Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 3813/12

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o ústavní stížnosti České provincie Kongregace Milosrdných sester sv. Vincence de Paul - Nemocnice Milosrdných sester, IČ: 00406481, se sídlem v Kroměříži, Malý Val 1553/2, zastoupené JUDr. Jiřím Šídlem, advokátem, se sídlem v Horoměřicích, směřující proti rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. 6. 2012, č. j. 32 Cdo 2108/2010-133, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

V ústavní stížnosti podané podle ustanovení a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví označené rozhodnutí Nejvyššího soudu, neboť se jím cítí dotčena na svých základních právech, zejména pak právu na spravedlivý proces.

Stěžovatelka vede proti Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky spor o úhradu poskytnuté zdravotní péče. Obvodní soud pro Prahu 3 rozsudkem č. j. -83 její žalobě z části vyhověl a z části ji zamítl. V odvolacím řízení rozhodl Městský soudu v Praze rozsudkem č. j. -107 tak, že ve vyhovujících výrocích a ve výroku o nákladech řízení potvrdil prvoinstanční rozsudek (výrok č. I), zastavil odvolací řízení o odvolání stěžovatelky proti zamítavému výroku (výrok č. II) a vypořádal náklady odvolacího řízení (výrok č. III). Nejvyšší soud nyní napadeným rozhodnutím potvrzující výrok ve věci samé a výrok o nákladech odvolacího řízení rozsudku odvolacího soudu zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení Obvodnímu soudu pro Prahu 3.

Dříve, než lze přistoupit k věcnému projednání ústavní stížnosti, je soudce zpravodaj povinen prověřit, zda jsou splněny všechny formální a obsahové podmínky stanovené pro její podání (resp. věcné projednání) .

Podle lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný a mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Ústavní stížnost je podle nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje. Vyznačuje se tedy mimo jiné tím, že je k standardním procesním ("ne-ústavním") institutům prostředkem subsidiárním; je tomu tak proto, že především obecné soudy jsou povolány k ochraně práv fyzických a právnických osob, a teprve není-li zjednána náprava v rámci režimu obecného soudnictví, může se uplatnit ochrana poskytovaná přezkumem Ústavního soudu (v rozsahu omezeném na hlediska ústavnosti).

Požadavek vyčerpat "všechny procesní prostředky" ve smyslu zahrnuje logicky i povinnost "vyčerpat" ty dispozice, které poskytuje otevřené řízení, které má být vedeno poté, co dovolací soud vydal kasační rozhodnutí a věc vrátil nižší soudní instanci. Jakkoliv Ústavní soud chápe rozmrzelost stěžovatelky nad dalším prodloužením řízení, v němž žádá úhradu za služby poskytnuté již v letech 2005 a 2006, musí konstatovat, že důvody kasačního rozhodnutí ani to, že věc byla vrácena zpět až soudu prvé instance, nejsou významné. Z principu subsidiarity ústavní stížnosti totiž plyne, že ústavní stížnost lze projednat až poté, co toto (další) stadium řízení bude skončeno. Úkolem Ústavního soudu není měnit či napravovat případná, ať již tvrzená či skutečná, pochybení obecných soudů v dosud neskončeném řízení, nýbrž je - zásadně - povolán, z hledisek souhrnných, po pravomocném skončení věci, k posouzení, zda řízení jako celek a jeho výsledek obstojí v rovině ústavněprávní.

Výše zaznamenaný princip subsidiarity tohoto přezkumu se tedy prosazuje i zde, a jeho uplatnění vede k nutnému závěru, že ústavní stížnost proti rozsudku o zrušení (části) předcházejícího rozhodnutí a vrácení věci k dalšímu řízení je návrhem podle nepřípustným, a musí být podle (soudcem zpravodajem) odmítnuta.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. října 2012

Jiří Nykodým, v. r.

soudce zpravodaj