Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Odo 1304/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobkyně B. C. p. 1´E. d. N. E., zastoupené, advokátkou, proti žalované … pojišťovně a. s., zastoupené, advokátem, a vedlejší účastnici na straně žalované I., a.s. B., zastoupené, advokátem, o zaplacení 21 870 000 FRF s příslušenstvím vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. září 2003, č.j. -566, ve znění opravného usnesení ze dne 12. listopadu 2004, č.j. -626 takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 23. září 2003, č.j. -566, rozsudek Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 3. června 1998, č.j. -293, v napadeném rozsahu, tj. v bodě I., kterým byla zamítnuta žaloba s žádostí, aby … pojišťovna a. s. zaplatila B. C. p. 1´E. d. N. E. částku 21 870 000 FRF, a v bodě III., jímž bylo uloženo B. C. p. 1´E. d. N. E. zaplatit … pojišťovně a. s. na náhradu nákladů řízení částku 573 000 Kč. Vrchní soud dále rozhodl o nákladech řízení před odvolacím a dovolacím soudem. Odvolací soud vyšel ze zjištění soudu prvního stupně, že mezi vedlejší účastnící, která byla podnikem se zahraniční majetkovou účastí založeným podle z. č. 173/1998 Sb., a společností C. g. d. b. e. d. c., B., F. (dále jen CGBC) byla uzavřena dne 10. 11. 1989 s účinností od 12. 12. 1989 smlouva o dílo na dodávku hotelu D. v B. na klíč financovanou formou dodavatelského úvěru za cenu 538 mil. FRF. Cena byla podle smlouvy splatná v desetileté lhůtě v 18 splátkách. Vedlejší účastnice vystavila k jednotlivým splátkám vlastní směnky, které byly uloženy u žalobkyně jako depozitáře, CGBC měly být vydány v době jejich splatnosti. Dále vyšel ze zjištění, že žalovaná vystavila dne 12. 12. 1989 neodvolatelnou záruční u k zajištění plnění z těchto směnek v celkové výši 145 260 000 FRF ve prospěch CGBC pro případ, že by vedlejší účastnice směnky neproplatila. Na základě smlouvy ze dne 29. 12. 1989 postoupila CGBC rubopisem uvedené směnky na žalobkyni a převedla na ní také práva plynoucí ze záruční y. Vyšel dále ze závazného právního názoru Nejvyššího soudu České republiky, který rozsudkem ze dne 20. 2. 2003, č. j. -433, zrušil jeho původní rozsudek s tím, že záruční je podle zákoníku o mezinárodním obchodu č. (dále jen ZMO) neplatná pro nedostatek potřebného povolení podle tehdy platného devizového , neboť soudem prvního stupně zjištěné povolení tehdejší S. b. č. (SBČS) se nevztahuje na případné garance a netýká se předmětné záruční y, nejde o přímou garanci zaplacení úvěru, ale o garanci směnek, abstraktních cenných papírů, k čemuž bylo třeba zvláštního povolení; řídil se závěrem dovolacího soudu, který vyvodil nutnost vydání devizového povolení i z toho, že záruční nebyla vydána v rámci oprávněného předmětu činnosti žalované. Nevyhověl návrhům žalobkyně na doplnění dokazování, neboť z rozsudku dovolacího soudu se výslovně podává závěr, že devizové povolení bylo třeba a to i proto, že nebylo možno konstatovat souvislost záruky s poukazovanou pojistkou 22.984, když záruční ze dne 12. 12. 1989 předbíhá pojistnou smlouvu ze dne 4. 9. 1990, přičemž nová šetření o existenci devizového povolení považoval odvolací soud jen za prodlužování řízení, nenaznačuje-li nic, že by povolení vydáno bylo, a jestliže ani ze záruky se nepodává žádné konkrétní devizové povolení. Stejně jako v předchozím odvolacím řízení odmítl možnost posoudit nárok jako náhradu škody, neboť porušení povinnosti samé nárok na náhradu škody zakládat nemůže, pokud neměla za následek poškození jiného, a v tomto směru jde tedy o zcela jiná skutková tvrzení a zcela jiné dokazování, nejde tedy o jinou právní kvalifikaci, ale o odlišný nárok, jež je předmětem žaloby. Protože tedy nemohly nastat účinky z neplatné záruční y, nemohla na žalobkyni přejít práva z této y a soud prvního stupně rozhodl správně, jestliže žalobu na zaplacení 21 870 000 FRF zamítl.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, neboť se domnívá, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, dovolává se přípustnosti podle (ve znění do 31. 12. 2000 - dále jen ) a odůvodňuje dovolacím důvodem podle a důvodem podle s tím, že řízení bylo postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Za otázku zásadního významu považuje vyřešení otázky rozsahu námitek mimosměnečného garanta vůči směnečnému věřiteli, který je zároveň oprávněn ze záruční y vystavené garantem, a který směnku nabyl indosací, za situace, jak bylo zjištěno, byla uvedená záruka neplatná, kteroužto neplatnost garant způsobil. Odvolacímu soudu vytýká nesprávné právní posouzení, jestliže na danou věc neaplikoval ZMO, podle něhož zřejmé zneužívání práv ze závazkových vztahů, jež v rozporu se zásadou poctivého obchodního styku se děje za účelem poškození druhé strany, nepožívá právní ochrany. Má za to, že nemůže být poskytnuta soudní ochrana jednání žalované, která v rozporu se skutečností tvrdila, že k vystavení záruční y obdržela potřebná povolení a že záruka je v souladu s tehdy platnými devizovými předpisy. Poskytnutí soudní ochrany konaní falešných právních úkonů by znamenalo popření zásady právní jistoty. Namítá dále, že odvolací soud nesprávně dovodil neopodstatněnost nároku žalobkyně a pro právní názor Nejvyššího soudu o neplatnosti záruční y potvrdil zamítnutí žaloby, aniž by se zabýval otázkou, zda nárok není přesto důvodný, zejména z toho pohledu, že žalované nepřísluší dovolávat se neplatnosti své záruční y. Vadu řízení spatřuje v tom, že odvolací soud se vůbec nezabýval návrhem žalobkyně na vyslovení přípustnosti dovolání. V rozsudku přípustnost nevyslovil, své rozhodnutí nijak neodůvodnil, proto má dovolatelka za to, že v této části je rozhodnutí odvolacího soudu nepřezkoumatelné. Za závažnou vadu považuje skutečnost, že odvolací soud ve svém odůvodnění rozhodnutí ani neuvedl, podle jakého znění věc projednával, přičemž odkázal-li na straně č. 11 svého rozsudku na a , lze usuzovat, že odvolací soud rozhodoval podle platného po novele provedené , ač měl rozhodovat podle ve znění před uvedenou novelou. Navrhla, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení; zároveň navrhla odložení vykonatelnosti rozhodnutí.

Žalovaná ve svém vyjádření k dovolání žalobkyně uvedla, že dovolání je nepřípustné ve smyslu , neboť odvolací soud přípustnost dovolání v napadeném rozsudku nevyslovil, a je nepřípustné i ve smyslu o. s. ř, neboť žalobkyně v řízení účinně nenavrhla přípustnost dovolání. Jestliže tak učinila jen v podání ze dne 14. 9. 1999, pak tento návrh byl konzumován rozsudkem Nejvyššího soudu, přičemž před vynesením rozsudku Vrchního soudu v Praze, jenž je napadán dovoláním, již žalobkyně nový návrh na připuštění dovolání nevznesla. Pokud by dovolací soud přesto dospěl k závěru, že návrh žalobkyně na připuštění dovolání je procesně účinný a že odvolací soud o něm nerozhodl, potom má žalovaná za to, že napadený rozsudek nemá po právní stránce zásadní právní význam. Odvolací soud neřešil žádnou právně významnou otázku, neboť byl vázán právním názorem dovolacího soudu, který určující a právně významnou otázku - platnosti záruční y - již vyřešil. Otázka možnosti namítat absolutní neplatnost právního úkonu je pro tento spor irelevantní, neboť případnou absolutní neplatností právního úkonu se soud musí zabývat vždy, i bez ohledu na to, zda to namítá některý z účastníků. Z uvedených důvodů navrhla odmítnutí dovolání. Pokud by dovolací soud dospěl k jinému závěru ohledně přípustnosti dovolání, navrhuje jeho zamítnutí, neboť nepovažuje dovolání žalobkyně za důvodné. Domnívá se, že odvolací soud věc posoudil správně, pokud žalobu zamítl, jestliže dospěl k závěru, že nemohly nastat účinky z absolutně neplatné záruční y ( ZMO) a že na žalobkyni proto nemohla přejít práva z této y. Za nepřípadnou považuje i námitku žalobkyně, podle níž odvolací soud nepostupoval správně, neaplikoval-li ZMO. Je přesvědčena, že uvedené ustanovení se nemůže vztahovat na případ absolutní neplatnosti právního úkonu, neboť podle ZMO právní ochrany nepožívá zřejmé zneužívání práv ze závazkových vztahů, jež se děje v rozporu se zásadou poctivého obchodního styku za účelem poškození druhé strany, přičemž žalovaná žádných práv ze závazkového vztahu s žalobkyní na základě záruční y nemohla zneužívat, jestliže jí žádná práva z důvodu absolutní neplatnosti této záruční y ani nevznikla. Za neopodstatněné považuje i tvrzení žalobkyně, že řízení je postiženo vadou, jestliže se odvolací soud nezabýval otázkou připuštění dovolání, když ze spisu vyplývá, že žalobkyně žádný kvalifikovaný a procesně účinný návrh na připuštění dovolání nevznesla. K dovolací námitce ohledně neupřesnění znění , podle něhož odvolací soud rozhodoval, žalovaná poukazuje, že odkaz na neprokazuje, že by odvolací soud postupoval podle jiného procesního předpisu, než podle jakého postupovat měl, neboť princip vázanosti právním názorem soudu instančně vyššího byl v tomto ustanovení obsažen jak před zmíněnou novelou , tak po ní. Rovněž návrh na odložení vykonatelnosti považuje za nepřípustný, eventuálně za nedůvodný.

Vedlejší účastnice na straně žalované navrhla odmítnutí dovolání pro jeho nepřípustnost, proto považuje za nepřípustný i návrh na odložení vykonatelnosti. Má za to, že odvolací soud řešil otázku zásadního právního významu, tj. zda existuje právní titul nároku žalobkyně vůči žalované správně, akceptoval-li v tomto směru právní názor Nejvyššího soudu o neplatnosti předmětné záruční y. Žalobkyní v dovolání uplatňovaná otázka, kdo může uplatnit neplatnost právního úkonu, není otázkou zásadního významu v rámci tohoto sporu. Za nedůvodný považuje žalobkyní namítaný nedostatek aplikace ZMO. Zdůrazňuje, že uvedené ustanovení se nemůže vztahovat na případ absolutní neplatnosti.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) věc projednal podle ve znění účinném do 31. 12. 2000 (dále opět jen „ ”) - srov. část dvanáctou, Hlavu I, bod 17 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Po zjištění, že dovolání splňuje obsahové i formální náležitosti vyžadované zákonem, bylo podáno včas a k tomu oprávněným subjektem (žalobkyní) řádně zastoupeným advokátkou ( , , 2 ), se zabýval nejprve přípustností dovolání.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže trpí vadami uvedenými v

Dovolání je dále přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé [ ], nebo jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [ ].

Podle je dovolání přípustné proti rozsudku nebo usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Přípustnost dovolání může odvolací soud vyslovit i bez návrhu. Podle nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Dovolání je podle tohoto ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají) a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu.

Vady řízení vyjmenované v ustanovení , k nimž dovolací soud přihlíží z úřední povinnosti ( ), nebyly dovolatelkou tvrzeny a ani z obsahu spisu nevyplývají.

Přípustnost dovolání v dané věci není dána ani podle , neboť dovolání směřuje proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu a nejedná se ani o případ, kdy soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [ ].

Přípustnost dovolání v dané věci nelze dovodit ani z a 2 , neboť odvolací soud nevyslovil přípustnost dovolání ve výroku svého rozhodnutí a žalobkyně o připuštění dovolání nežádala, čímž nesplnila předpoklad pro postup podle Pokud tak učinila jen podáním ze dne 14. září 1999, je třeba dát za pravdu žalované, že tento návrh byl konzumován rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 20. února 2002, č.j. -433 (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. ledna 2002, sp. zn. , publikovaný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu/C.H.Beck, svazek 13/2002 pod číslem , podle něhož předpokladem toho, aby dovolání proti dalšímu rozsudku vydanému po zrušení dřívějšího rozsudku dovolacím soudem mohlo být podle , ve znění před novelou č. , přípustné, je nový návrh účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání ve vztahu k tomuto dalšímu rozsudku.).

Za procesní situace, kdy dovolání není přípustné ani podle ustanovení , b) , ani podle ustanovení a 2 , přičemž žalobkyně netvrdí a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by došlo k naplnění některého z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených v ustanovení , dovolací soud dovolání žalobkyně bez jednání ( ) jako nepřípustné odmítl [ věta prvá, ].

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení , , a Podle výsledku dovolacího řízení mají žalovaná a vedlejší účastnice na straně žalované právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které sestávají z odměny advokáta žalované ve výši 7 500 Kč a vedlejší účastnice ve výši 7 500 Kč [ a 6, , , v návaznosti na a , kterou se stanoví paušální odměny za zastoupení účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (advokátní tarif)] a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokátu žalované ve výši 75 Kč a advokátu vedlejší účastnice ( vyhl. č. ), tedy každému z těchto advokátů celkem ve výši 7 575 Kč.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou oprávněné navrhnout výkon rozhodnutí.

V Brně 27. ledna 2005

JUDr. Kateřina Hornochová, v.r.

předsedkyně senátu