Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1933/2003

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Shora označeným rozhodnutím městský soud potvrdil usnesení z 5. 9. 2001, č. j. -6, jímž obvodní soud nařídil k vynucení nezastupitelného plnění (povinnosti upravit potvrzení o zaměstnání oprávněné /zápočtový list ve smyslu ustanovení / způsobem stanoveným v exekučním titulu) výkon rozhodnutí uložením pokuty ve výši 20.000,- Kč. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že vykonávaný rozsudek (Obvodního soudu pro Prahu 4 z 31. 5. 1999, č. j. -50 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze 16. 5. 2000, č. j. -72) je formálně i materiálně vykonatelný a že byly splněny i další podmínky pro nařízení výkonu, a zdůraznil, že skutečnosti jiné než ty, jež jsou relevantní z hlediska ustanovení , 261, 261a, 263 a 264 ve znění pozdějších předpisů (dále též jako „“) ve fázi nařízení exekuce soud nezkoumá ani zkoumat nemůže.

V dovolání (aniž se zabývá otázkou jeho přípustnosti) povinná – posuzováno podle jeho obsahu – namítá nesprávné právní posouzení věci. Naplnění dovolacího důvodu podle spatřuje v závěru odvolacího soudu o materiální vykonatelnosti podkladového rozsudku; podle ní totiž exekuční soud „prakticky přikazuje povinnému, aby se úpravou zápočtového listu dostal do stavu odporujícího zákonu se všemi jeho důsledky na základě všech předpisů, které problematiku zápočtového listu upravují.“ Dále povinná „napadá právní posouzení problematiky zápočtového listu“ a v závěru dovolání „připomíná, že oprávněná do dnešního dne nepředložila stávající již dříve vystavený zápočtový list, který má (povinná) upravit.“

Oprávněná navrhla odmítnutí dovolání pro jeho zjevnou bezdůvodnost a pro případ, že by Nejvyšší soud věc posuzoval meritorně, jeho zamítnutí.

Dovolací soud se zabýval nejprve otázkou přípustnosti dovolání a v tomto směru dospěl k závěru, že dovolání přípustné není.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení - jež podle platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení - je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem ( ). Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Dovolacím důvodem způsobilým založit přípustnost dovolání podle je tudíž (vyjma případu – o který však v dané věci, a dovolatel to ani netvrdí, nejde – kdy by samotná vada podle , pokud by jí řízení trpělo, splňovala podmínku zásadního právního významu) pouze důvod podle , jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Protože uplatněným důvodem je dovolací soud vázán ( věta první, ), lze otázku, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou právě tomuto důvodu podřaditelné.

V daném případě však není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování otázek rozhodných ve stadiu nařízení exekuce uplatnil právní názory nestandardní, resp. vybočující z mezí ustálené soudní praxe. Pokud jde o posouzení podkladového rozsudku jako materiálně vykonatelného, je napadené rozhodnutí v souladu se závěrem přijatým v usnesení z 30. 6. 2004, sp. zn , uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2004, pod poř. č. 183, v němž Nejvyšší soud dovodil, že rozhodnutí nelze vykonat (a tedy návrh na jeho výkon nutno zamítnout) pouze v případě, že náležitosti materiální vykonatelnosti ( ) není možno z rozhodnutí dovodit ani výkladem s přihlédnutím k povaze uložené povinnosti či ke způsobu exekuce. V tomto směru odvolací soud (viz pátý odstavec druhé strany napadeného usnesení) zevrubně vysvětlil, proč považuje podkladový rozsudek z hlediska vymezení rozsahu a obsahu uložených povinností za určitý a tedy materiálně vykonatelný.

Důvodná – a tedy k založení přípustnosti dovolání podle způsobilá – není ani námitka nesprávného posouzení „problematiky zápočtového listu.“ Jak totiž plyne z ustanovení a následujících , soud při věcném posuzování návrhu na exekuci zkoumá pouze to, zda exekuční titul byl vydán orgánem, který k tomu měl pravomoc, zda je vykonatelný po stránce formální a materiální, zda oprávněný a povinný jsou věcně legitimováni, zda je exekuce navrhována v takovém rozsahu, který stačí k uspokojení oprávněného ( ), zda k vydobytí peněžité pohledávky nepostačuje exekuce nařízená nebo navržená jiným způsobem ( ), zda právo není prekludováno a zda navržený způsob exekuce na peněžité plnění není zřejmě nevhodný ( ). Ve vykonávacím řízení soud naopak není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost podkladového rozhodnutí; obsahem rozhodnutí, jehož výkon je navržen, je totiž exekuční soud vázán a je povinen z něj vycházet i při rozhodování o nařízení výkonu.

Jestliže dovolatelka „připomíná“, že oprávněná nepředložila původní zápočtový list, aby mohl být upraven podle vykonávaného rozsudku, je toto sdělení (kromě toho, že není uplatněním žádného z /v ustanovení / taxativně vypočtených dovolacích důvodů) nerelevantní již proto, že v souzené věci nejde o případ, kdy by povinnost uložená titulem povinné byla vázána na splnění vzájemné povinnosti oprávněné ve smyslu ustanovení

Jelikož dovolání není přípustné podle žádného v úvahu přicházejícího ustanovení, Nejvyšší soud je podle ustanovení věty první a odmítl.

Protože dovolání bylo odmítnuto, vzniklo oprávněné podle ustanovení , a věty první právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Ty spočívají v částce 375,- Kč představující sazbu odměny za zastoupení advokátem (, , , písm. a/, bod 3., , kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění Ministerstva spravedlnosti (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), sníženou o 50% podle vyhlášky a v částce 75,- Kč paušální náhrady ve smyslu ustanovení o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek

V Brně dne 27. ledna 2005

JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.

předseda senátu