Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 3559/12

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Musila, soudce zpravodaje Vladimíra Kůrky a soudce Jiřího Muchy ve věci ústavní stížnosti stěžovatele V. S., zastoupeného Mgr. Davidem Hejzlarem, advokátem se sídlem v Liberci, 1. máje 97, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 7. 2012 č. j. 1 Afs 43/2012-42, a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. 2. 2012 č. j. 30 Af 93/2010-37, a ze dne 29. 2. 2012 č. j. 30 Af 92/2010-34, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ve včas podané ústavní stížnosti, která i jinak splňuje náležitosti ústavní stížnosti stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), stěžovatel navrhl, aby pro porušení a základních práv a svobod (dále jen " ") byla zrušena v záhlaví označená rozhodnutí správních soudů, vydaná v jeho věci.

Rozhodnutími Finančního ředitelství v Brně ze dne 21. 7. 2010, č. j. 10723/10-1300-701922, a č. j. 10724/10-1300-701922, byla zamítnuta odvolání stěžovatele proti rozhodnutím, jimiž Finanční úřad ve Valašském Meziříčí nepovolil obnovu řízení ve věci dodatečného vyměření daně z přidané hodnoty za zdaňovací období listopadu a prosince 2003, neboť neshledal pro navržený procesní postup zákonné důvody.

O žalobách proti rozhodnutím žalovaného rozhodl Krajský soud v Brně ústavní stížností napadenými rozsudky tak, že je jako nedůvodné zamítl. Podle soudu nelze okolnost, že stěžovatel předložil správci daně účetní doklady, které do své dispozice získal až po ukončení daňové kontroly (a vydání dodatečných platebních výměrů), neboť "byly nedopatřením u jiného daňového subjektu", považovat za důvod pro povolení obnovy řízení dle § 54 odst. 1 písm. a) zákona o správě daní a poplatků, jestliže stěžovateli byly tyto doklady již dříve známy (použil je při zpracování daňových přiznání za rozhodná zdaňovací období), v průběhu daňové kontroly jejich absenci netvrdil, a ani později neobjasnil důvody, pro které tyto neměl dříve k dispozici; stejně tak neprokázal, že doklady nebyly v jeho dispozici v důsledku cizího zavinění či působením vyšší moci. Pokud stěžovatel nevěděl, kde se jeho účetnictví nachází, stalo se tak jeho zaviněním spočívajícím v porušení ustanovení zákona o účetnictví a zákona o dani z přidané hodnoty.

Ze stejných důvodů byly jako zjevně nedůvodné posouzeny i kasační stížnosti, které proti rozsudkům krajského soudu stěžovatel podal, a Nejvyšší správní soud je (poté co byly spojeny ke společnému projednání) ústavní stížností napadeným rozhodnutím zamítl. S podrobným zdůvodněním dospěl k závěru, že krajský soud (jakož i žalovaný) nepochybil, jestliže stěžovatelův návrh posoudil tak, že důvody obnovy dány nejsou. Jako neopodstatněnou posoudil rovněž námitku nepřezkoumatelnosti rozsudku krajského soudu.

V ústavní stížnosti stěžovatel (obdobně jako předtím v žalobě a kasační stížnosti) setrvává v názoru, že interpretace podmínek obnovy řízení dle § 54 odst. 1 písm. a) zákona o správě daní a poplatků, kterou v jeho věci soudy (stejně jako dříve žalovaný) zvolily, je nepřípustně restriktivní a výrazně poškozuje procesní práva daňového subjektu. Proto předkládá jiný výklad zákonných podmínek pro povolení obnovy, a má za to, že na jeho základě byly podmínky obnovy řízení naplněny.

Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu písm. d) y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen " "].

Ústavní soud též pravidelně konstatuje, že ústavní stížnost je ve smyslu zjevně neopodstatněná také v případě, kdy jí předestřené shodné tvrzení o porušení základního práva a svobody bylo již dříve Ústavním soudem posouzeno, a z něj vycházející ústavní stížnost, respektive námitky tam vznesené, byly shledány v ústavněprávní rovině neopodstatněnými.

V této souvislosti je pak určující, že i nyní posuzovaná ústavní stížnost se jak z hlediska obsahu a vymezení rozhodné materie, a především vymezením stížnostních námitek v rozhodném smyslu zcela identifikuje s námitkami, obsaženými v jiné ústavní stížnosti téhož stěžovatele v obdobné právní věci (interpretace shodné zákonné podmínky pro obnovu řízení ve věci vyměření daně z příjmu fyzických osob), kterou Ústavní soud již dříve usnesením ze dne 11. 10. 2012,

sp. zn.

, jako zjevně neopodstatněnou odmítl, a to s úsudkem, že "zásah do práva, kterého se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl".

Podstatné přitom je, že závěr tohoto rozhodnutí se uplatní i v dané věci; není totiž důvodu se od něj ani zde jakkoliv odchýlit.

Aniž by se uchýlil k hodnocení "podústavní" správnosti stížností konfrontovaných právních názorů žalovaného i správních soudů ohledně zákonné podmínky pro obnovu řízení dle § 54 odst. 1 písm. a) zákona o správě daní a poplatků, pokládá Ústavní soud za adekvátní (nad rámec řečeného) omezit se již jen na sdělení, že - oproti názoru stěžovatele - i v nyní napadených rozhodnutích kvalifikovaný exces či libovůli nespatřuje, čímž své možnosti má za vyčerpané. Ústavní stížností napadená rozhodnutí soudy srozumitelně (ve skutkové i právní rovině), jakož i logicky odůvodnily, a to je pro shora vymezený ústavněprávní přezkum rozhodné.

Ústavní soud proto posoudil ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou, a podle ustanovení ji usnesením mimo ústní jednání odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. října 2012

Jan Musil v. r.

předseda senátu