Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 2779/2004

U S N E S E N Í

I. Dovolání otce se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Klatovech rozsudkem ze dne 10. dubna 2001, č.j.

-116, rozhodl tak, že se zamítá návrh otce, aby soud nařídil navrácení nezletilé A. T. otci. Současně zamítl návrh otce, aby bylo uloženo matce předat nezletilou otci do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení rozsudku. Rozhodl též o náhradě nákladů řízení, včetně náhrady státem placených nákladů řízení.

K odvolání otce nezletilé Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 6. listopadu 2001, č.j. -163, změnil rozsudek soudu prvního stupně podle ustanovení (dále jen \"\") tak, že nařídil navrácení nezletilé otci s tím, že matka je povinna předat nezletilou do patnácti dnů od doručení písemného vyhotovení rozsudku (současně zamítl návrh na předběžnou vykonatelnost rozsudku). Rozhodl též o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů, včetně náhrady státem placených nákladů řízení.

K dovolání matky nezletilé Nejvyšší soud ČR zrušil rozsudek Krajského soudu

v Plzni ze dne 6. listopadu 2001, č.j. -163, a věc vrátil tomuto soudu

k dalšímu řízení. Dovolací soud především poukázal na tu skutečnost, že odvolací soud nebral v úvahu, že sám dovodil na základě provedeného dokazování možnost nepříznivých následků u nezletilé v případě jejího návratu do místa původního pobytu,

a přesto rozhodnutí o navrácení nezletilé založil na okolnostech, které z hlediska článku 13 písm. b) mezinárodní Úmluvy o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí (dále jen\"Úmluva\"), nejsou právně významné. Odvolací soud tak neposoudil otázku, zda vydání nezletilé A. případně nebrání okolnosti předpokládané článkem 13 písm. b) Úmluvy zákonu přiléhavým způsobem.

Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 8. června 2004, č.j. -290, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího i dovolacího řízení a o náhradě nákladů státu v odvolacím řízení. Odvolací soud vázán výše uvedenými závěry dovolacího soudu a po doplnění důkazního řízení dospěl k závěru, že odvolání otce není důvodné. Z doplněného důkazního řízení vyplynulo, že Civilní soud v Bergamu na základě úředního znaleckého posudku svěřil (zatím nepravomocně) nezletilou A. do péče matky, se kterou stále žije v České republice a kde současně zahájila povinnou školní docházku. Učinil tak po zjištění, že nezletilá A. má k matce stále hluboký citový vztah a že matka pro ni znamená bezpečí a jistotu. I když vztah nezletilé k otci byl shledán stále hlubokým,

s ohledem na konfliktní rozchod rodičů, který ji poznamenal, musí být neustále ujišťována, že její sbližování s otcem pro ni nebude znamenat ztrátu matky. Odvolací soud tedy uzavřel, že při posuzování naplnění okolností předvídaných článkem 13

písm. b) Úmluvy, nelze výše uvedené důvody pominout a je nutno na ně vzít zřetel. Byť tedy nebylo shledáno, že by nezletilá A. měla k otci negativní vztah, který by ji bránil v návratu k otci, tedy do místa jejího původního pobytu, nelze dospět k závěru že její navrácení otci by pro ni nemělo nepříznivé následky. Návrat nezletilé bez matky by nezletilou vystavil psychické újmě, s matkou by se dostala do nesnesitelné situace, neboť by byla vystavena konfliktnímu prostředí, když rodiče s ohledem na vypjaté vztahy nejsou schopni takové vzájemné komunikace, která by postrádala prvky averze

a vzájemného napadání. Odvolací soud tak došel k závěru, že skutečnosti předvídané článkem 13 písm. b) Úmluvy, pro které není soud povinen nařídit navrácení nezletilé A. do místa bydliště otce v Itálii, byly prokázány.

Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 18. srpna 2004, přičemž zástupci otce nezletilé byl doručen téhož dne.

Proti uvedenému rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 8. června 2004 podal otec nezletilé dne 18. října 2004 včasné dovolání, jehož přípustnost odvozuje

z ustanovení odst. l písm. c) Jako dovolací důvod uvádí, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (ust. ), neboť spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolatel především zdůrazňuje, že napadené rozhodnutí popírá samotný princip mezinárodní úmluvy, jejímž základním bodem je, že případné rodinné problémy se mají řešit v místě, kde vznikly,

a nikoliv únosem vlastního dítěte. V celém průběhu řízení byly předkládány jednotlivé posudky, které prokázaly, že nezletilá je citově vázána na matku a že zároveň má stále hluboký vztah k otci. Bylo tedy na matce, aby prokázala ve smyslu článku 13 odst. b) Úmluvy, že je zde vážné nebezpečí, že návrat do Itálie by dítě vystavil fyzické nebo duševní újmě nebo je jinak dostal do nesnesitelné situace. Toto však matka podle dovolatele nikdy neprokázala.

Z výše uvedených důvodů dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud ČR zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu a vrátil mu věc k dalšímu řízení.

Ostatní účastníci se k uvedenému dovolání nevyjádřili.

Dovolání otce nezletilé není přípustné

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Dovolání je podle ustanovení přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu

- jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé ( ),

- jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak, než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil ( ),

- jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle poslední z již uvedených možností, a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam ( ).

S ohledem na zjištění obsahu spisu je třeba dovodit, že v této věci není přípustnost dovolání založena ustanovením a b) , neboť napadeným rozsudkem nebyl změněn rozsudek soudu prvního stupně, resp. rozsudku soudu prvního stupně nepředcházel jiný, a odvolacím soudem později zrušený rozsudek téhož soudu.

Z uvedeného tedy vyplývá, že přípustnost dovolání v označené věci by

při splnění zákonných předpokladů mohla být založena jedině v případě, pokud by dovolací soud dospěl k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí ve věci samé má

po právní stránce zásadní význam ( ). Tak tomu však

v posuzované věci ve skutečnosti není.

Již zmíněným ustanovením procesní předpis umožňuje dovolacímu soudu uvážit, zda význam rozhodnutí vyžaduje v konkrétní věci jeho přezkoumání v dovolacím řízení. Přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu tímto způsobem má přesto v zásadě povahu výjimečného opatření, a je vyhrazeno jen

pro řešení závažných právních otázek, přičemž je nezbytné, aby šlo o takové otázky, které se staly vlastním právním podkladem rozhodnutí odvolacího soudu.

Pokud se týče samotného dovolacího důvodu zmíněného v předchozím odstavci, pak je třeba zkoumat, zda rozhodnutí skutečně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tím se především míní, že soudem byl aplikován nesprávný právní předpis, případně, že sice soud užil odpovídající předpis, avšak nepřiléhavě jej na daný případ vyložil. Jak vyplývá z obsahu spisu, o žádnou z takových eventualit se v souzené věci nejedná.

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Je skutečností (přičemž dovolatel ji sám ve svém dovolání - byť kriticky - zmiňuje), že k otázce aplikace článku 13 Úmluvy (konkrétně článku 13 písm. b/ této Úmluvy) se v této věci vyjádřil Nejvyšší soud České republiky již v předchozím svém rozsudku ze dne 29. ledna 2004, č.j. - 273. Odvolací soud v nyní dovoláním otce napadeném rozsudku při svém rozhodování z právního názoru vysloveného dovolacím soudem vycházel, kdy s ohledem na konkrétní skutková zjištění odpovídajícím způsobem aplikoval příslušná ustanovení zmíněné Úmluvy. Z tohoto pohledu proto není možnost napadené rozhodnutí odvolacího soudu kvalifikovat jako rozhodnutí mající ve věci samé po právní stránce zásadní význam ( ).

Kromě toho značná část výtek dovolání se váže k otázce, zda matka unesla důkazní břemeno ve vztahu k tvrzení, že by případný návrat do Itálie vystavil dítě fyzické nebo duševní újmě nebo je jinak dostal do nesnesitelné situace. Jestliže odvolací soud ve svém rozhodnutí dospívá k faktickému závěru, že tomu tak je, pak výtky dovolatele zde současně zdůrazňují ve své podstatě dovolací důvod ve smyslu ustanovení , který však v souvislosti s úvahami ve smyslu ustanovení a odst. 3 není možno užít.

Z uvedených důvodů tedy nelze považovat napadené rozhodnutí za rozhodnutí po právní stránce zásadního významu, jak to má na mysli ustanovení a odst. 3

Dovolací soud proto uvážil, že přípustnost dovolání otce nezletilé v této věci tedy není založena na základě ustanovení , resp. ani na podkladě ustanovení , a , když nejsou naplněny předpoklady obsažené v těchto ustanoveních. Protože tak není dán žádný z případů přípustnosti dovolání, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) proto toto dovolání jako nepřípustné odmítl ( ve spojení s téhož zákona). Rozhodoval, aniž nařídil jednání ( věta první ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením věta první ve spojení s , a , když dovolání v této věci bylo odmítnuto, avšak ostatním účastníkům v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. ledna 2005

JUDr. Pavel Pavlík, v. r.

předseda senátu