Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Odo 1291/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a Víta Jakšiče ve věci žalobce P. N., proti žalovanému M. Z., zastoupenému, advokátem, o zaplacení 270.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha – východ pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu Praha – východ ze dne 26. února 2003, č. j. -36, a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 18. května 2004, č. j. -68, takto:

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení 288.000,- Kč s příslušenstvím s tím, že částka 270.000,- Kč představuje kupní cenu, kterou žalobce žalovanému zaplatil na základě neplatné kupní smlouvy za převáděný automobil, a částku 18.000,- Kč žalobce do předmětného automobilu investoval ještě před tím, než jej – jako odcizený třetí osobě – vydal Policii ČR.

Okresní soud Praha – východ rozsudkem ze dne 26. února 2003, č. j. -36, uložil žalovanému povinnost ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci 270.000,- Kč se 17 % úrokem z prodlení od 4. 4. 1998 do zaplacení, zamítl žalobu na zaplacení dalších 18.000,- Kč se 17 % úrokem z prodlení od 4. 4. 1998 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 18. května 2004, č. j. -68, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ohledně odvoláním napadeného vyhovujícího výroku a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, v němž namítal, že mu „nebylo umožněno zúčastnit se soudního jednání z vážných zdravotních důvodů“, a bylo jednáno v jeho nepřítomnosti, přestože se z účasti na jednání z vážných zdravotních důvodů omluvil nejdříve telefonicky v den jednání a následně i písemně. Žalovaný považuje svou přítomnost u jednání odvolacího soudu za „nezbytnou, aby se mohl k celé věci vyjádřit a hájit svou nevinu“. Poté, co byl žalovaný soudem vyzván ke splnění podmínky obligatorního zastoupení advokátem v dovolacím řízení, bylo soudu doručeno podání žalovaným zvoleného advokáta, v němž se zástupce výslovně ztotožňuje s obsahem vlastního podání žalovaného a doplňuje, že dovolání směřuje do všech výroků „rozsudku Okresního soudu Praha – východ č. j. ze dne 26. 2. 2003“ s tím, že se soud dopustil procesních pochybení, když ignoroval zdravotní stav žalovaného a jednal a rozhodoval v jeho nepřítomnosti, ačkoli žalovaný „má samozřejmě své důkazy svědčící v jeho prospěch, které však nemohl přednést a prezentovat“.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( , , ve znění pozdějších předpisů – dále jen „ “) dospěl především k závěru, že není funkčně příslušný k projednání dovolání proti rozsudku Okresního soudu Praha – východ ze dne 26. 2. 2003, č. j. -36.

Nejvyšší soud České republiky rozhoduje v občanském soudním řízení o mimořádném opravném prostředku – dovolání – proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu (srov. ). Shora specifikovaný rozsudek okresního soudu není v této věci rozhodnutím odvolacího soudu; jde o rozhodnutí soudu prvního stupně a již z tohoto důvodu je jeho přezkum dovolacím soudem vyloučen. proto ani neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání podaného proti takovému rozhodnutí soudu prvního stupně. Protože nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, dovolacímu soudu nezbylo než řízení o dovolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu Praha – východ ze dne 26. 2. 2003, č. j. -36, zastavit ( ).

Dále se dovolací soud zabýval dovoláním žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu. Dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas k tomu oprávněným subjektem (žalovaným) řádně zastoupeným advokátem ( , , 4 ), není však v dané věci přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,

a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,

b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,

c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Protože v posuzované věci odvolací soud potvrdil v pořadí prvý rozsudek soudu prvního stupně, je namístě přípustnost dovolání uvažovat výlučně v intencích ustanovení Z toho, že přípustnost dovolání je podle zmiňovaného ustanovení spjata se závěrem o zásadním právním významu rozhodnutí, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc takových, které se vyznačují zásadním významem; způsobilým dovolacím důvodem je tudíž pouze důvod uvedený v ustanovení , jímž lze vytýkat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolací důvod podle ustanovení totiž neslouží k řešení právních otázek, ale k nápravě případného pochybení spočívajícího v tom, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; k přezkoumání rozsudku odvolacího soudu z tohoto důvodu tedy nemůže být přípustnost dovolání založena podle ustanovení

Žalovaný v dovolání netvrdí, že by odvolací soud jím správně zjištěný skutkový stav nesprávně posoudil po stránce právní, tedy že by na správně zjištěný skutkový stav aplikoval nesprávnou právní normu; podstatou jeho námitek jsou výhradně výtky týkající se údajných procesních pochybení soudu (dovolatel brojí výhradně proti skutečnosti, že soudní jednání proběhlo bez jeho účasti, ačkoliv se z něj z vážných důvodů omluvil). Správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska těchto výtek nepřísluší dovolacímu soudu přezkoumat, neboť skutečnost, že řízení je eventuelně postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nezakládá – jak bylo výše vyloženo – přípustnost dovolání podle

Lze uzavřít, že dovolání žalovaného směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; dovolací soud proto takové dovolání – aniž se mohl věcí dále zabývat – jako nepřípustné odmítl ( věta první, , ).

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, , 151 odst. 1 a za situace, kdy dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobci v souvislosti s tímto řízením náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 26. ledna 2005

JUDr. Ivana Zlatohlávková, v.r.

předsedkyně senátu