Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 2442/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného A. GmbH & Co.KG, zastoupeného advokátem, proti povinnému Č., a. s., zastoupenému advokátem, pro 709.277,40 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. , o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 7. 2003, č.j. -43, takto :

O d ů v o d n ě n í :

Ve výroku označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil (ve věci samé) usnesení ze dne 12. 6. 2003, č.j. -33, kterým Okresní soud v Ústí nad Labem zamítl návrh na nařízení exekuce (, věta první, , o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „“). Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně v tom, že rozsudek Zemského soudu ve Würzburgu ze dne 11. 2. 1999, sp. zn. , a jeho usnesení ze dne 2. 9. 1999, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Bambergu ze dne 19. 7. 1999, sp. zn. , nelze ve smyslu ustanovení a d/ , o mezinárodním právu soukromém a procesním, ve znění účinném do 30. 4. 2004 (dále jen „“), uznat ani vykonat. Účastníkem nalézacího řízení byl „Č., a. s., divize kamiony K.,“ tedy jiný subjekt než povinný, jemuž tudíž byla postupem německých soudů odňata možnost účastnit se řízení. Neproběhlo-li řízení proti povinnému, „nelze pochybovat o tom, že … neudělil plnou moc Dr. S. k zastupování v řízení před soudem SRN.“ Na tom nic nemění okolnost, že Zemský soud ve Würzburgu rozhodnutím ze dne 23. 10. 2000, tj. po vydání exekučního titulu, opravil označení žalovaného tak, že jím je povinný.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl oprávněný dovoláním, jímž (posuzováno nikoliv podle odkazu na zákonné ustanovení, ale podle jeho obsahu) prostřednictvím důvodu uvedeného v , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „“), zpochybňuje závěr, že povinný není tím, jemuž podkladová rozhodnutí ukládají povinnost plnit.

Dovolání je podle 237 odst. 1 písm. b/, ve spojení s , odst. 2 a , přípustné (bylo potvrzeno usnesení, jímž soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v /dřívějším/ usnesení ze dne 30. 9. 2002, č.j. -10, proto, že byl vázán právním názorem vysloveným odvolacím soudem v kasačním rozhodnutí) a je i důvodné.

Právní posouzení věci (a to z hlediska práva nejen hmotného, nýbrž – a o tento případ jde v souzené věci – i procesního) je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle ustanovení může oprávněný podat návrh na nařízení exekuce, nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá exekuční titul.

Podle ustanovení , které je použitelné pro exekuční řízení (srov. ), lze výkon rozhodnutí nařídit jen tehdy, obsahuje-li rozhodnutí označení oprávněné a povinné osoby, vymezení rozsahu a obsahu povinností, k jejichž splnění byl výkon rozhodnutí navržen, a určení lhůty ke splnění povinnosti.

Konstantní soudní praxe (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2001, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 4/2002 pod č. 25, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 1999, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura 6/1999 pod č. 62) zastává názor, že vady v označení účastníků řízení v rozhodnutí, podle kterého byl navržen výkon, nejsou na újmu jeho vykonatelnosti, je-li možné z něj bez pochybností dovodit, komu bylo přiznáno právo nebo uložena povinnost. Uvedené se uplatní nejen ve vztahu k exekučním titulům vydaným českými úřady, ale i v poměru k rozhodnutím justičních orgánů cizích států, jež jsou soudy České republiky vykonávány (srov. a násl. ).

Z podkladových titulů, kterými jsou rozhodnutí soudů Spolkové republiky Německo, vyplývá, že žalovaný, jemuž byla uložena povinnost plnit, byl označen jako „Č., a. s., divize kamiony K.“ Jak bylo zjištěno v řízení před soudy obou stupňů, opravil Zemský soud ve Wűrzburgu dne 23. 10. 2000 označení žalovaného tak, že jím je „Č., Ú., a.s. … IČO ...“

Lze uzavřít, že pochybnosti ohledně individualizace žalovaného (zde povinného) v řízení před německými soudy, jejichž výsledkem bylo vydání exekučních titulů, nejsou namístě. Protože soudy obou stupňů vycházely z opačného názoru, Nejvyšší soud zrušil jejich rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (, část věty za středníkem, odst. 3, věta druhá, ).

Právní názor dovolacího soudu je pro soud prvního stupně (odvolací soud) závazný (, věta první, ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. ledna 2005

JUDr. Pavel Krbek, v. r.

předseda senátu