Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
11 C 63/2021-28
Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Lubomírem Křikavou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 14 971 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba v rozsahu, v jakém se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky
14 971 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 14 971 Kč od 6. 12. 2018 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba v rozsahu, v jakém se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 14 971 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 14 971 Kč od 6. 12. 2018 do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 14 971 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně (společností právnická osoba) dne datum smlouvu o revolvingovém úvěru. Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě prostřednictvím internetové stránky předchůdkyně žalobkyně. Před uzavřením smlouvy žalovaný požádal předchůdkyni žalobkyně o poskytnutí úvěru, předchůdkyně žalobkyně kladně posoudila úvěruschopnost žalovaného a žalovaný následně akceptoval nabídku smlouvy zadáním specifického identifikačního kódu. Na základě smlouvy byla žalovanému poskytnuta možnost čerpat peněžní prostředky až do výše úvěrového limitu 35 000 Kč. Žalovaný byl povinen vyčerpané peněžní prostředky vrátit společně s úrokem z poskytnutého úvěru ve výši 8,5 % měsíčně a poplatkem ve výši 12,5 % z každé čerpané částky v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši odpovídající 12,5 % nesplaceného úvěru anebo ve výši 1 000 Kč. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný vyčerpal celkem 24 000 Kč, ale nehradil splátky řádně. Žalobkyně nemá k dispozici přehled plateb, pouze informaci, že na vyčerpané jistině úvěru žalovaný dosud neuhradil 14 971 Kč. Žalobkyně se tedy domáhá úhrady pouze této částky, bez souvisejících poplatků, úroků či účelně vynaložených nákladů, neboť právě tato částka byla z předchůdkyně žalobkyně postoupena na přechodného věřitele (společnost právnická osoba) a následně na žalobkyni.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání se nedostavil. Žalobkyně omluvila svoji přítomnost při jednání, neboť dle jejího názoru bylo možné rozhodnout bez její účasti na základě předložených důkazů. Soud tedy postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a věc projednal a rozhodnul v nepřítomnosti účastníků, přičemž při rozhodování vycházel z listinných důkazů obsažených ve spise.
3. Na základě provedeného dokazování s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli dne datum smlouvu o revolvingovém úvěru, a to prostřednictvím prostředku komunikace na dálku. Z čl. II smlouvy soud zjistil, že žalovaný mohl čerpat peněžní prostředky opakovaně až do výše úvěrového limitu stanoveného na částku 35 000 Kč. V čl. II. a III. smlouvy byla sjednána úroková sazba ve výši 8,5 % měsíčně. Žalovaný se dále zavázal hradit poplatek za čerpání úvěru ve výši 12,5 % z částky každého čerpání úvěru. Tyto položky byl žalovaný povinen v souladu s čl. V. a obchodními podmínkami, jež byly nedílnou součástí smlouvy, uhradit v minimálních splátkách ve výši 12,5 % nesplaceného úvěru nebo ve výši 1 000 Kč, podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší, a to vždy 30. den každého kalendářního měsíce počínaje dnem datum Smluvní podmínky poskytnutí a čerpání úvěru byly žalovanému poskytnuty rovněž formou Standardních informací o spotřebitelském úvěru. Z jednotlivých doložených potvrzení o provedené platbě soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně skutečně poskytla na účet žalovaného z celého sjednaného úvěrového rámce pouze 24 000 Kč. Výše čerpaného úvěru žalovaným vyplývá i z dalších předložených listinných důkazů, a sice dokumentu označeného„ jméno application info“,„ Platební informace: Výpis účtu“ a„ Platební informace“. Poslední dva zmíněné dokumenty pak podporují tvrzení žalobkyně, že žalovaný řádně nehradil předepsané splátky úvěru. V každém výpise vystaveném měsíčně od února do prosince 2018 bylo žalovanému oznámeno, jaká je celková dlužná částka k příslušnému datu splatnosti, aktuální povinná měsíční splátka i její splatnost (poslední splatnost byla stanovena na datum). Ve výpisech je uvedeno, jaký je zůstatek na úvěrovém účtu žalovaného po poslední platbě, tzn. soud nemá pochyb o tom, že žalovaný na svůj dluh částečně plnil. Výpisy však neosvědčují, jakou částku žalovaný již uhradil (příp. v jaké výši mohla být částečná úhrada započtena na vyčerpanou jistinu úvěru, úrok či poplatky). Žalobkyně ani netvrdila, z jaké části žalovaný poskytnutý úvěr ve skutečnosti uhradil. Z výše uvedených důvodů pak výše uhrazené částky nemůže být soudem z předložených výpisů libovolně dovozena.
4. Soud má však za prokázané, že dluh žalovaného evidovaný předchůdkyní žalobkyně byl na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne datum postoupen na přechodného věřitele a následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum na žalobkyni. O postoupení pohledávky byl žalovaný informován oznámením ze dne datum, které bylo žalovanému dle podacího archu zasláno téhož dne spolu s předžalobní upomínkou k úhradě dlužné částky.
5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru se věřitelem rozumí poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru se poskytovatelem rozumí ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
7. Soud na závazkový vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným vedle obecných ustanovení aplikoval i shora uvedená ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, neboť předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný vystupoval v postavení spotřebitele (nejednal v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání). Věřitel je dle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru povinen při poskytování spotřebitelského úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet tento spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak věřitel vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Věřitel však musí při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr postupovat s takovou obezřetností, že se nespoléhá pouze na tvrzení spotřebitele, ale jeho tvrzení si sám prověří například nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele atd. (k uvedeným závěrům viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018). Z výše uvedeného vyplývá, že úvěr tedy může být poskytnut pouze za situace, kdy je z informací zjištěných věřitelem zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splatit (resp. nebudou důvodné pochybnosti o opaku); jinak je smlouva o úvěru neplatná.
8. Žalobkyně v tomto případě k otázce prověřování schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr tvrdila, že její předchůdkyně vyhodnotila žalovaného jako úvěruschopného. Žalobkyně však netvrdila, z jakých materiálů její předchůdkyně úvěruschopnost posuzovala, jakými úvahami se při posuzování poměrů žalovaného řídila a k jakému dospěla závěru, a to ani dodatečně k výzvě soudu. Žalobkyně ani nepředložila žádné listiny, které by uvedené prokazovalo. Pro nepřítomnost na jednání nemohla být žalobkyně vyzvána podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby patřičná tvrzení doplnila a označila důkazy. Předchůdkyně žalobkyně netvrdila a neprokázala, že splnila svoji povinnost stanovenou zákonem o spotřebitelském úvěru. Soud proto posoudil předmětnou smlouvu o úvěru jako neplatnou, přičemž k této neplatnosti soud přihlédl dle § 588 o. z. i bez návrhu pro rozpor s veřejným pořádkem, neboť žalovaný je slabší smluvní stranou a při právním jednání s podnikatelem se vyžaduje vyšší míra ochrany jeho práv, což v tomto případě zajištěno nebylo.
9. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ustanovení § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
10. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
11. S přihlédnutím ke shora uvedenému soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru uzavřená mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je absolutně neplatná s účinky ex-tunc a mezi smluvními stranami současně neexistuje jiné platné smluvní ujednání. Nelze tedy učinit závěr o tom, že by mezi stranami byly platně sjednány jakékoli jiné platby jako úroky či poplatky. V řízení však bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně skutečně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 24 000 Kč. V úvahu tak přichází vyhovění žaloby v rozsahu povinnosti žalovaného vrátit žalobkyni (na kterou byla pohledávka za žalovaným řádně postoupena), oč se obohatil. Bezdůvodné obohacení by tak odpovídalo té části fakticky poskytnuté částky, kterou žalovaný dosud neuhradil. Jak bylo uvedeno výše, z tvrzení žalobkyně nelze zjistit, jakou částku žalovaný celkem zaplatil. Tvrzení žalobkyně o výši dlužné jistiny nelze učinit závěr, že žalovaný zaplatil právě jen ostatní jistinu; žalobkyně totiž splátky žalovaného připisovala kromě jistiny i na ostatní složky tvrzeného úvěru. Nelze tedy s přihlédnutím k § 1908 odst. 1 o. z. určit, v jakém rozsahu dluh žalovaného zanikl, tudíž v jakém rozsahu žalobkyni náleží dle § 2991 o. z. bezdůvodné obohacení.
12. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně neúčastnila nařízeného jednání i přes to, že jí muselo být z předchozí výzvy soudu zřejmé, že soud má o skutkovém stavu v této věci pochybnosti a nemůže rozhodnout bez nařízení jednání, nemohla být v souladu s § 118a o. s. ř. vyzvána, aby doplnila svá tvrzení a označila důkazy k jejich prokázání. Žalobkyně tedy neprokázala oprávněnost žalobou uplatňovaného nároku (neunesla povinnost tvrzení ani povinnost důkazní). Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku žalobu v celém rozsahu zamítnul.
13. O nákladech řízení soud rozhodl postupem podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Vzhledem k tomu, že ve věci měl plný úspěch žalovaný, náležela by mu oproti žalobkyni náhrada účelně vynaložených nákladů. Žalovaný však nebyl v řízení aktivní, nic netvrdil ani nedokazoval na svoji obranu, ani se neúčastnil jednání; žádné náklady mu nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v obec prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě ve 2 vyhotoveních.