Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Odo 826/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a Víta Jakšiče ve věci žalobce S. A., zastoupeného, advokátem, proti žalované D. J., zastoupené, advokátem, o zaplacení 84.977,80 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. prosince 2002, č. j. -107, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se po žalované domáhal zaplacení částky 88.451,20 Kč s příslušenstvím. Uváděl, že žalovaná spolu se svými třemi dětmi užívala v období od 1. 11. 1998 do 31. 5. 2001 bez jakékoliv dohody byt, jehož byl výlučným nájemcem. Žalobce v bytě sestávajícím ze dvou pokojů a kuchyně s příslušenstvím užíval pouze jeden z pokojů za účelem uskladnění svých věcí, přičemž byt navštívil v rozhodném období maximálně šestkrát. Za uvedenou dobu zaplatil pronajímateli za užívání bytu celkem 110.564,- Kč a podle rozsahu užívání bytu požaduje po žalované čtyři pětiny uvedené částky z titulu bezdůvodného obohacení.

Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 4. 4. 2002, č. j. -78, uložil žalované povinnost do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobci 84.977,70 Kč s 3 % úrokem z prodlení od 24. 8. 2001 do zaplacení, žalobu o zaplacení dalších 3.473,50 Kč s 3 % úrokem z prodlení od 24. 8. 2001 do zaplacení zamítl a rozhodl o nákladech řízení.

K odvolání žalované proti vyhovujícímu výroku rozsudku soudu prvního stupně a proti výroku, jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení, Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 5. 12. 2002, č. j. -107, rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu potvrdil a současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení Souhlasí sice s názorem odvolacího soudu, že jí na úkor žalobce vzniklo bezdůvodné obohacení podle ustanovení , není však srozuměna s výší tohoto obohacení, kterou soud určil podle své úvahy ve smyslu Žalovaná je přesvědčena, že soud při aplikaci citovaného ustanovení vycházel z neúplně zjištěného skutkového stavu věci. Nesprávně totiž uzavřel, že žalobce v bytě užíval pouze jediný pokoj. Žalobce jako výlučný nájemce bytu měl do bytu přístup bez omezení, měl od bytu klíče a byt – s výjimkou jednoho pokoje obsazeného žalovanou a jejími dětmi – užíval včetně jeho součástí a příslušenství. Žalovaná se tak na úkor žalobce obohatila pouze v poměru plochy jí užívaného pokoje k celkové ploše bytu. Z uvedených důvodů žalovaná navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalobce ve vyjádření k dovolání v prvé řadě ventiloval své pochybnosti o včasnosti dovolání, dále pak připomněl, že žalobkyně v dovolání „neuvedla nové skutečnosti, které by zdůvodňovaly neoprávněnost jeho požadavku na úhradu nákladů za užívání bytu“, a vyjádřil svůj souhlas s postupem odvolacího soudu při zjišťování skutkového stavu věci. Navrhl, aby dovolací soud dovolání zamítl.

Dovolání bylo podáno včas k tomu legitimovaným subjektem (žalovanou) řádně zastoupeným advokátem ( , , 4 ), není však v dané věci přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,

a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,

b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,

c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Protože v posuzované věci odvolací soud potvrdil v pořadí prvý rozsudek soudu prvního stupně, je namístě přípustnost dovolání uvažovat výlučně v intencích ustanovení Z toho, že přípustnost dovolání je podle zmiňovaného ustanovení spjata se závěrem o zásadním právním významu rozhodnutí, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc takových, které se vyznačují zásadním významem; způsobilým dovolacím důvodem je tudíž pouze důvod uvedený v ustanovení , jímž lze vytýkat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolací důvod podle ustanovení totiž neslouží k řešení právních otázek, ale k nápravě případného pochybení spočívajícího v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování; k přezkoumání rozsudku odvolacího soudu z tohoto důvodu tedy nemůže být přípustnost dovolání podle ustanovení založena.

Z obsahu dovolání (tj. z vylíčení důvodu dovolání) vyplývá, že žalovaná brojí výlučně proti závěru soudu o tom, jak se který z účastníků podílel na užívání předmětného bytu (v jakém rozsahu byt užíval), tedy nesouhlasí se skutkovými zjištěními, z nichž odvolací soud (shodně jako před ním i soud prvního stupně) vycházel. Žalovaná jako dovolatelka netvrdí, že by odvolací soud jím správně zjištěný skutkový stav nesprávně posoudil po stránce právní, tedy že by na správně zjištěný skutkový stav aplikoval nesprávnou právní normu; podstatou jejích námitek jsou výtky týkající se nesprávně zjištěného skutkového stavu věci. Pokud jsou v dovolání zpochybňovány jiné než skutkové závěry, pak pouze v tom směru, že kdyby odvolací soud správně vyhodnotil provedené důkazy a nepochybil ve svých skutkových závěrech ohledně rozsahu užívání předmětného bytu jednotlivými účastníky řízení, musel by návazně dospět k odlišnému právnímu posouzení věci.

Správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska výtek směřujících proti skutkovým závěrům soudu nepřísluší dovolacímu soudu přezkoumat, neboť skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuelně vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, přípustnost dovolání podle - jak již bylo výše vyloženo – nezakládá.

Lze uzavřít, že dovolání žalované směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; dovolací soud proto takové dovolání – aniž se mohl věcí dále zabývat – jako nepřípustné odmítl ( věta první, , ).

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a Žalovaná nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu svých nákladů právo a žalovanému v dovolacím řízení nevznikly náklady, které by bylo možno hodnotit jako účelně vynaložené.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 26. ledna 2005

JUDr. Ivana Zlatohlávková, v.r.

předsedkyně senátu