývat posouzením správnosti rozhodnutí odvolacího soudu z jiných důvodů. Za tohoto stavu nemohl dovolací soud učinit závěr, že by usnesení odvolacího soudu bylo z hlediska ustanovení nesprávné.

Protože z obsahu spisu nevyplývá, že by usnesení odvolacího soudu bylo postiženo některou z vad uvedených v ustanovení nebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání I. D. podle ustanovení části věty před středníkem zamítl.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, , a věty první , neboť dovolatelka s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a oprávněnému ani povinnému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 4. února 2005

JUDr. Mojmír Putna, v.r.

předseda senátu