Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

38 C 190/2021

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní Mgr. Alenou Chaloupkovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

pro zaplacení částky ve výši 29 525 Kč s přísl.

takto:

I. Řízení se zastavuje co do úroku ve výši 66,21 % p. a. z částky 73.990,39 Kč od 20. 9. 2019 do 31. 3. 2020, úroku ve výši 66,21 % p. a. z částky 72.028,87 Kč od 1. 4. 2020 do 27. 4. 2020, úroku ve výši 66,21 % p. a. z částky 69.028,87 Kč od 28. 4. 2020 do 18. 5. 2020, úroku ve výši 66,21 % p. a. z částky 24.028,87 Kč od 19. 5. 2020 do 29. 6. 2020, úroku ve výši 66,21 % p. a. z částky 21.028,87 Kč od 30. 6. 2020 do 24. 7. 2020, úroku ve výši 66,21 % p. a. z částky 16.028,87 Kč od 25. 7. 2020 do 27. 10. 2020, úroku ve výši 66,21 % p. a. z částky 13.028,87 Kč od 28. 10. 2020 do 25. 11. 2020, úroku ve výši 66,21 % p. a. z částky 9.028,87 Kč od 26. 11. 2020 do 14. 12. 2020 a úroku ve výši 66,21 % p. a. z částky 5.028,87 Kč od 15. 12. 2020 do zaplacení.

II. Žaloba se zamítá v části týkající se uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni pohledávku ve výši 6.426 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 91.826 Kč ve výši 10 % ročně od 20. 9. 2019 do 21. 10. 2019, z částky 84.626 Kč ve výši 10 % ročně od 22. 10. 2019 do 20. 11. 2019, z částky 77.426 Kč ve výši 10 % ročně od 21. 11. 2019 do 26. 2. 2020, z částky 75.426 Kč ve výši 10 % ročně od 27. 2. 2020 do 31. 3. 2020, z částky 73.426 Kč ve výši 10 % ročně od 1. 4. 2020 do 27. 4. 2020, z částky 70.426 Kč ve výši 10 % ročně od 28. 4. 2020 do 18. 5. 2020, z částky 25.426 Kč ve výši 10 % ročně od 19. 5. 2020 do 29. 6. 2020, z částky 22.426 Kč ve výši 10 % ročně od 30. 6. 2020 do 24. 7. 2020, z částky 17.426 Kč ve výši 10 % ročně od 25. 7. 2020 do 27. 10. 2020, z částky 14.426 Kč ve výši 10 % ročně od 28. 10. 2020 do 25. 11. 2020, z částky 10.426 Kč ve výši 10 % ročně od 26. 11. 2020 do 14. 12. 2020, z částky 6.426 Kč ve výši 10 % ročně od 15. 12. 2020 do zaplacení, v části týkající se uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni pohledávku ve výši 23.099,77 Kč a dále pak v části týkající se uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni úrok ve výši 24,6 % p. a., a to z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru od 20. 9. 2019 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Řízení se zastavuje co do úroku ve výši 66,21 % p. a. z částky 73.990,39 Kč od 20. 9. 2019 do 31. 3. 2020, úroku ve výši 66,21 % p. a. z částky 72.028,87 Kč od 1. 4. 2020 do 27. 4. 2020, úroku ve výši 66,21 % p. a. z částky 69.028,87 Kč od 28. 4. 2020 do 18. 5. 2020, úroku ve výši 66,21 % p. a. z částky 24.028,87 Kč od 19. 5. 2020 do 29. 6. 2020, úroku ve výši 66,21 % p. a. z částky 21.028,87 Kč od 30. 6. 2020 do 24. 7. 2020, úroku ve výši 66,21 % p. a. z částky 16.028,87 Kč od 25. 7. 2020 do 27. 10. 2020, úroku ve výši 66,21 % p. a. z částky 13.028,87 Kč od 28. 10. 2020 do 25. 11. 2020, úroku ve výši 66,21 % p. a. z částky 9.028,87 Kč od 26. 11. 2020 do 14. 12. 2020 a úroku ve výši 66,21 % p. a. z částky 5.028,87 Kč od 15. 12. 2020 do zaplacení.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části týkající se uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni pohledávku ve výši 6.426 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 91.826 Kč ve výši 10 % ročně od 20. 9. 2019 do 21. 10. 2019, z částky 84.626 Kč ve výši 10 % ročně od 22. 10. 2019 do 20. 11. 2019, z částky 77.426 Kč ve výši 10 % ročně od 21. 11. 2019 do 26. 2. 2020, z částky 75.426 Kč ve výši 10 % ročně od 27. 2. 2020 do 31. 3. 2020, z částky 73.426 Kč ve výši 10 % ročně od 1. 4. 2020 do 27. 4. 2020, z částky 70.426 Kč ve výši 10 % ročně od 28. 4. 2020 do 18. 5. 2020, z částky 25.426 Kč ve výši 10 % ročně od 19. 5. 2020 do 29. 6. 2020, z částky 22.426 Kč ve výši 10 % ročně od 30. 6. 2020 do 24. 7. 2020, z částky 17.426 Kč ve výši 10 % ročně od 25. 7. 2020 do 27. 10. 2020, z částky 14.426 Kč ve výši 10 % ročně od 28. 10. 2020 do 25. 11. 2020, z částky 10.426 Kč ve výši 10 % ročně od 26. 11. 2020 do 14. 12. 2020, z částky 6.426 Kč ve výši 10 % ročně od 15. 12. 2020 do zaplacení, v části týkající se uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni pohledávku ve výši 23.099,77 Kč a dále pak v části týkající se uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni úrok ve výši 24,6 % p. a., a to z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru od 20. 9. 2019 do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobkyně se žalobou podanou k Okresnímu soudu Plzeň – sever dne 11. 5. 2021 domáhala proti žalovanému vydání soudního rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 29 525 Kč s příslušenstvím a nahradit náklady řízení. Svou žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel se žalobkyní dne datum smlouvu o úvěru číslo na základě které poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 78 000 Kč, které byly vyplaceny žalovanému dne 7. 3. 2019. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni poskytnutou částku spolu s úrokem ve výši 139,98% ročně ve 24 měsíčních splátkách po 7 143 Kč splatných do každého 15.tého dne měsíce počínaje dubnem 2019. Schopnost žalovaného splácet úvěr byla prověřena z jím doložených dokladů a informací z databáze příjmení a NRKI. Žalovaný zaplatil tři splátky po 7 143 Kč dne 15. 4. 2019, 16. 5. 2019 a 12. 6. 2019, ve splácení ale nepokračoval. S ohledem na neplacení úvěru proto došlo k zesplatnění úvěru ke dni 18. 9. 2019. Po zesplatnění žalovaný zaplatil 85 400 Kč, na jistině tak dluží žalovaný 5 028,87 Kč. Dále pak žalobkyně uplatnila žalobou nárok na zaplacení smluvní pokuty dle čl. 6 smlouvy ve výši 998 Kč, náhradu nákladů spojených s prodlením žalovaného dle čl. 6 smlouvy ve výši 400 Kč, smluvní pokutu dle č.l. 6 smlouvy ve výši 0,1% z dlužné částky denně od 20.9.2019 do zaplacení, úrok z úvěru ve výši 90,81 % ročně z částky odpovídající zbylé dlužné původní jistině a zákonný úrok z prodlení od 20. 9. 2019.

2. Usnesením ze dne datum rozhodnutí č. j. číslo jednací vyslovil název soudu místní nepříslušnost a věc postoupil zdejšímu soudu k vyřízení.

3. Podáním doručeným soudu dne 13. 8. 2021 (č.l. 39-43) žalobkyně vzala částečně žalobu zpět co do úroku z úvěru ve výši 66,21% ročně požadovaného z částek blíže uvedených v podání (viz č.l. 42). Vzhledem k tomu, že žalobkyně tak učinila ještě před prvním jednáním ve věci samé, postupoval soud ve výroku I. tohoto rozsudku dle , 3, 4 tak, že řízení v této části zastavil, aniž by zjišťoval stanovisko žalovaného.

4. Žalovaný se ve věci nevyjádřil písemně, své stanovisko sdělil až při jednání dne datum. Při tomto jednání žalovaný uvedl, že nějaký dluh u žalobkyně má, ale nevyzná se v papírech, takže nezná jeho výši, pokud by se jednalo jen o 30 000 Kč, tak by byl schopen dluh zaplatit ve dvou měsíčních splátkách. Současně ale uvedl, že má příjem kolem 20 000 Kč a výdaje kolem 15 000 Kč až 16 000 Kč, na zaplacení dluhu žalobkyni by si musel půjčit. Má dále dluh u příjmení jméno, který splácí ve splátkách po 8 500 Kč měsíčně a u Raiffeisenbank, který splácí ve splátkách po 3 900 Kč, oba dluhy už měl, když si bral úvěr u žalobkyně, žalobkyni s touto skutečností seznámil, neboť jí předložil výpis z banky prokazující jeho výdaje. Soud poučil žalobkyni o tom, že je povinna s ohledem na tvrzení žalovaného prokázat, že splnila při uzavírání smlouvy se žalovaným povinnosti dle o spotřebitelském úvěru a řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného a žalovaného pak poučil soud o tom, že musí prokázat svá tvrzení, že seznámil žalobkyni s tím, že již má ke dni poskytování úvěru žalobkyní dluhy a v jaké výši je splácí. Na toto poučení žalovaný nereagoval, žalobkyně pak podáním doručeným soudu dne datum blíže popsala svůj postup při prověřování úvěruschopnosti žalovaného a uvedla, že čerpala informace jednak z pracovní smlouvy předložené žalovaným, výplatních pásek žalovaného, výpisů ze registru příjmení a NRKI, z prohlášení žalovaného a jím doložených dílčích výpisů z účtu.

5. Na základě předložených listinných důkazů považuje soud za prokázaný následující skutkový stav. Žalovaný podepsal dne datum předsmluvní formulář, v němž uvedl, že je seznámen s přesnými podmínkami poskytování úvěru, které se shodují s těmi, které jsou rozepsány shodně ve smlouvě o úvěru (viz č.l. 62-64, 6-8). Dále podepsal prohlášení, že nemá žádné splatné dluhy vůči třetí osobě či státu, není vůči němu vydán exekuční titul, není vedeno žádné exekuční řízení, nenachází se v úpadku či ve stavu hrozícího úpadku (viz č.l. 65-66, číslo). Dále uvedl, že jeho čistý měsíční příjem činí 17 000 Kč, splácí žalobkyni 2 186 Kč měsíčně, na bydlení hradí 1 000 Kč měsíčně, celkové měsíční výdaje činí 6 596 Kč, uvedl název zaměstnavatele právnická osoba IČO a dále uvedl, že je rozvedený, bydlí sám (viz č.l. 9-10). Žalovaný žalobkyni doložil dva výstupy z bankovnictví v mobilu prokazující připsání částky 18 199 Kč dne 13. 2. 2019 od právnická osoba a 18 613 Kč dne 14. 1. 2019 od stejné společnosti na jeho účet. Dále doložil pracovní smlouvu uzavřenou s citovanou společností dne 7. 1. 2008 a výplatní pásky za listopad 2018 a prosinec 2018, z nichž není patrné vedení žádné exekuce a příjmy jsou uvedeny ve výši 16 026 Kč za listopad 2018 a 18 613 Kč za prosinec 2018 (viz č.l. 67-74). Žalobkyně doložila dále výstup z registru příjmení ohledně žalovaného bez záznamu dluhu (viz č.l. 11). Dne 7. 3. 2019 uzavřeli účastníci smlouvu o úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku ve výši 78 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit celkovou částku ve výši 171 432 Kč ve 24. měsíčních splátkách po 7 143 Kč. Ve smlouvě byla uvedena výše úrokové sazby 139,98% ročně, RPSN 139,98% a úrok odpovídající 1 kalendářnímu dni 196,76 Kč (viz č.l. 12-14). Dopisem ze dne datum bylo sděleno žalovanému, že žalobkyně schválila poskytnutí úvěru (viz č.l. 17) a dne datum pak na vrub účtu žalobkyně byla odeslána částka 78 000 Kč na účet číslo bankovní účet (viz č.l. 19), který byl uveden v úvěrové smlouvě (č.l. 12). Žalovaný nepopíral převzetí této částky. Z tvrzení žalobkyně, které žalovaný nesporoval vyplynulo, že žalovaný zaplatil k rukám žalobkyně celkem částku ve výši 106 829 Kč (21 429 Kč před zesplatněním úvěru a 85 400 Kč po jeho zesplatnění), žalovaný toto tvrzení nesporoval. Dopisy ze dne 15. 8. 2019 a 16. 9. 2019 byl žalovaný upozorněn na svůj dluh vůči žalované a dopisem ze dne 18. 9. 2019 pak došlo k uplatnění práva na okamžité zaplacení dluhu, resp. ztráty výhody splátek a výzva k okamžitému zaplacení. Dopisem ze dne 21. 4. 2021 byl pak právním zástupcem žalobkyně žalovaný vyzván k zaplacení a upozorněn na možnost podání žaloby (viz č.l. 20-25).

6. Soud právně zhodnotil zjištěný skutkový stav následovně. Soud se předně zabýval tím, zda byla splněna povinnost žalobkyně jako poskytovatele úvěru prověřit schopnost dlužníka splácet poskytnutý úvěr podle o spotřebitelském úvěru a zda vůbec došlo k uzavření platné smlouvy. Soud pro zjednodušení ohledně posuzování úvěruschopnosti odkazuje na závěry plynoucí z rozhodnutí vyšších soudů, a to z nálezu Ústavního soudu sp. zn. z 26. 2. 2019, rozsudků Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. z 25. 7. 2018, Nejvyššího správního soudu sp. zn. , Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. a dále pak z rozhodnutí Soudního dvora EU, sp. zn. C -679/18. Ze zákonných ustanovení a citovaných rozhodnutí plyne, že obecně je povinností poskytovatele úvěru při prověřování schopnosti žadatele o spotřebitelský úvěr prověření, zda tento úvěr v budoucnu bude žadatel schopen splácet. Při tom musí vycházet především z porovnání příjmů žadatele o úvěr a jeho výdajů, ale také z plnění dosavadních dluhů žadatelem. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k požadavku na doložení těchto tvrzení žadatelem. Poskytovatel by tak měl při zjišťování informací od spotřebitele provádět prověřování sdělovaných údajů z jemu dostupných zdrojů alespoň v určitém rozsahu a měl by trvat na jejich spolehlivém a objektivním doložení žadatelem (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek či jiného příjmu, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Pokud pak některé informace není poskytovatel úvěru schopen zjistit (prověřit) jinak než z tvrzení spotřebitele, lze považovat za vhodné, aby byl spotřebitel v zájmu pravdivosti zjišťovaných údajů a v zájmu předcházení jejich zkreslení poskytovatelem alespoň přiměřeně poučen též o možných trestně právních následcích, tj. o tom, že pokud by uvedl nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčel, mohl by se tím spotřebitel dopustit úvěrového podvodu. Je sice pravdou, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů, a tedy nelze od něj očekávat nějaké hlubší systematické až detektivní prověřování pravosti a pravdivosti všech spotřebitelem poskytnutých informací. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel normy a alespoň elementární míra požadovaného odborného přístupu ze strany poskytovatele, nelze uvažovat o tom, že posouzení úvěruschopnosti bylo řádné, pokud proběhlo bez zjištění (prověření či doložení) spotřebitelem poskytnutých tvrzení. Mělo by tedy dojít k porovnání příjmů a výdajů spotřebitele poskytovatelem úvěru a způsobu plnění dosavadních dluhů na základě konkrétních a v daném případě určitých skutečností plynoucích ze žadatelem uvedených údajů a předložených listin či jiných důkazů. V prvé řadě by pozornost věřitele měla směřovat ke zjištění reálných příjmů spotřebitele na jedné straně (např. z výplatních pásek či mzdových listů za delší časový úsek v závislosti na výši úvěru a délce jeho splácení) a současně jeho výdajů na straně druhé. S výdaji pak souvisí i druhá návazná oblast, a to zkoumání způsobu plnění dosavadních dluhů zahrnující jak zjištění dosavadního zatížení spotřebitele dalšími závazky, jejich rozsahem, výší a délkou dalšího předpokládaného splácení, tak dosavadní historií jejich plnění, zejména pokud se jedná o závazky již ve fázi vymáhání či exekuce. Ze žalobkyní uvedených tvrzení a předložených dokumentů vyplývá, že žalobkyně měla informace o příjmové stránce žalovaného, pokud se týká ale výdajové stránky, pak tyto informace nebyly kompletní. Soud sice nepovažuje za prokázané tvrzení žalovaného, že žalobkyni předložil doklady o tom, že splácí jiné dluhy vůči třetím subjektům exitující v době poskytování úvěru, nicméně žalobkyně věděla minimálně o tom, že žalovaný vůči ní stále dluží úvěr, který splácí částkou ve výši 2 186 Kč měsíčně a tedy minimálně existence tohoto úvěru, jehož celková nesplacená výše v době poskytování úvěru a stejně tak skutečnost zda je či není splácen, není soudu známa a nebyla prokázána. I přes tuto skutečnost se neobjevil předchozí závazek žalovaného vůči žalobkyni v registru SOLUS. Tento rozpor musel být žalobkyni v době poskytování úvěru zřejmý, a přesto na něj nijak nereagovala. Tvrzení žalobkyně, že prověřovala žalovaného v registru NRKI nebyla prokázána. Žalobkyně tedy měla lépe prověřovat výdajovou stránku žalovaného např. požadavkem na předložení výpisu z účtu prokazujícího měsíční pravidelné platby, když za dostatečné prověření soud nepovažuje spolehnutí se na prohlášení žalovaného v situaci, kdy žalobkyně měla informace minimálně o dalším úvěru, který sama žalovanému poskytla a který by měl být žalovaným splácen ve výši 2 186 Kč a do registru dlužníků SOLUS nebyl promítnut. Navíc součet splátek úvěrů poskytnutých žalobkyní činil 9 329 Kč (7 143 Kč a 2 186 Kč) a byl tak ve značném nepoměru s příjmy, odpovídá téměř 55% čistého příjmu žalovaného (17 000 Kč). Zbývající částka 7 671 Kč je dle názoru soudu neodpovídající pokrytí základních životních potřeb žalovaného. Ani údaj o výdajích na bydlení ve výši 1 000 Kč nebyl ničím žalovaným doložen a žalobkyní blíže prověřován, byť s ohledem na jeho nízkou výši byl nepravděpodobným. Smlouva o úvěru ze dne datum, o kterou opírá v rámci svých žalobních tvrzení žalobkyně svůj nárok, je tedy dle a obč. zák. absolutně neplatná pro rozpor s  zákona o spotřebitelských úvěrech č.

7. Dále se soud zabýval i tím, zda není smlouva neplatná i pro rozpor s dobrými mravy s ohledem na výši úroku. Podepsaná uvádí výši úroku 139,98% ročně, tedy 196,76 Kč denně odpovídající jen úroku z úvěru (tedy 5 902,80 Kč měsíčně by ze splátky 7 143 Kč šlo jen na zaplacení úroku). Jedná se o úrok ve smyslu ust. , tedy formu úplaty za poskytnuté finanční prostředky. Žalobkyně je společností, která se zabývá v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých spotřebitelských úvěrů a úrok je sjednáván za účelem generování jejího zisku, nekryje individuálně odůvodněné finančně náročnější či rizikovější obchody, které by byly z pohledu právní úpravy akceptovatelné. Úrok ve výši 196,76 Kč denně a 139,98 % ročně je zcela nepřiměřený, ujednání o něm je dle názoru soudu ujednáním neplatným dle obč. zák. pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Pro zjednodušení odůvodnění těchto závěrů lze rovněž odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , v němž je vyřčen názor na rozpor určité výše úroků sjednaných ve smyslu ust. starého v porovnání s úrokovou mírou obvyklou v době jejich sjednání, tj. s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Lze tedy dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Soud zjišťoval průměrnou výši úrokových sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice v témže období a bylo zjištěno, že tato sazba nepřesahovala v průměru 20% ročně (www.cnb.cz, systém časových řad ARAD, č.l. 49, ale i žalobkyní doloženéy č.l. 46 a 47). Soud v daném případě nezjistil ani žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možno takto vysokou sazbu úroků v daném případě akceptovat. Z podstaty (základních skutkových náležitostí) smlouvy o úvěru je navíc zřejmé, že úročení je podstatnou náležitostí daného závazku, ujednání o úrocích tedy nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, neboť jeho pojmovým znakem je ujednání o úrocích a nelze tak posuzovat, zda je alespoň část smlouvy platná.

8. Žalovanému tudíž nevznikla jiná povinnost než žalobkyni z titulu smlouvy o úvěru vrátit zapůjčenou jistinu ve výši 78 000 Kč. Soud současně zohlednil žalobkyní tvrzenou platby v celkové výši 106 829 Kč. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru jako celku představovalo všechno plnění žalobkyně žalovanému plnění z neplatného právního jednání, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil. Z hlediska právního posouzení se tu jedná o bezdůvodné obohacení dle § 2991 odst. 2 obč. zák. Podle § 2991 odst. 1 obč. zák. přitom platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaný se však ke dni vydání rozhodnutí bezdůvodně neobohatil, neboť veškeré poskytnuté plnění ještě před vyhlášením rozsudku vrátil a zaplatil navíc 28 829 Kč v období od dubna 2019 do prosince 2020, zaplatil tedy nad rámec poskytnuté částky o 36 % více. S ohledem na tuto skutečnost soud dospěl k závěru, že byla zaplacena nejen jistina odpovídající bezdůvodnému obohacení vzniklému na straně žalovaného, ale i příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení, který v předmětném období nepřesahoval 10% ročně a konečná výše tak nemůže být vyšší, než 20% za předmětné období.

9. Soud proto žalobu v části přesahující zastavení řízení výrokem II. zamítl.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle , . Žalovaný by byl v tomto řízení úspěšnější, žádné náklady mu však nevznikly, proto soud žádnému z účastníků nárok na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-město. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.