Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 2660/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., v právní věci žalobců a/ B. H., b/ J. H., c/ A. H., d/ V. H., a e/ F. A. H.-N., zastoupených advokátkou, proti žalované JUDr. J. T., advokátce, správkyni konkursní podstaty úpadce Z. d. Z., o převod stavby vlastníkům pozemku, vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp.zn. , o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9.3.2004, čj. -318, takto :

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud Brno-venkov rozsudkem ze dne 17.10.2002, čj. -298, žalobu zamítl s odůvodněním, že žalobci neprokázali vlastnictví předmětných pozemků, naopak zjistil, že pozemky byly jejich právním předchůdcům konfiskovány podle dekretu presidenta republiky č. 12/1945 Sb., o konfiskaci a urychleném rozdělení majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa (dále jen \"dekret č. 12/1945 Sb.\")

Na základě odvolání žalobců rozhodoval ve věci Krajský soud v Brně, který rozsudek soudu prvního stupně potvrdil svým rozsudkem ze dne 9.3.2004, čj. - 318.

Podle jeho názoru není při posuzování vlastnictví pozemků, na nichž předmětné stavby stojí, rozhodující výsledek dědického řízení, z něhož žalobci své vlastnictví dovozují, jestliže již před projednáním dědictví právní předchůdci žalobců vlastnictví těchto pozemků pozbyli. Původními vlastníky pozemků byli Ing. B. H. (jehož právní nástupkyní je žalobkyně e/), V. v. H. (jehož právními nástupci jsou žalobci c/ a d/), aj. H. (jehož právními nástupci jsou žalobci a/ a b/). Majetek původního vlastníka B. H. byl konfiskován podle dekretu č.12/1945 Sb. před 25.2.1948, a to řádným způsobem; důkazy, které by zpochybnily konfiskaci nebyly podány. Stalo se tak sice až po jeho smrti, majetek byl však konfiskován v souladu s § 547 věta třetí tehdy platného obecného zákoníku občanského, podle něhož se před přijetím dědice hledí na pozůstalost, jako by byla v majetku zůstavitele. Pro přechod konfiskovaného majetku na stát nevyžadoval zákon jeho intabulaci a není proto v rozporu, že se v pozemkové knize konfiskace projevila pouze zápisem institutu národní správy. Rovněž v případě V. H. došlo k řádnému dovršení procesu konfiskace před 25.2.1948. Konfiskace majetku J. H. byla sice před tímto datem zrušena, v roce 1949 bylo však konfiskační řízení obnoveno a jeho majetek konfiskován. Stát s celým majetkem původních vlastníků nakládal více než 40 let jako s vlastním a jeho dobrá víra objektivně nemůže být zpochybněna.

Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání s odkazem na jeho přípustnost podle . Namítají nesprávné právní posouzení věci ve smyslu a odkazují na právní názory obsažené v literatuře a judikatuře. Vznášejí v tomto směru argumenty, které mají podpořit jejich názor, že majetek jejich předchůdců v důsledku konfiskace na stát nepřešel. Vyhlášky, resp. jejich kopie, jež byly u soudu brány jako důkaz provedené konfiskace, neobsahují žádnou doložku, která by prokazovala, že nabyly právní moci nebo účinnosti. Ve vztahu k původnímu vlastníkovi Ing. B. H. nemohlo správní rozhodnutí nabýt právní moci, když bylo vydáno až po jeho smrti. Jsou toho názoru, že vlastnictví nemovitostí nemohlo přejít na stát v důsledku pouhé konfiskace, pokud nebyla provedena intabulace, jež byla až do 31.12.1950 jediným možným způsobem účinného převodu vlastnictví. Z tohoto hlediska pak zápis národní správy do pozemkové knihy nelze považovat za zápis vlastnictví. Pokud odvolací soud vyjádřil, že nemůže přihlížet k tomu, za jakých okolností byli žalobci informování o dodatečně objevených aktivech dědictví, nepovažují dovolatelé tuto úvahu za správnou. Z toho, že byli o těchto skutečnostech informováni Okresním pozemkovým úřadem v B., tedy fakticky státem, dovozují, že nelze přijmout závěr, že s předmětným majetkem nakládal více než 40 let stát. Připomínají, že od března 1992, kdy byli vyzváni k zahájení dodatečných dědických řízení, nakládali s pozemky jako vlastníci, čehož důkazem je podání žaloby podle zákona o půdě. Přitom do doby vynesení rozsudku soudu prvního stupně uplynulo více než deset let, takže byla splněna zákonná podmínka vydržení vlastnického práva. Dovolatelé navrhli, aby rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaná strana se k dovolání nevyjádřila.

Dovolání splňuje po formální stránce náležitosti stanovené a je proto třeba zkoumat jeho přípustnost. Jak dovolatelé správně uvádějí, bylo by v tomto případě, kdy odvolací soud potvrdil první rozsudek soudu prvního stupně, dovolání přípustné jen pokud by dovolací soud dospěl k závěru, že rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ( ). Tak je tomu zpravidla v případě, kdy dovoláním napadené rozhodnutí řeší právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem( ). Přitom předmětem přezkumu v dovolacím řízení mohou být jen právní závěry odvolacího soudu, nikoli skutková zjištění, z nichž vyšel.

V daném případě se odvolací soud vypořádal řádně se všemi právními argumenty žalobců, kteří je pak, byť i podrobněji, opakovali ve svém dovolání. Dovolací soud přitom nedospěl k závěru, že právní závěry odvolacího soudu jsou v rozporu s judikaturou soudů, s hmotným právem, nebo obsahují odlišné právní řešení. Názory obsažené v odborné literatuře nejsou pro soud závazné, zejména když existuje judikatura, včetně nálezů a usnesení Ústavního soudu, která zákon přímo vykládá a jíž se soudy mohou řídit.

Tak např. otázka intabulace rozhodnutí o konfiskaci majetku provedené podle dekretu č. 12/1945 Sb., byla předmětem rozhodování Ústavního soudu, jenž v nálezu pléna ze dne 14.6.1995, sp.zn. , vyslovil že je třeba rozlišovat mezi přechodem a převodem vlastnictví; vzhledem k ustanovení § 424 obecného zákoníku občanského (OZO) je pouze nabývání vlastnictví smluvním převodem jediným titulem, kdy je nutná podle § 431 OZO jako další podmínka nabytí vlastnictví intabulace. Dekret č. 12/1945 Sb. jako zvláštní předpis (jehož charakter odvolací soud vystihuje v odůvodnění svého rozsudku) nevyžadoval zvláštní náležitosti včetně intabulace provedené konfiskace, a i předpokládaný zápis přídělů (jež mohl poskytovat pouze stát jako vlastník) dle § 13 odst. 2 tohoto dekretu, měl pouze konstitutivní povahu (viz nález Ústavního soudu z 21.10.1998, sp.zn. ). Dovolací soud nepovažoval za potřebné zabývat se povahou zápisu národní správy do pozemkové knihy protože odvolací soud s touto skutečností nespojoval přechod vlastnictví na stát, ale považoval zápis za podpůrný důkaz o tom, že konfiskace proběhla a stát tento majetek spravoval.

Rovněž posouzení účinnosti konfiskační vyhlášky na majetek původního vlastníka B. H., jak je podrobně vyjádřeno v rozsudku odvolacího soudu, není v rozporu s ustanovením hmotného práva. Odvolací soud se také zabýval posouzením toho, kdo předmětné nemovitosti po uskutečněné konfiskaci držel, a konstatoval, že i tvrzené nabytí vlastnictví žalobci v důsledku dědického řízení by nemělo vliv na kontinuitu vlastnictví (státu), když do doby zpochybnění výsledku dědického řízení neuběhlo více než 8 let. Rovněž pokud jde o tento závěr, shledává dovolací soud právní závěr konformní s judikaturou a hmotným právem.

Lze tedy uzavřít, že dovolací soud neshledal dovolání přípustným ani podle a podle a je odmítl.

Výrok o nákladech řízení je dán tím, že žalované, která by s ohledem na výsledek dovolacího řízení měla nárok na náhradu jeho nákladů, prokazatelné náklady tohoto řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. ledna 2005

JUDr. Josef Rakovský, v. r.

předseda senátu